Šéfka libanonského tribunálu: Terorismus lze vidět i jako formu obrany, definici nemáme

Tribunál pro Libanon ustanovila rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a to v reakci na atentát na bývalého libanonského předsedu vlády Rafíka Haríriho ze 14. února 2005.

Začněme tak trochu od konce. V čem všem nám dnes pomáhá OSN?

OSN vznikla po druhé světové válce ze tří důvodů. Aby se zabránilo konání další světové války, aby byla vytvořena komunikační platforma pro všechny lidi světa a jejich lídry a aby se posílil respekt k lidským právům. Teprve později přišly i další ambice, k čemu by mohla OSN ještě sloužit. Když srovnáme rozsah OSN v roce 1945 a dnes, ten rozdíl je diametrální. Z toho samozřejmě plyne, že i formát, který byl „nadesignován“ po druhé světové válce, dnes už úplně nevyhovuje. A z toho pramení často velmi oprávněné kritiky. Na druhou stranu potřebujeme OSN podle mě proto, že zkrátka nemáme jinou komunikační platformu. Ta je podle mě mimořádně důležitá. Je to prostor, kde se mohou lídři všech zemí, ale i mnoho dalších profesionálů, setkávat a diskutovat o problémech. Na začátku bylo zřejmé, že tu taková vůle existuje, ale nepočítalo se s tím, že bude OSN zřizovat tribunály. Je tedy podle mě dobré si uvědomit, kdy, jak a proč OSN vznikla, a srovnat to s dneškem. Ten vývoj je obrovský.

ČTĚTE TAKÉ: Mrtvých Palestinců je skutečně přes 10 tisíc, podpořila organizace OSN statistiky z Gazy

V čem se OSN angažuje právě v oblasti mezinárodního práva?

Obecně je velmi aktivní prostřednictvím mnoha činností. Velkým úspěchem v poslední době bylo uzavření Mezinárodní smlouvy o regulaci moří a oceánů, která má obrovský vliv na celou planetu. Těžko si lze představit, že by něco takového mohlo vzniknout bez nějaké platformy, jako je OSN. U jejího Mezinárodního soudního dvora se řeší spory mezi státy. Byly sice doby, kdy neměl tolik případů, v posledních letech jich má ale mnoho, a to ať už aktuálních v souvislosti s válkou na Ukrajině, nebo i z dalších oblastí světa. Úkolem Mezinárodního soudního dvora je nejenom řešení sporů, OSN se na něj může obrátit také se žádostí o právní stanovisko. A pokud se nepletu, v současné době běží řízení o stanovisko v oblasti klimatu. Je to tedy mimořádně důležitý orgán.

Jedním z nástrojů mezinárodní justice na půdě OSN jsou i zvláštní tribunály. Jakým způsobem napomáhají světové spravedlnosti a lepší bezpečnosti?

Myslím, že mezinárodní trestní spravedlnost má velkou roli, ale určitě ne jedinou. Mezinárodní justice totiž vždy bude nějakým způsobem selektivní. Je to ale jeden z těch nástrojů, který může přispět k nějaké světové spravedlnosti a vyšší bezpečnosti. Současně by ale bylo velmi naivní si myslet, že čím více vytvoříme tribunálů, tím bude bezpečněji. Tak to úplně není a myslím si, že může velmi pomoct nějaká edukace v tom, co reálně lze od tribunálů očekávat, protože většinou toho lze očekávat méně, než bychom si třeba přáli. Myslím si, že mezinárodní trestní justice je často velmi nepochopená… Pokud se však některé mezinárodní tribunály a soudy ustanoví s reálným očekáváním, což zní trochu idealisticky, budou moct fungovat efektivněji. Ta řízení budou kratší, tribunály budou stát méně prostředků, budou z nich plynout jasná očekávání…

Co lze udělat pro to, aby řízení byla kratší a finančně méně náročná?

Od roku 2016 jsme s předsedy ostatních tribunálů pracovali na listině, která by měla určit jasnou strukturu efektivního fungování tribunálu. Během doby fungování samotných tribunálů už těch změn nelze tolik provést, protože k tomu by byla potřeba nová vůle. A tu by musela přinést rezoluce Rady bezpečnosti, a to nelze očekávat. Teď je na stole otázka toho, aby podpora každého procesu byla jasně daná a aby byla reálná i očekávání, aby právní rámec tribunálů byl konkrétní a srozumitelný.

Pokud jde o tribunály, které jsou dané jenom na určitou dobu, tak tam je potřeba, aby bylo zřejmé, na jak dlouhou dobu mají mandát. Také je třeba zajistit, aby administrativa ten tribunál donekonečna neprodlužovala. Další důležitou otázkou je i otázka obětí a jejich případného odškodňování, protože třeba u jugoslávského tribunálu ta otázka vůbec nebyla. A v neposlední řadě je třeba zabývat se i otázkou jazyka, a to také v souvislosti s umělou inteligencí. Otázka pracovních jazyků tribunálu je velmi důležitá, protože se jich při něm obvykle užívá více. Myslím si, že je důležité stanovit, jestli se všechny pracovní jazyky mají používat pouze při řízení, nebo také v administrativě tribunálu. Všechny překlady a tlumočení jsou totiž pochopitelně velmi drahé. Možná se to dnes ale změní díky umělé inteligenci.

Myslíte, že někdy uvidíme před tribunálem stát i ruského prezidenta Vladimira Putina?

Jestli bude někdy Putin stát před tribunálem, je otázka politická. Je velmi důležité odlišit politickou a justiční část. Rozhodnutí soudců totiž musí být skutečně nezávislá a je potřeba učinit vše proto, aby nedocházelo k žádným tlakům nebo ovlivňování, zkrátka aby to rozhodnutí bylo skutečně nezávislé. Vytvoření tribunálu ale nemůže být nezávislé. Jestli tribunál vznikne, nebo ne, je totiž politické rozhodnutí. Ostatně také vidíme konflikty v různých částech světa, u kterých si může řada lidí klást otázku, proč zde není tribunál. Navíc pak musíte vzít v potaz i to, že OSN je mezinárodní společenství, které se skládá z různých států. Pokud chtějí nějakým způsobem adresovat konflikty, mohou vytvořit tribunál, anebo také ne. A to je otázka politické vůle.

Jak vypadá v praxi konfrontace více právních systémů, které jsou někdy velmi odlišné? Například definice terorismu, o té se vedou diskuse už dlouho…

Jednotná definice terorismu byla jedním z hlavních očekávání právě Zvláštního tribunálu pro Libanon. Minimálně akademičtí právníci mezinárodního práva čekali, že by tribunál mohl přispět i k nějaké jednotné definici terorismu. Musím říct, že to se bohužel zcela nestalo. V případě Libanonu se postupovalo podle definice tamního práva, které vychází z práva francouzského. Odvolací senát nicméně v roce 2012, kdy se zabýval aplikovatelným právem, tehdy dospěl k závěru, že je možné použít mezinárodní obyčejové právo i na definici terorismu. Šel tím vlastně za hranici definice libanonského práva. Ukotvil, že je možné do té definice zahrnout i přeshraniční terorismus. Některé soudy v Libanonu to přejaly a jednou tu definici využil i soud v Egyptě, ale ke všeobecně uznávané definici terorismu to bohužel nevedlo. I přes všechny snahy OSN a vlastně i Úmluvu OSN tu jednotná definice stále není. Ostatně to bylo Španělsko a myslím Rumunsko, které vedly kampaň za vytvoření mezinárodního tribunálu pro terorismus. Ty snahy ale skončily právě na tom, že nebylo možné najít mezinárodně akceptovatelnou definici terorismu.

Co vzniku všeobecné definice terorismu stojí v cestě?

Je to asi pojetí terorismu jako takového a problematika toho, v jakém případě bychom konkrétní jednání označili za terorismus. Někdy bychom ho mohli vidět jako jistou obranu.

Terorismus je forma obrany?

Tento názor tady vlastně panuje u části států, a tudíž je názorů na definici terorismu mnoho.

Zvýšila se i přesto nějak efektivita mezinárodní trestní justice? Její činnost v konkrétních tribunálech někdy trvá opravdu dlouhá léta…

Rozhodně se efektivita mezinárodní trestní justice zvýšila. Před každým tribunálem jsou politicko-diplomatická vyjednávání, řeší se právní otázky, administrativa i management. To vše je důležité pro to, aby byl následný tribunál co nejefektivnější. Celý ten proces v případě Zvláštního tribunálu pro Libanon byl samozřejmě dlouhý. Ale my jsme s ostatními tribunály zahájili nějakou aktivitu a přijali jsme tzv. Pařížskou deklaraci v roce 2017 na zvýšení efektivity mezinárodní trestní justice.

Když se nyní zaměříme konkrétně na Zvláštní tribunál pro Libanon, koho nejvíce uspokojil jeho výsledek?

Asi oběti nebo poškozené. Když byli v jednací síni, tak měli velmi emotivní vyjádření, kdy řekli, že s ohledem na tu velmi zpolitizovanou situaci, která předcházela vzniku tribunálu, nevěřili tomu, že by tribunál vůbec mohl vzniknout. Když potom vznikl, tak pro změnu nepředpokládali, že by ten proces někdy mohl vůbec začít, takže to, že mohou být v té jednací síni a soudcům říci své příběhy, znamená velký krok v procesu jejich vnitřního smíření s tím, co se stalo. A to i přesto, že obžalovaní v té jednací síni nebyli, a také možná i přesto, že od té doby uběhlo poměrně dost let. Dále je také otázka, jak moc uspokojí výsledek tribunálu veřejnost. Jak už jsem zmiňovala, ta očekávání jsou obrovská. S tím pak souvisí i respekt k mezinárodní trestní justici.

ČTĚTE TAKÉ: Ulice Dublinu se změnily ve válečnou zónu. Dav rozzuřilo pobodání dětí, místní viní migranta

Jak na tom vůbec mezinárodní tribunály jsou právě s respektem veřejnosti?

Těžko říct. Obrovskou slabinou všech tribunálů je, že nemají svou výkonnou složku. Ony ji ani v podstatě mít nemůžou. To znamená, že všechny tribunály jsou plně závislé na spolupráci, a to jednak justiční, diplomatické i finanční. Bez toho zkrátka buď nemohou existovat, anebo je jejich činnost složitá. Další otázkou je i samotné vydání obžalovaných. Může být vydán zatykač například ve spolupráci s Interpolem, ale stále záleží na tom, jestli bude dotyčný soudu vydán, nebo ne. Například v případě Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii jsme viděli, že tribunál čekal několik let, než někteří obžalovaní byli k soudu vůbec vydáni. A byl to opět výsledek politicko-diplomatických jednání, takže to je určitě slabina tribunálů.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Rusko, čínští špioni nebo islámští radikálové. BIS vyhodnotila největší hrozby pro Česko