Bez elektřiny, bez plynu i bez pomoci. Bytový dům poblíž bohumínského hřbitova zůstal v červenci 1997 po tři dny uvězněn v širokém řečišti Odry, když se řeka proměnila v obrovský rybník. I s nájemníky. Záchranáři zasahovali tam, kde se voda valila ložnicemi, ale ve vyšších patrech bytovek se muselo žít dále. Jako na plovoucích ostrovech. Symbolem apokalyptické moravské povodně, která podle hydrologů přichází jednou za 100 až 500 let, se staly Troubky na Přerovsku.
Česká tisková kancelář vydala v neděli 6. července 1997 zprávu o tragických záplavách v Číně, v níž mimo jiné stálo: „Pět osob se utopilo, když 11 vesničanů v Kao-čou v provincii Kuang-tung, která sousedí s Hongkongem, spadlo ze zničeného mostu do řeky.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak se připravit na blížící se povodeň a co dělat v případě vyhlášení evakuace?
Zpráva o čínské tragédii byla vydána krátce po poledni, ale teprve po sedmé večer stejná agentura oznámila, že povodně ohrožují i Moravu a Slezsko. Veřejnost ovšem informaci nevěnovala větší pozornost, přitom v tu chvíli už šílený říční proud strhával k zemi první domy v Jeseníkách.
V Číně jedenáct obětí, v Severomoravském kraji 43
Jen v tehdejším Severomoravském kraji si nakonec rozběsněné vodstvo vzalo osmkrát více obětí než v čínské vesnici Kao-čou. Zpráva policejního prezidia z 15. července 1997 uvedla, že v kraji zemřelo kvůli velké vodě 43 osob. „Z nich 36 utonulo nebo bylo nalezeno pod sutinami zřícených domů,“ upřesnila Ivana Moosová z prezídia. V celé zemi zahynulo 49 osob.
V éře, ve které byl mobil ještě vzácností a internet v plenkách, se informace šířily především po telefonních linkách. Běsnící živel ale telefonní spojení rychle vyřazoval z provozu a nikdo pořádně nevěděl, co se od 6. července v Jeseníkách vůbec děje.
První alarmující zprávy z Bruntálska a Jesenicka přicházely až 6. července večer, kdy tamní úřady vyhlásily stav ohrožení. Novináři neznali podrobnosti a celé vodní drama se nakonec skládalo až zpětně ze vzpomínek obětí.
Kdo si v pondělí odpoledne pustil zpravodajství Českého rozhlasu, mohl ale přece jen slyšet výzvu Ladislava Olejníčka z krizového povodňového štábu v Bruntále. Ten mimo jiné oznámil, že v oblasti padají domy. „Lidé čekají na půdách a na střechách domů na pomoc. Nemůžeme se k nim kvůli silnému proudu dostat. Povolali jsme proto další vojenské vrtulníky, aby nám je pomohly zachránit,“ prohlásil Olejníček.
Drama v mezinárodním rychlíku Sobieski
Nejvíce postiženy byly vesnice podél řek Opavy a Opavice, které zaplavily Vrbno pod Pradědem, Karlovice, Nové Heřminovy, Krnov, Město Albrechtice a další obce. A také se tam umíralo, podrobnosti ale zatím nikdo neznal...
Povodně v roce 1997 Zdroj: ČTK / Ballon Mierny Otto
Povodně v roce 1997 Zdroj: ČTK / Ballon Mierny Otto
V pondělí 7. července 1997 jsem s manželkou a třemi malými dětmi cestoval vlakem z Prahy domů do Ostravy. Venku lilo a pozorování rozlévající se Orlice při průjezdu Orlickoústeckem bylo zábavou, jež nás vytrhávala z nudné jízdy.
V Olomouci nás průvodčí nečekaně vysadil ze soupravy. Rychlík Sobieski, který na trať vyrazil jen hodinu před naším spojem, totiž u Suchodolu nad Odrou sjel z podmáčených kolejí. „Na těžko dostupné místo dorazily sanitky, hasiči a vrtulník, a policie nevylučuje, že na místě nehody mohou být i utonulí, protože některé vagóny jsou pod vodou,“ zněla první oficiální zpráva o tragédii. K nejhoršímu naštěstí nedošlo, při nehodě se ale zranilo šedesát cestujících, z toho deset těžce, nikdo však nezemřel.
Záchranáři nás ubytovali v hotelu naproti olomouckému nádraží, protože žádný spoj do Ostravy už nemohli vypravit. Našel se ale odvážný taxikář, který s námi kličkoval Moravou mezi zatopenými nebo rovnou spadlými mosty až do metropole tehdejšího Severomoravského kraje. Také Ostrava se na mnoha místech proměnila v obrovské jezero, takže na hlavním nádraží jsem místo vlaků spatřil záchranářské čluny.
Konec světa v Bohumíně
Coby regionální reportér jsem záhy prožíval evakuaci nemocnice ve Starém Bohumíně, kde se voda valila suterénem. A posléze i uváznutí vojenské tatrovky, jež pacienty v pyžamech evakuovala do jiného špitálu. Byl to zoufalý chaos, s tak gigantickou živelní katastrofou neměl nikdo zkušenosti. Bez proudu nefungovaly televizory, takže všude vládla bezradnost.
Na okraji Bohumína jsem potkal tři odvážlivce ze zatopené obce Pudlov brodící se po pás vodou. Vydali se shánět jídlo pro vyhladovělé sousedy. Někde zaslechli, že v Bohumíně na radnici se rozdává chléb, nic podobného ale radní nebyli schopni zorganizovat. „Tak je pozdravujte, že jsou horší než bolševici,“ rozčílil se tehdy Kamil Lištván, jeden z trojice.
O kus dál jsem pak v proudech vody potkal Milana D., brodil se jen v trenkách a s krůtou v náručí, což bylo to jediné, co se mu podařilo zachránit ze zaplaveného domku u skřečoňského mostu.
Voda byla všude. Důchodkyně Anežka Jendřiščíková z bohumínského bytového domu kousek od hřbitova zůstala tři dny bez telefonního spojení i bez elektřiny. S potravinovou či jinou pomocí se žádný záchranář neukázal, záplavy přežila hlavně díky důvtipu, když místo plynového sporáku obnovila provoz vyřazených kamen a upekla si něco mezi domácím chlebem a vekou. „Tak musí vypadat konec světa,“ shrnula Jendřiščíková své dojmy, které jsem si tehdy propiskou zaznamenával do zápisníku.
Povodeň decimovala zemi téměř měsíc
Praha reagovala pomalu a zmateně. Premiér Václav Klaus během pondělí 7. července 1997 informoval Poslaneckou sněmovnu o opatřeních přijatých v boji proti záplavám na Moravě. Ministr vnitra Jan Ruml, ministr životního prostředí Jiří Skalický a ministr obrany Miloslav Výborný se vydali na cestu do Bruntálu, aby se na místě seznámili se situací v nejhůře postižených oblastech.
Povodněmi nejvíce utrpělo právě Jesenicko, Bruntálsko, Krnovsko, Opavsko, části Ostravy a Bohumínsko. Během několika kritických dnů mezi 4. a 8. červencem spadlo v povodí Odry a Moravy místy až přes polovinu ročního úhrnu srážek. Vodstvo pak následně zaplavovalo další a další oblasti, až se Morava 13. července vylila ve Veselí nad Moravou a o den později v Hodoníně u slovenských hranic. Povodňový stav byl odvolán až 29. července, kdy velká voda přestala ohrožovat Břeclav na česko-rakousko-slovenském trojmezí.
Památník v Troubkách připomíná devět obětí
Symbolem apokalyptické moravské povodně, která podle hydrologů přichází jednou za 100 až 500 let, pak dodnes zůstaly Troubky na Přerovsku. Ničivý proud zaplavil vesnici v noci ze 7. na 8. července 1997. Záplavy v této hanácké obci smetly z povrchu země 160 domů, nad dalšími 175 objekty pak vydali ortel statici. Vesnicí jako by v červenci 1997 prošla válka.
Pomník devíti obětem povodní v centru Troubek u kostela svaté Markéty Zdroj: Ivan Motýl
Pomník devíti obětem povodní v centru Troubek u kostela svaté Markéty Zdroj: Ivan Motýl
Na památníku obětí u kostela v Troubkách je vytesáno devět jmen, přičemž osm občanů Troubek zemřelo v noci ze 7. na 8. července 1997: Jiří Herman, Růžena Hermanová, Ludmila Smolková, Drahomíra Říhošková, Emilie Skřenková, Jan Vojtek, Jarmila Vojtková, Jan Zaoral a Božena Špalková.
„Zemřeli hlavně staří lidé, kteří nedokázali před vodou utéct. Z mladších to zabilo pouze Honzu Zaorala,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS Pavel Němčák na nejmladší oběť. Teprve 24letý Honza Zaoral nejprve zachránil maminku a sousedku, když je ze zaplaveného domu dostal do bezpečí. Pak se však do baráčku z vepřovic vrátil, v tu chvíli se však propadla střecha domu a zasypala jej. Chtěl prý ještě zachránit televizor.
Živly útočí jako predátoři
Příroda dokáže být zákeřná a živly útočí jako predátoři. Nečekaně a ze zálohy, padni komu padni. Běsnící vody tady totiž byly již krátce po zrození planety před více než čtyřmi miliardami let a nemají se asi důvod ohlížet na něco tak nicotného, jako je člověk.
A i když Organizace spojených národů mnohokrát apelovala, že za katastrofy spojené s povodněmi si lidstvo zčásti může samo (nerozvážným kácením lesů, výstavbou stále hustší sítě silnic a dálnic či intenzivním využíváním zemědělské půdy), na přelidněné planetě toužící po blahobytu se takovým kázáním příliš nenaslouchá.
Záplavy z roku 1997 někteří našinci vnímali jako předzvěst konce světa, jenž byl mystickým Nostradamem ohlášen na rok 1999. Ten se ale nedostavil, takže člověk musí i v novém miléniu dál bojovat s rozzuřenými živly a klást si otázky, nakolik je sám příčinou téhle války s přírodou. I v září roku 2024 v České republice...
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Naprostý extrém se blíží, varují experti. Nynější déšť je jen ochutnávka, kde sílí riziko?
