V Bratislavě se lidé v úterý rozloučili s oběťmi tragické nehody. Zdroj: Profimedia.cz
Jednou z pěti obětí nedělní tragické nehody v Bratislavě byla i studentka Bronislava z Popradu. Její blízcí na ni vzpomínají jako na skvělého člověka. Do rodného města se chtěla vrátit a založit rodinu. Bývalý učitel z dívčiny střední školy dokonce věří, že ho kontaktovala ze záhrobí.
„Připravovala jsem ji jako svou nástupkyni s tím, že po mně jednou převezme můj klub,“ vrací se zpět její bývalá trenérka Terézia, která vede v Popradu vlastní gym. Broňa pro to měla skvělé předpoklady.
Byla vynikající gymnastka, v Bratislavě studovala na Fakultě tělovýchovy a sportu. „Byla talentovaná, velmi oblíbená, dokázala okolí hodně motivovat,“ vzpomíná její starší kamarádka. „Mám tříleté dítě, které jsem porodila ve 44 letech. Právě tehdy mi Broňa hodně pomohla, celý klub vlastně táhla sama,“ vzpomíná Terézia.
Podle své přítelkyně nechtěla Broňa zůstat po škole v Bratislavě, ale toužila po tom vrátit se domů. „Chtěla zpět do Popradu. Měla v plánu se tu s Markem (další z obětí tragické nehody, její přítel pozn. red.) vzít, založit rodinu,“ uzavírá dojemné vzpomínání popradská trenérka.
Na ztrátu blízkého člověka vzpomínají i na střední škole, ze které Broňa do Bratislavy odcházela. „Její smrt je pro nás velmi bolestivá. Byla to výborná studentka, vzor pro ostatní. V budoucnosti jsme s ní počítali jako s pedagogem na naší škole,“ říká ředitel Miloslav Repaský.
Ten ale není jediný, komu na tamní střední pedagogické škole Broňa přirostla k srdci. „Naposledy jsme spolu komunikovali v sobotu, občas jsme si napsali,“ pokračuje učitel tělesné výchovy a pohybové kultury Ladislav Ogurčák. Právě ten byl ve dnech nehody v Bratislavě a příhodě, která se mu v hlavním městě Slovenska stala, přikládá velký význam.
„Byl jsem u Dunaje, kam jsem chodil běhat v době, kdy jsem studoval na té stejně škole jako Broňa. Říkala mi, že i ona se tam chodí někdy proběhnout, tak jsem koukal kolem sebe, jestli ji náhodou neuvidím. V tu chvíli už byla ale mrtvá. Jenže to jsem nevěděl,“ pokračuje Ogurčák s tím, že když dívku u řeky neviděl, napadlo ho, že by ji navštívil na fakultě.
„Když jsem tam přišel, uviděl jsem hořet svíčky. Přemýšlel jsem, co je to za pietní akt. Když jsem si ale vzal brýle a uviděl její jméno, zažil jsem obrovský šok. Bylo to hrozné, ona mě ke škole prostě táhla.“
