Soukromá sbírka panenek ve Smržovce láká na unikáty z celého světa
Výběr redakce
Stovky panenek z celého světa zdobí sbírku Svatavy Jakoubkové ze Smržovky. Obdivovat je můžete v malém muzeu přímo v centru města, obětovala pro ně dokonce část svého přízemního bytu. Jsou tu vzácné kousky z první republiky, panenky chodicí, mluvicí, ale i takové, které za socialismu nechyběly v žádném holčičím pokojíčku. Svoji nejmilejší si podle majitelky muzea prý najde téměř každá návštěvnice.
Svatava Jakoubková má ve svém království stovky panenek, přitom když byla ve věku, kdy si s nimi holčičky hrají, moc jich neužila, řekla v pořadu Prima Česko: „Panenky jsem moc neměla, protože jsem nejstarší z pěti dětí, a tak jsem ostatní spíš vychovávala, než si s nimi hrála.“
Jako maminka tří kluků si panenek neužila ani později, dočkala se až v důchodu. „Nudila jsem se, a tak jsem si koupila časopis s panenkou. Bylo jich asi 41, tak jsem všechny sbírala. Strašně se mi líbily a pak se to rozjelo,“ vzpomíná na začátky své sběratelské vášně Svatava Jakoubková.
Ze soukromé radosti muzeum
Sbírka se postupně rozrůstala, až zabrala část bytu, která se proměnila v muzeum plné hraček. Nejsou to jen panenky, ale i kočárky, domečky a spousty nezbytných doplňků, jako jsou deštníčky, kabelčičky nebo miniaturní šperky. Stačí do muzea vkročit a ožívají vzpomínky. Každá maminka nebo babička si tady obvykle najde tu svou. A velmi často se z návštěvníků později stávají dárci, kteří vytáhnou své poklady ze zaprášené půdy. Jako jsou například dvě panenky od paní doktorky z České Lípy. „Obě panenky musí být stále spolu, nesmím je rozdělit. Původní majitelka se na ně každý rok jezdí i dívat. Jsou to panenky těžké, sádrové,“ říká sběratelka, jež se chlubí panenkou, kterou kdysi jedné z dívenek věnoval prezident Edvard Beneš při své návštěvě v Kroměříži.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pohádkový příběh Koně roku: Na české derby se Gasparini nekvalifikoval, slovenské vyhrál
Jako většina nových přírůstků do sbírky i panenka od první dámy Hany Benešové vyžadovala navrácení někdejšího lesku. Bylo potřeba natřít znovu hlavičku z papírmaše, směsi drceného papíru, vody a lepidla, a opravu potřebovaly i šatičky. Mnoho exponátů pamatuje ještě první polovinu minulého století, navzdory tomu jsou ve vynikající kondici. Třeba chodicí panenky české výroby, které byly pro mnoho děvčátek nedostižným snem, protože byly velmi drahé. „Šatičky má původní. Je to takový jednoduchý mechanismus, jen dráty. Panenky chodí do dneška všechny,“ dodává Svatava Jakoubková.
Na první pohled je znát, že pro sběratelku nejsou panenky jen předměty, ale kamarádky. A tak žádná muzeum neopouští, i když už to s volným místem začíná být na pováženou. „Mám tu třeba i tři panenky stejné, ale každá je jinak ustrojená. Já si s nimi povídám. Přijdu sem a povídám: Holky, jak se máte?“ směje se sběratelka.
Vypravit se do muzea lze po celý rok, stačí se dopředu po telefonu domluvit na návštěvě.
Čtěte také
