Válečná propaganda vydá za sto tanků. Používá ji Ukrajina i Rusko, vynikal v ní i SSSR

Je silnější než ten největší tank, schopnější než nejstatečnější generál. Válečná propaganda dokáže udržovat morálku armády, i když se prohrává, a naopak zesílit odhodlanost ve chvíli, kdy daná strana začíná vítězit. Válečná propaganda je královskou disciplínou, se kterou státy operují po staletí – a současná válka na Ukrajině není výjimkou.

Démonizovat nepřítele se státním propagandám dařilo už ve starověku. Teprve s příchodem fotografie ale získala válečná propaganda nástroj, kterým se daly ovládat mozky vojáků, ale i civilistů. Tento druh kampaně zažil premiéru v rusko-osmanské Krymské válce (1853–1856) a později se stal naplno trendem moderního válečnictví během Americké občanské války (1861–1865).

Byl to paradox. Sotva dostalo lidstvo do ruky obrovský vynález – fotoaparát – který mohl posloužit poprvé v historii k věrnému vyobrazení reality, začalo se přemýšlet o tom, jak tento nástroj naopak využít ke zkreslení skutečnosti.

Začalo to nevinně. Jen drobnými aranžemi. Tu fotograf posunul mrtvolu vojáka, aby ležela na „lepším“ místě, tu se vyměnila zbraň za jinou, hezčí, kterou ale reálně padlý chudák nikdy v ruce nedržel. A celé to samozřejmě muselo být ve „zlatém úhlu“.

Váleční fotografové brzy pochopili, že mohou snímky nejenže upravovat realitu, ale že mohou rovněž konstruovat pomocí fotografií příběhy, ke kterým reálně nikdy nedošlo. Tak se zrodil žánr propagandistické fotografie.

Válečná aranž

Dnes již klasickým příkladem takového snímku je Vztyčení vlajky nad Reichstagem od Jevgenije Chalděje, který byl pořízen na konci druhé světové války, když armáda Sovětského svazu osvobozovala Berlín. Snímek byl posléze nesčetněkrát přetiskován a stal se symbolem porážky nacistického Německa.

Na první pohled jde o spontánní zachycení momentu, kdy sovětský voják poprvé vyvěsí nad Říšským sněmem vlajku SSSR. Jenže jak vyplynulo z pozdějších analýz, fotografie byla pečlivě aranžovaná a navíc upravovaná.

Prvně vůbec nebyla spontánní. Sovětští vojáci totiž vyvěsili vlajku nad Reichstagem už pár dní před pořízením snímku, Němcům se ji ale ještě podařilo odstranit. Snímek tak zachycuje moment, kdy šli sovětští vojáci vlajku vyvěsit prakticky jen pro účely fotografie.

Snímek se navíc musel retušovat. Voják svírající vlajku se totiž zjevně podílel na okradání mrtvých vojáků, jelikož měl na zápěstí hned několik hodinek. Fotograf tak musel zpětně kompromitující místo na snímku vyretušovat. Naopak aby zdůraznil naléhavost situace a vytvořil dojem, že byla fotka pořízená v době nejtvrdších bojů, přidal a zvýraznil na snímku stoupající kouř.

Propaganda války na Ukrajině

Podobné triky používají válčící strany dodnes, především proto, aby udržovaly morálku vojáků a obyvatel a naopak zastrašily nepřítele. Výjimkou není ani válka na Ukrajině.

Z pozice Česka je těžké hodnotit ruskou propagandou, jelikož se k nám z Moskvy dostává jen zlomek informací. Z toho mála je možné vyčíst, že Rusko ve státních médiích vytrvale prezentuje invazi na Ukrajinu jako mírovou misi. K tomu účelu klidně využívá i několik let staré záběry Ukrajiny, aby dokázalo, že se v zemi neválčí. Některá armádní vozidla pak při invazi využívají vlajku Sovětského svazu, což nahrává narativu, že ho chce Vladimir Putin obnovit.

Lépe se nám každopádně hodnotí ukrajinská propaganda, což ale neznamená, že by ta ruská byla méně intenzivní. Že o ukrajinské propagandě víme více, souvisí i s tím, že se do jisté míry prolíná se západní propagandou, která objektivně stojí na straně Ukrajiny.

Kult Hadího ostrova

Jeden z nejsilnějších příběhů ukrajinské propagandy se zrodil hned v první týden bojů, kdy měli ukrajinští vojáci na Hadím ostrově poslat ruskou válečnou loď „tam, kde slunce nesvítí“, a poté hrdinně zemřít. Po sociálních sítích se šířilo video ukrajinského vojáka, který měl padnout k zemi těsně před smrtícím výstřelem. Nakonec se ale ukázalo, že Rusové vzali vojáky do zajetí, na což moskevská propaganda zuřivě upozorňovala. Příběh Hadího ostrova přesto stihl splnit svůj účel a bezesporu dodal celému ukrajinskému národu odvahu v době, kdy byl ještě v bezprostředním válečném šoku.

Na dojemnou notu v západních médiích zase zabrnkal snímek zachycující dvojici dětí s plyšákem, kteří mávají odjíždějícímu ukrajinskému válečnému vozidlu. Po pár dnech se ale objevila informace, že fotografie, již na první pohled až příliš dokonale aranžovaná, ve skutečnosti vůbec nesouvisí se současnou válkou na Ukrajině. Byla totiž pořízena už v roce 2016 bez zjevného kontextu a v minulosti ji sdílelo například ukrajinské ministerstvo obrany.

Mýtus pilota

Zavádějící datace snímku využila ukrajinská strana také v případě kyjevského starosty Vitalije Klička. Na začátku války se objevil snímek Klička se zbraní a ve vojenské uniformě. Fotografie měla být ale také stará několik let. Podezřelými případy až příliš dokonalého ukrajinské hrdinství jsou pak příběhy o Duchu Kyjeva, legendárním pilotovi, který měl sestřelit před deset ruských letadel.

Úspěšná ukrajinská propaganda je tak mixem skutečného hrdinství, silných osobností, perfektně zvládnutého vládního marketingu, ale také záměrných polopravd a mýtů, které přispívají k tomu, že většina světa napadené a zkoušené Ukrajině ze srdce fandí.

Tagy: