Zemřel režisér Dušan Klein
Zesnulý režisér Dušan Klein se narodil během druhé světové války v židovské rodině. V podstatě celé své dětství prožil na útěku a nakonec skončil v terezínském ghettu. Přežil doslova zázrakem. Jak vzpomínal, tato otřesná zkušenost se na jeho životě krutě podepsala.
Když se Adolf Hitler rozhodl vyhladit Židy, Kleinova rodina před nacisty uprchla na samotu ve středním Slovensku. Skrývali se v jednom opuštěném statku v Nízkých Tatrách. Po půl roce Dušan se svými dvěma bratry putovali do katolického kláštera pro sirotky v Bratislavě. Otec se domluvil s tamním farářem, že je tam ukryje pod falešným příjmením Ružiakovi, což byli chlapci, kterým se podařilo uprchnout do Anglie. Sourozenci Kleinovi dostali jejich doklady a režisér, který se původně narodil jako Július, se přejmenoval na Dušana. Toto jméno už si pak ponechal.
Ani popření vlastní identity je však nezachránilo před deportací do terezínského ghetta. Zradil je blízký člověk, od něhož by to nečekali. „Naštěstí jsme se už nedostali do jiného koncentračního tábora, dožili jsme v Terezíně do osvobození. Domů jsme se už nevrátili, protože dům v Michalovcích vyhořel,“ vzpomínal Klein během života. Faráře, který je ukryl, nacisté popravili.
„Mé dětství bylo dost dramatické, sebelepší spisovatel by si to tak nevymyslel. Všechno vidím jako dnes a všechny ty vzpomínky formují můj současný život. Rád vzpomínám na období po válce. Byl jsem mezi 500 dětmi vybranými na výkrm, zdravotní pobyt do Švédska. K té švédské rodině, u které jsem byl, jsem tak přilnul, že mě chtěli adoptovat. Ale maminka to odmítla, tak jsem se vrátil,“ svěřoval se režisér.
Na Slovensku po něm pojmenují ulici
To, co prožil v dětství, ho poznamenalo na celý život. „Bylo velmi smutné. Židovské dítě za války… Koncentrační tábor a tak dále. Jsem takovej zvláštní člověk žijící všude a nikde. Mám pocit, že se nemám kam vracet. Jsem rozený v Michalovcích a nebyl jsem tam až do roku 2016, kdy mě tam pozval starosta, že mi chtějí udělit čestné občanství. Starosta mě prováděl městem a říká mi: ‚Tady stál barák, ve kterém jste bydleli, a až umřete, pojmenujeme tu ulici po vás.‘ Tak to mám strašnou radost. Z bratrů jsem zbyl jediný. Ještě držím kořen Kleinů, dokud to jde,“ prohlásil v roce 2017 v jednom z posledních rozhovorů pro Český rozhlas.
