Experti hodnotí případ znásilňované dívky jejím nevlastním otcem
Strašně ráda bych řekla, že mě rozhodnutí soudu v Brně v případu opakovaného znásilňování nevlastní dcery šokovalo. Tohle ale není exces, tyto věci se prostě dějí. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekla Michaela Studená, která stojí za iniciativou Pod Svícnem. Zdůraznila, že oběti doslova přežily domácí a sexualizované násilí, aby se následně potýkaly se systémem. „Ten jim naloží a dost často jenom flusne do obličeje,“ uvedla. Prohlášení znalce, že na nezletilou dívku jednání „naštěstí nemělo zásadní negativní dopad“, považuje za absurdní. Dívka se několik dní po rozsudku měla pokusit o sebevraždu.
Rozhodnutí odvolacího senátu Krajského soudu v Brně, který 11. ledna změnil tříletý trest vězení na podmínku muži, který roky znásilňoval svou nevlastní dceru, šokovalo celou republiku. Studená však tolik překvapená nebyla.
ČTĚTE TAKÉ: Expolicista z Prahy zavraždil sousedku a znásilnil svoji matku. Trest potvrdil Nejvyšší soud
„Strašně ráda bych řekla, že jsem byla. Ale tohle není ojedinělý exces, tyhle věci se prostě dějí. Dost často se s tím bohužel setkáváme i ze strany znalců, a to se přiznám, že když jsem se této problematice začala věnovat, tak mě to překvapilo asi úplně nejvíc – bagatelizování a viktimizace obětí z jejich strany,“ líčila pro CNN Prima NEWS.
Ať se systém staví na stranu oběti
Čin podle znalce „neměl na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí“. „Není to ale jen o znalcích, to je pouze špička ledovce. Pořád je v systému dostatek záchytných bodů, které mohou oběti nějak zachránit nebo jim pomoci. To se ale bohužel neděje,“ pokračovala.
Vyjádření znalce podle Studené soudkyně pouze přijaly. „Vůbec jim nepřipadá divné, že slečna byla hospitalizovaná na psychiatrii a podobně. Byla bych velmi ráda, kdyby se systém alespoň jednou začal stavět na stranu oběti. S oblibou říkám, že to nejsou oběti, ale hrdinové. Doslova přežily domácí a sexualizované násilí, zde jde přímo o domácí násilí se sexualizovanou formou. Ale pak se musí potýkat se systémem – ten jim naloží a dost často jenom flusne do obličeje,“ podotkla.
Následně Studená přiblížila, jaké záchytné body v systému existují. „Nejdříve přijde oběť do styku s policií. Ta, když to nepodělá a nevykašle se na to, tak je zde státní zástupce, který by měl do jisté míry hájit práva oběti. To se dost často nestává. Poté je zde zmocněnec, který má stát na straně oběti – ale bohužel se dost často stává, že jim stát nevyplácí plné odměny. Dost dobře se může stát, že do budoucnosti nebudeme mít specialisty, kteří se tomu budou věnovat: i oni potřebují platit složenky,“ pokračovala.
Kde to sakra jsme?
V poslední řadě stojí soudy. „Pokud jedna ze složek selže, tak by měl fungovat nápravný systém. Dost často se ale stává, že selžou všechny složky v systému nebo většina z nich. To, že poté odejde pachatel s podmínkou nebo směšným trestem a my se plácáme po zádech, že například násilník za znásilnění dostane tři roky... Sakra, kde to jsme?“ ptala se.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Zneužívání dětí v Česku? Máme moc nízké tresty, shodli se experti v pořadu Terezie Tománkové
Zdůraznila, že oběti mají zničený život. „My se ale neustále koukáme na práva pachatele, násilníka, který to udělal – stejně jako v tomto případě. Připadá mi, že ekonomické právo násilníka zvítězilo nad psychickým zdravím a životem oběti,“ dodala.
Proto si Studená neumí představit, jak by násilí, kterého se pachatel na oběti dopustil, nemělo mít na poškozeného „zásadní negativní dopad“. Jak navíc ve čtvrtek 18. ledna informoval web Seznam Zprávy, dívka se měla pokusit o sebevraždu, a to jen pár dní poté, co padl rozsudek. „Za rok a půl, kdy působím v rámci Pod Svícnu, jsem se setkala s desítkami obětí sexualizované formy a domácího násilí. Prakticky nikdo z nich na tom není tak, že by řekl: ‚Pohoda, otec mě znásilňoval a teď jsem v cajku.‘ Takhle to prostě nefunguje,“ podotkla.
To, co si musely vytrpět, mělo dopad na jejich psychické zdraví: „Nějak se s tím dosud potýkají. Mají flashbacky, chodí k psychiatrům, psychologům. Snaží se s tím neustále pracovat, a je to práce na léta. Navíc, tohle je ta, řekněme, lepší forma. Dost často oběti sklouzávají k sebedestruktivnímu chování, ať je to vysoká promiskuita, sebevražedné sklony, ubližování, drogy, alkohol a tak dále,“ líčila.
Jak následně přiznala, násilí páchané rodičem – i nevlastním – na dítěti, patří mezi nejčastější případy znásilnění v České republice. „Upřímně se tyto věci k soudu většinou ani nedostanou. Oběť například ví, že by celá rodina byla proti ní. O to více bych chtěla tuto dívku, s níž jsem v kontaktu, vyzdvihnout. Její hrdinský čin, že to vůbec dotáhla do nějakého konce a chce to dál řešit,“ dodala Studená s tím, že dívce pomůže co nejvíce tak, aby dosáhla své spravedlnosti.
