Světová válka znamenala převrat zdravotnictví. Jaký byl zrod Československého červeného kříže?

Konec světové války přinesl vznik Československé republiky a znamenal i ukončení činnosti rakouské Společnosti Červeného kříže. Majetek spolků Červeného kříže na území Čech, Moravy a Slovenska zajistil stát. Činnost Červeného kříže však měla a musela pokračovat – špatná zdravotní a sociální situace vyvolaná válkou, na Slovensku navíc spojená s předválečným zanedbáváním těchto potřeb, volala po řešení.

Pouhá transformace stávajících struktur Červeného kříže v nový, Československý červený kříž nepřipadala v úvahu. Dění směřovalo k organizaci nové, tím spíše, že mělo jít již o samostatnou národní společnost Červeného kříže nového suverénního státu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vláda zpřísnila pravidla pro pobyty v LDN. Navrhla také ošetřovné pro dohodáře a živnostníky

Po přípravných pracích se 1. února 1919 v Obecním domě v Praze sešlo shromáždění sociálních pracovníků, zástupců armády i například kulturního života a vyslechlo plány PhDr. Alice Masarykové, dcery prezidenta nového československého státu, na založení Československého červeného kříže.

Alice Masaryková viděla poslání Červeného kříže v prevenci a léčbě tuberkulózy, v boji proti hladu a podvýživě, zejména u dětí, ve zdravotní výchově i výchově ošetřovatelek, v provozování sociálních zařízení, hovořila rovněž o výstavbě sanatorií pro chudé či nemajetné. Sociální i hygienické poměry zejména ve východních částech československého státu vyžadovaly rychlou reakci.

U zrodu byl i prezident Masaryk

Shromáždění se usneslo na návrhu na ustavení Československého červeného kříže (ČSČK) a do jeho čela navrhlo právě PhDr. Alici Masarykovou, kterou následně potvrdil a jmenoval prezident republiky, T. G. Masaryk.

Ministerská rada na své schůzi 15. 7. 1919 uznala ČSČK jako výlučnou pomocnou organizaci vojenské zdravotnické služby, a  když Československo přistoupilo k Ženevské úmluvě o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách, nestálo již nic v cestě oficiálnímu uznání ze strany Mezinárodního výboru Červeného kříže.

1. 12. 1919 se tak Československý červený kříž stal součástí Mezinárodního červeného kříže jako řádně uznaná národní společnost Červeného kříže ve smyslu Ženevské úmluvy. V čele ČSČK stál předseda ČSČK. Podobně jako jeho předchůdci, měl i ČSČK svého protektora (čestného předsedu), kterým byl prezident republiky – po řadě tedy Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a krátce též Emil Hácha. Předsedkyní ČSČK byla od února 1919 až do své rezignace v prosinci 1938 PhDr. Alice Masaryková.

Více se o Českém červeném kříži dočtete zde: www.cervenykriz.eu

Tagy: