Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
V neděli se 17letá středoškolačka Anna Tržilová vrátila po necelých dvou měsících na internát do Českých Budějovic. Doma s rodiči už to pro ni bylo dlouhé, chce mít své soukromí a užít si „nejlepší roky svého života“ s kamarády. Těšila se však i do školy, protože má pocit, že na distanční výuce se toho moc nenaučila. Z návratu do lavic má ale zároveň strach – nejen proto, že ji čeká mnoho testů, ale bojí se i toho, že školy jsou častými ohnisky koronaviru. I proto studentka doslova očekává po Vánocích třetí vlnu pandemie.
Na distanční výuku přešla Střední škola obchodní v Českých Budějovicích 12. října, v neděli jste se tak vrátila na intr po necelých dvou měsících. Jaký to byl pocit?
Už jsem se moc těšila, doma to bylo dlouhé, potřebovala jsem pryč od rodičů. Do práce chodila jen mamka, takže jsem byla doma pořád s tátou, který mi dělal ranní budíček, protože vstává brzy. Bylo to divné, na intru jsem zvyklá, že se ráno vzbudím, udělám si, co potřebuji, nikdo se mi nikde neplete, jdu do školy, vrátím se a mám svůj klid a soukromí. A i když jsou tam vychovatelky, můžeme si tak nějak dělat, co chceme. Doma mě furt někdo hlídal, navíc tam nebyli kamarádi, na které jsem se moc těšila.
Na intru jsou studenti zvyklí dostat snídani, oběd i večeři a nemusí plnit žádné domácí povinnosti. Doma to bylo asi jinak, že?
No určitě, musela jsem mýt nádobí, vyndávat ho a nandávat do myčky, luxovat, uklízet pokoj nebo prát prádlo, když mamka nebyla doma. A i když jsem to všechno dělala, přijela z práce a řekla mi, že je doma bordel. Zato na intru jídlo dostaneme pomalu naservírované a uklizené pokoje kontrolují vychovatelky většinou až ve čtvrtek.
Říkala jste, že vám chyběli i kamarádi, byli jste ve spojení?
Jasně, psali jsme si, volali a s některými jsem se i potkala. Přerušit kontakt jsme nechtěli, protože to byla tak dlouhá doba, že jsme se potřebovali slyšet a vidět. Zároveň jsme se i podporovali třeba s těmi, po kterých rodiče vyžadovali nějakou pomoc v domácnosti, postěžovali jsme si a vzájemně si pomohli i se školou.
Musíme si pořádně popovídat a vidět se s kamarády, než nás zase zavřou.
Půjdete oslavit, že jste se vrátili na intr a jste zase spolu?
Už v neděli jsme šli odpoledne na burger a popovídat si, bylo skvělé vidět kamarády po tak dlouhé době. A doufám, že v týdnu půjdeme zas. Zatím nejsme domluvení, většinou se to řeší, až když přijdeme ze školy a potkáme se na intru. Musíme si pořádně popovídat a vidět se, než nás zase zavřou.
A není právě tohle to, co byste si měli odpustit, abyste se vzájemně nenakazili?
No to je, ale také jsme mladí a žijeme jen jednou, takže si to musíme užít. Přicházíme o nejlepší roky svého života, jsme nezletilí, bezstarostní a během doby, co jsme byli doma, spoustu kamarádů oslavilo 18. narozeniny, takže jsme přišli o oslavy. Na střední se potkáváme s novými lidmi, máme spoustu zážitků většinou z hospod, maturitních plesů a z různých akcí, které teď nemohly být. Takže jsme o to přišli.
Jaká na internátech aktuálně platí opatření? Musíte nosit roušky ve společných prostorách?
Ano, ve všech společných prostorách musíme mít roušku. To znamená na chodbě, v jídelně, v kuchyňce, na záchodech a správně bychom ji měli mít i ve společných sprchách. Také máme zakázáno navštěvovat se vzájemně na pokojích. Upřímně mi trochu dělá problém, abych si vzpomněla na roušku vždy, když jdu třeba jen na záchod, ale jinak mi to nevadí.
Skoro dva měsíce jste se teď učila distančně, jaké to bylo?
Jiné než ve škole, tam musíme dávat pozor a psát si poznámky. Ale na počítači si můžeme ztlumit mikrofon a na kameře nás učitelé nevidí, jen je posloucháme, takže mě to lákalo dělat něco jiného nebo u výkladu usínat. Většinou jsem se stejně koukala třeba do telefonu, párkrát jsem třeba i chvátala ven, tak jsem se u přednášek převlékala, žehlila si vlasy nebo běhala po domě a učitelka mi do toho mluvila.
A vyvolávali vás učitelé, nebo jste s nimi spíš moc nemluvili?
To bylo různé, třeba na angličtině jsme více mluvili my, tam nás učitelka hodně vyvolávala. Častěji asi chtěli, abychom s nimi mluvili, než celou hodinu mlčeli.
Distanční výuka byla horší v tom, že jsme se toho moc nenaučili.
V pondělí se ale už vracíte do školy. V čem podle vás byla lepší on-line výuka a v čem naopak horší?
Horší asi v tom, že jsme se toho moc nenaučili. Já si třeba pamatuji věci z výkladu ve škole a moc se doma neučím, takže když jsme měli distanční výuku nebo samostudium, neměla jsem příliš motivaci, abych se něco učila. Ve škole učitele poslouchám a pamatuji si to většinou z hodin, takže to pro mě bylo těžší. Lepší byla on-line výuka v tom, že jsem si zapnula počítač, mohla u něj sedět v pyžamu a nemusela se chystat do školy. Prakticky jsem si mohla dělat, co chci.
Jak reagovali na výuku přes počítač učitelé?
Podle mě z toho nebyli moc nadšení, hlavně ti starší, kteří na počítače nejsou zvyklí, častokrát nevěděli, na co mají kliknout a co mají dělat. I když měli školení od učitelů informatiky, často si nevěděli rady a byli z toho nervózní a pak byli naštvaní i na nás. A od začátku nám říkali, že se těší, až se vrátíme do školy, že takhle se nedá nic dělat, ani psát písemky. Mají teď málo známek na pololetí.
Psali jste vůbec při distanční výuce písemné práce a dostávali jste známky?
Například naše třídní učitelka to řešila tak, že nám zadala úkol a dávala buď pětku, když jsme neodevzdali, nebo jedničku. Tím si nahnala nějaké známky, ale u většiny učitelů známky nemáme.
Jak vás tedy učitelé ohodnotí na vysvědčení?
Spoustu učitelů nás ujišťovalo, že máme očekávat, že hned, jak se vrátíme do školy, budeme psát pololetní písemky – z toho, co jsme se učili na distanční výuce, abychom měli známku. Mám z toho strach, protože většinu hodin máme hned v pondělí. Ale dalo se to očekávat, všichni nás na to upozorňovali.
Říkala jste, že se do školy těšíte. Na co nejvíc?
Samozřejmě na spolužáky, na kamarády. Ale i na to, že budu mít svůj režim, kdy si odsedím sedm hodin, něco si z nich odnesu a vrátím se na intr. Nebude to jako doma, že budu polehávat a nedělat nic, ve škole nás to nutí.
Na středních školách se budou různé třídy střídat po týdnu v prezenční a on-line výuce. Obzvlášť pro vás dojíždějící to asi musí být dost náročné, že?
Přesně tak, od 7. prosince budu týden ve škole, pak máme týden distanční a na dva dny před Vánoci musíme zase zpět. Hrozně mě to štve, povezu do Budějovic tašku plnou učení velkou jako na hokej. Musím si fakt vzít úplně všechno, protože to do školy potřebuji, a v pátek to zase povezu domů. Je to hrozné šachování mezi intrem a domovem, navíc když jezdím vlakem nebo autobusem, je strašně nepříjemné tahat tolik věcí mezi lidmi. Bude to dost náročné.
Školy jsou podle odborníků častými ohnisky šíření koronaviru. Nebojíte se, že se ve škole budete moct jednodušeji nakazit?
Já osobně se toho nebojím, už ho mělo tolik lidí… Ale od začátku pandemie se doma bojíme, že ho můžu přivézt nemocnému taťkovi, který je náchylný na nemoci. Ale do školy musím, když nám takové opatření–neopatření vyhlásili, a nedá se už nic dělat.
Budete kvůli otci opatrnější a dodržovat opatření přísněji?
To dělám už od začátku pandemie, roušku prakticky nesundávám. Sundám si ji až po škole, když přijdu na intr.
Docela se bojím třetí vlny a vlastně ji i očekávám. Podle mě nebyl úplně dobrý tah vrátit nás před Vánoci do škol.
Ve škole ale musíte mít roušku nasazenou po celou dobu. Co na to říkáte?
Ze začátku jsem se toho dost bála, ale teď už mi to tolik nevadí. Dá se v ní dýchat a teď v zimě je to navíc dobrá ochrana před zmrzlým nosem a pusou, takže ji vlastně venku nosím, i když nemusím. Jestli je to to nejmenší, co mohu pro sebe nebo pro ostatní lidi udělat, tak mi to nevadí.
A nemáte strach ze třetí vlny v lednu, před kterou odborníci varují?
Docela se toho bojím a vlastně ji i očekávám. Podle mě nebyl úplně dobrý tah vrátit nás před Vánoci do škol, mohli počkat a pustit nás tam až po prázdninách. Když ještě otevřeli restaurace a obchody a panuje vánoční šílenství, kdy se všichni scházejí a popíjejí punč, přijde mi to dost rizikové. I když se do školy těším, kvůli tomuhle bych ještě zůstala doma třeba do konce tohoto pololetí, a předešla tak třetí vlně.
V neděli rizikové skóre v systému PES stouplo na 64, hrozí tak opětovné zavření služeb, ale i škol. Co na to říkáte?
To je to, o čem mluvím. Nastal by hrozný zmatek, už nechci přecházet z prezenční výuky na distanční a zase naopak, každý týden jinak. V neděli jsem měnící se číslo a reakce na to s napětím pozorovala. Vážně doufám, že nám vláda nebude měnit styl výuky každý týden ze dne na den.
