Exstarosta islandské metropole Jón Gnarr je autorem globálně úspěšného bestselleru Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět. Volby vyhrál v roce 2010 s recesistickým seskupením Nejlepší strana (Besti Flokkurinn), dnes je spisovatelem na volné noze a udivuje ho, jak velká část islandské společnosti naslouchá Kremlu. „Bohužel, tito moji spoluobčané považují veřejnoprávní média na Islandu za pouhou západní propagandu,“ říká pro CNN Prima NEWS.
Jón Gnarr o víkendu navštívil Českou i Slovenskou republiku, aby své literární dílo představil návštěvníkům mezinárodního festivalu Měsíc autorského čtení (MAČ). Festival se měl zčásti odehrávat i v ukrajinském Lvově, tomu však zabránila ruská invaze na Ukrajinu, která začala 24. února.
„Svět na tom není moc dobře,“ říká někdejší primátor islandské metropole. Do České republiky přiletěl rovnou z lidskoprávní konference v severním Norsku a svěřil se, že setkání s pronásledovanými novináři, spisovateli a dalšími aktivisty ho nesmírně dojalo.
Pláč na toaletách letadla
„Na konferenci Ly for Stormen v norském Harstadu, která byla věnována svobodě projevu, jsem se třeba setkal s 25letou afghánskou aktivistkou. Bojůvka Tálibánu tuhle ženu téměř umlátila k smrti, což se jen těžko vstřebává, proto se musím přiznat, že jsem se na palubě letadla do České republiky musel na pár minut zavřít na toalety, abych se tam vyplakal,“ svěřuje se Jón Gnarr bezprostředně po příletu do Česka. S upřímností sobě vlastní, což je vlastnost, která mu v roce 2010 pomohla do funkce primátora.
V kampani třeba netajil, že je dysgrafik a při ručním psaní dává písmenka jen těžko dohromady, proto k písemnému projevu potřebuje klávesnici či displej.
K afghánskému a mnohým dalším ozbrojeným konfliktům ve světě nyní přibyla i válka v Evropě. A exstarostu Reykjavíku hodně bolí především genocidní charakter ruské invaze na Ukrajině. Nesnadno se proto vyrovnává s faktem, že část Evropanů z demokratických zemí se přiklání k ruskému výkladu brutálního útoku na nezávislou zemi. Na autorském čtení v Ostravě dokonce Gnarr dostal dotaz také od diváka, který se netajil sympatiemi právě pro Kreml.
Prokremelským fake news věří i část islandské společnosti, jež neuznává veřejnoprávní média. „Bohužel, i na Islandu máme početnou skupinu lidí, kteří oficiální zprávy považují za pouhou západní programu. Zato důvěřují dezinformacím na sociálních sítích, které pak dále rozšiřují,“ říká Gnarr pro CNN Prima NEWS.
Fake news na Islandu
Ostrovní stát Island má pouze 360 tisíc obyvatel, zhruba tolik jako Brno či o něco méně lidnatá Ostrava. Mnozí obyvatelé těchto dvou moravských měst zastávají názor, že za válečným konfliktem na Ukrajině stojí Spojené státy americké a NATO. Podobné je to i na Islandu.
„Na slabosti části islandské společnosti podléhat dezinformačním webům má podíl i politika současné levicové islandské premiérky, která je známá svým odporem vůči členství Islandu v NATO,“ vysvětluje exprimátor.
Předsedkyně islandské vlády Katrín Jakobsdóttir byla zvolena za Hnutí zelené levice. Jakožto předsedkyně koaliční islandské vlády sice členství v obranné alianci nezpochybňuje v mezinárodním kontextu, z pozice hnutí ale trvá na tom, že Island by se měl z NATO vyvázat. „A posiluje tak tu část islandské veřejnosti, která je náchylná věřit ruské propagandě,“ míní Jón Gnarr. Strategicky významný ostrov patřil k zakládajícím zemím NATO již v roce 1949.
Premiérka se považuje za pacifistku. Island nemá vlastní armádu, jen lehce ozbrojenou pobřežní stráž. Na ostrově se proto vede bouřlivá diskuse, kdo by zemi po případném vystoupení ze Severoatlantického paktu vojensky ochránil. Rusko totiž stupňuje vojenskou přítomnost za polárním kruhem, na což už třeba reagovalo Dánsko, a to rozhodnutím o obnovení vojenských radarů na Faerských ostrovech.
Právě na Islandu se přitom v roce 1986 začalo s nadějným plánem na ukončení studené války mezi Západem a Východem – legendárním americko-sovětským summitem za účasti prezidenta USA Ronalda Reagana a generálního tajemníka sovětských komunistů Michaila Sergejeviče Gorbačova.
Po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991 se pak zdálo, že studená válkou je téměř u konce. Po dalších třiceti letech ovšem Rusko probudilo NATO reálnou válkou takřka ve středu Evropy.
Do hotelu i s ovcemi
Jón Gnarr se do funkce starosty Reykjavíku vyhoupl po volbách v roce 2010, aby se pokusil zamést s korupcí v hlavním městě a tím pádem i v celé ostrovní zemi. „Dnes už bych do politiky nešel. V žádném případě,“ prohlašuje v průběhu současné návštěvy České republiky.
Politická nestabilita světa se totiž v posledních letech výrazně prohlubuje a třeba ruské agresi na Ukrajině určitě nelze čelit jen legrací a recesí. Gnarr totiž v roce 2010 vnesl do politiky neobvyklý absurdní humor a tuhle část kariéry popisuje v mezinárodně úspěšném bestselleru Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět.
Gnarr ve volení kampani třeba sliboval, že jeho Nejlepší strana (Besti Flokkurinn) zařídí u každého veřejného bazénu ručníky zdarma a venkovští farmáři budou mít do hotelů v Reykjavíku povolen vstup i se svými stády ovcí. Voličům nabízel i další absurdity, třeba obří mluvící sochu zpěvačky Björk, která bude do širých dálav vysílat laserové paprsky.
Pro voliče kapesní akvárium
Program Nejlepší strany připomínal volební kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona, se kterou šel do parlamentních voleb v roce 1911 český spisovatel Jaroslav Hašek. Haškova partaj měla v programu například tyto sliby: „Zvolíte-li našeho kandidáta, slibujeme, že se ohradíme proti zemětřesení v Mexiku. Kdo dá hlas, obdrží malé kapesní akvárium.“ Inspiroval se Gnarr i Haškovou politickou stranou?
„Na Islandu je dílo Jaroslava Haška mimořádně ctěno, takže jsem samozřejmě znal i Haškovu absurdní politickou stranu. A tady v Česku teď mohu skutečně přiznat, že Hašek velkou mírou inspiroval i program Nejlepší strany,“ přiznává exprimátor Reykjavíku Jón Gnarr.
Hašek se do rakouského parlamentu neprobojoval, Jón Gnarr ale vládl Reykjavíku celé volební období a poté dostal nabídku kandidovat i na islandského prezidenta, kterou odmítl. Od té doby se věnuje jen umělecké tvorbě, především literatuře.
Island je zemí zaslíbenou literární tvorbě. Knihu tam vydá každý desátý obyvatel ostrovního státu, ostatní se ji alespoň pokusí napsat. Mezinárodní festival Měsíc autorského čtení představuje 31 nejlepších islandských spisovatelů po celý červenec a to hned na pěti scénách v Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích a Prešově.
