Souček se rozpovídal o Premier League, chvále od Mourinha i slavném bramborovém salátu

Rozhovor vznikl dopoledne před večerním zápasem s Aston Villou. A kdo otevřel skóre utkání v Birminghamu? Souček. „Of course,“ objevilo se anglické „jistě“ ihned po gólu na twitterovém účtu West Hamu United.

Hammers vyhráli venku 3:1, udrželi páté místo v tabulce, na mistrovský Liverpool ztrácí dva body, což před sezonou mohlo vyhlížet absurdně i s růžovými brýlemi na nose. Vždyť loni si Londýňané zhluboka oddechli, že udrželi příslušnost v nejvyšší soutěži.

25letý rodák z Havlíčkova Brodu dal v tomto ročníku Premier League už osmou branku a je nejlepším střelcem svého týmu. To na defenzivního záložníka – v jehož popisu práce je především brzdit útoky soupeře, ne dělat gólovou neplechu vepředu – není špatná vizitka.

Nekroutíte občas sám hlavou, jak náramně teď všechno klape?
Upřímně, když jsem šel do Anglie, takovou jízdu jsem sám nečekal. Jsem hrozně rád, že všechno vychází, jak má, a jen doufám, že to bude pokračovat. Přece jen, ve chvíli, kdy jsem loni přišel, jsme na tom nebyli v tabulce úplně dobře. Momentálně to vypadá daleko lépe. Jsem za to ohromně šťastný.

Právě po minulé sezoně, kdy jste si s West Hamem zajistili záchranu až kolo před koncem soutěže, je aktuální páté místo v tabulce poměrně nadplán, že?
Ano, minulá sezona byla z týmového pohledu těžká. I pro mě osobně. Pomalu do posledního kola jsem nevěděl, jestli ve West Hamu zůstanu (Souček odešel v lednu ze Slavie na půlroční hostování s dodatkem, že pokud se „Kladiváři“ udrží v Premier League, změní se hostování v přestup, pozn. red.). Očekávání po sezoně nebyla velká, ale hrajeme vysoko. Snad se nahoře udržíme. Už ve Slavii jsem chtěl pořád vyhrávat a každá ztráta mě strašně bolela. Toto chci přenést i sem.

Podepisuje se výsledková pohoda znatelně na náladě v kabině?
Je to znát, a to i na hráčích, kteří jsou tu delší dobu. Co jsme se bavili, dozvěděl jsem se, že teď je prý ve West Hamu nejlepší kabina za posledních pět let. Což mě samozřejmě dost těší. Vždycky se vše odvíjí od toho, jak se daří na hřišti. Když jsme v lednu vyhráli čtyři zápasy v řadě, bylo to něco úžasného. Všichni si hned víc věříme a to je cítit jak na samotném trávníku, tak v šatně.

Na úspěšném období máte velký podíl, chvála se na vás snáší z různých stran. Která z pozitivních reakcí se vám nejvíce líbila? Mluvila o vás hezky například trenérská ikona José Mourinho.
Poslední dobou se toho sešlo celkem dost (úsměv). Vždycky mi to udělá radost, díky tomu cítím, že fotbal dělám dobře. Když slyšíte pochvalu od lidí, kteří toho ve fotbale strašně moc dokázali – ať už jde o trenéry naše nebo protivníků, případně experty v televizi s ohromnou hráčskou kariérou – a říkají to celému světu, je něco úžasného. Od bývalých nejlepších fotbalistů Premier League to lidé berou, hltají každou jejich větu. Jejich hezká slova vnímáte ještě úplně jinak než od někoho jiného. Obrovská čest. Ale na druhou stranu si říkám, že to je teď, další týden může být situace úplně jiná.

Přechod do Premier League? Díky Slavii to nebyl velký rozdíl

Nemohu se nepozastavit u kauzy bramborový salát. Na Nový rok jste po utkání s Evertonem v rozhovoru uvedl, že normálně byste se během vánočního období cpal bramborovým salátem, zatímco teď jste hrál několik zápasů. „Potato salad“ ve spojení s vámi stále frčí na sociálních sítích. Neoslovují vás už tak i spoluhráči?
Když jsem to řekl, čekal jsem, že třeba jeden den kolem toho bude haló a lidem se to zalíbí. Ale ono už je to přes měsíc a furt se o tom všichni různě baví, jako by to bylo včera (úsměv). To mě dost překvapilo. Lidé asi ocenili upřímnost, že nešlo jen o frázi po vítězství, ale slova od srdce. Já se tomu směju, dost často momentálně slyším, že máme střední zálohu ve stylu příloh Potato Salad – Rice (záložník Declan Rice, jehož příjmení v překladu znamená rýže, pozn. red.). Užívám si, že můžu být součástí takovýchto narážek.

Zvláště často se pak objevuje hláška, abyste dostal tolik bramborového salátu, kolik jen budete chtít. Ukazoval jste spoluhráčům, jak vypadá česká verze této přílohy? Protože West Ham vás posléze obdaroval svojí variantou, která měla do podoby té tuzemské dost daleko.
Bylo to odlišné, ale kuchaře jsem pochválil, protože říkali, že to dělali poprvé v životě. Hezké a skvělé gesto. Ale dodal jsem, že v Česku ho umíme lépe (úsměv). Takže třeba příští Vánoce bych ho mohl udělat s manželkou.

Čeští hráči často po přestupu do zahraničí zmiňují, že v novém týmu se trénuje mnohem tvrději a musí si zvykat. Slavia pod vedením trenéra Jindřicha Trpišovského je ale v tomto trochu jiný případ, zdá se, že zajistí dostatečnou průpravu. Souhlasíte?
Jsem opravdu rád, že jsem do Anglie přišel přímo ze Slavie. Tréninky spolu s herní praxí byly strašně náročné, ve velkém tempu. Tady už to pak nebyla taková změna. Liší se individuální kvality hráčů, ale co se týče mě osobně, velký rozdíl to z fyzického pohledu nebyl. Cením si, že na velkou intenzitu jsem byl už zvyklý, tudíž u mě v tomto žádný šok nehrozil.

Věděl jsem, že Cuf může týmu dát opravdu hodně. Jsem rád, že to potvrdil

I proto stejně jako vy do West Hamu v říjnu bleskově zapadl parťák ze Slavie Vladimír Coufal. Jak často se snažíte společně ostatní naučit něco česky?
Jsem rád, že Cuf do toho vstoupil stejně jako já. Hned druhý den poté, co přišel, nastoupil a už na své místo nikoho nepustil. Hlavně ať mu to vydrží. A co se týče češtiny, občas se nás někdo zeptá na nějaké české slovíčko. Už nás při příchodu zdraví slovy „dobré ráno“, někdy zaslechneme „jak se máš“. Takže trochu srandy si s češtinou užijeme. Ale i s Cufem se v kabině bavíme anglicky. Vím, že může být nepříjemné, pokud bychom mezi ostatními mluvili jazykem, kterému nikdo nerozumí. Když jsme jen dva, jedeme česky, ale jakmile se přidá někdo třetí, přepneme. Jinak zase na oplátku pochytáváme třeba nějaké španělské fráze a slovíčka.

Komunikoval s vámi trenér David Moyes hodně při jednání o příchodu Coufala?
Trenér věděl, že se známe delší dobu a že jsem s ním hrál před Slavií i v Liberci. Že jsme parťáci v reprezentaci. Ptal se mě na jeho kvalitu. Já jsem mohl jen kvitovat, řekl jsem mu, že jakmile přijde, bude platný. Jak tím, co předvádí na hřišti, tak svým charakterem. Věděl jsem, že může týmu dát opravdu hodně. Jsem rád, že přišel a potvrdil, o čem jsme se bavili. Komunikoval jsem předtím i přímo s Cufem. West Ham jsem mu doporučoval, říkal jsem, že to bude skvělé angažmá, skvělý zážitek.

V servisu o hráče je Anglie úplně jinde

Spolu s Vladimírem Coufalem figurujete velmi vysoko v hodnocení statistického webu WhoScored. Podle něj je Tomáš Souček aktuálně sedmým nejlepším hráčem celé Premier League. Dostalo se to k vám?
Nebudu lhát, že jsem si toho nevšimnul. Mám Instagram a Twitter, kde mě lidé u nějaké podobné věci označí. Ale opravdu se nesoustředím na to, abych v podobných žebříčkách byl co nejvýše. Podobná statistika potěší – podobně jako nějaká věta od významného hráče nebo trenéra. Nicméně na hřišti to nevnímáte, chcete podat nejlepší výkon.

Říká se, že ve West Hamu není tréninkové zázemí bůhvíjak slavné, ale když to srovnám s Českem, jde o absolutně jiný svět

Ve statistice WhoScored je před vámi pouze Son Heung-Min, Sadio Mané, Bruno Fernandes, Kevin de Bruyne, Jack Grealish a Harry Kane. Co jméno, to obrovský pojem. Která z person Premier League na vás při setkání na trávníku udělala největší dojem?
To se poslouchá dobře. V Anglii je superhvězd opravdu hodně. Třeba když jsme pár dní zpět hráli proti Liverpoolu, Mohamed Salah ukázal obrovskou kvalitu. Pro mě osobně je ale na „ostrovech“ největším titánem Kevin de Bruyne (záložník Manchesteru City, pozn. red.). Kvalitu už prokazuje dlouho, a i charakterově je velmi přínosný nejen pro svůj tým, ale pro celou Premier League. Určitě také můžu zmínit Bruna Fernandese, který poslední dobou pozvedl Manchester United. I on přináší soutěži něco navíc. Může být hráčem roku.

Když se oprostíme od samotných hráčů, jak vnímáte celé prostředí fotbalové ligy lig? Byl to na rozdíl od zmíněné fyzické náročnosti skok, který vás překvapil?
Byl to velký rozdíl nejen z čistě fotbalového hlediska. Už jen to, jak se starají o hráče. Myslím si, že nelžu, když řeknu, že Slavia zajišťuje fotbalistům jednoznačně nejlepší servis v celém Česku. Ale Anglie je ještě úplně jinde. Na všechno je třikrát víc lidí. Říká se, že ve West Hamu není tréninkové zázemí bůhvíjak slavné, ale když ho srovnám s Českem, jde o absolutně jiný svět. Olympijský stadion je úžasný. A pak samozřejmě podpora fanoušků. Když je vyprodáno a přijde 60 tisíc lidí, přičemž dalších 40 tisíc fanoušků by se chtělo na utkání podívat, je to něco úžasného.

Vy jste vyprodané stadiony v Anglii zažil jen krátce po příchodu, pak udeřila pandemie. Předpokládám, že se nemůžete dočkat, až se ochozy zase kompletně zaplní.
Těším se strašně moc. I proto, že už jsem loni přičuchnul k tomu, jaké to je hrát před desetitisíci fanoušky. I skrze média vnímám, že mě fanoušci mají rádi. Opravdu bude skvělé, až budeme opět nastupovat před plným stadionem na westhamáckou hymnu. Po takové dlouhé odmlce to podle mě bude ještě silnější. Do Anglie jsem přišel i kvůli atmosféře, proto mě mrzí, že je situace, jaká je. Snad se brzy svět vrátí do normálu. Hlavně aby všichni byli zdraví.

Ve West Hamu jsem šťastný, není důvod odcházet

Jak moc jste vlastně West Ham před svým příchodem sledoval? Viděl jste například známý film Hooligans o fanouškovské komunitě „Kladivářů“?
Nebudu lhát, musím říct, že jsem některé týmy sledoval více. Ale právě film Hooligans jsem viděl několikrát. Skvělá věc. Ukazuje, jací jsou fanoušci srdcaři. A já mám rád tradiční týmy. Tím West Ham je, takže jsem o něm měl přehled už dříve. Jsem rád, že tu můžu být a kladiva v logu jsem už přijal za vlastní. Klub a jeho symbol mi čím dál tím víc přirůstá k srdci.

Projevuje se to třeba i tak, že se na hřišti považujete za lídra?
Takto jsem se cítil především ve Slavii, cítím se tak v reprezentaci. Ale začínám to cítím i ve West Hamu – občas se snažím udělit nějaké pokyny. Není to jen o mně a mojí hře. Můžu ostatním pomoct například tím, že je povzbudím, občas – když to přeženu – i seřvu. Všechno ale v pozitivním duchu, aby to pomohlo týmu. Lídr je možná příliš silné slovo, ale je potřeba sem tam říct, aby se někdo někam posunul, aby zapresoval.

Co život mimo fotbalové trávníky? Jak jste si zvykl na Londýn a Anglii?
První dva měsíce byly super. Z města jsem viděl dost, navíc jsou do Česka dobré spoje, takže za mnou bylo i dost lidí z rodiny. Ale od začátku lockdownu je to trochu monotónní. Všechno uzavřené, život se smrsknul na přejíždění z domova do tréninkového centra. Sem tam vyrazíme na nějakou procházku, ale jinak moc nikam nechodíme. Londýn je skvělý, ale nezažili jsme ho zatím tak, jak bychom chtěli.

Dělalo vám problém se adaptovat na řízení v levém jízdním pruhu?
Psychicky jsem se toho trochu bál (úsměv). Říkal jsem si, že je to velká změna. Ale první jízdu jsem absolvoval s klukem z West Hamu, který se o hráče stará, a žádný problém. Auto mi nechali a vše probíhá bez komplikací. Zvyknete si velmi rychle.

Skončíme u fotbalu. Vaše produktivní výkony lze jen těžko přehlédnout a mluví se o tom, že by nemělo dlouho trvat a přesunete se do některého z evropských velkoklubů. Váš otec říkal, že byste měl ještě ve West Hamu nějakou dobu zůstat. Vidíte to stejně, že je zatím brzy jít na honosnější adresu?
Jsem tady šťastný. Není důvod za každou cenu odcházet, já si to tu užívám. Spíš než abych chtěl měnil působiště, mám v plánu něco dokázat s West Hamem. Tým poslední roky hrál horší střed tabulky, případně bojoval o záchranu. Teď máme šanci skončit opravdu vysoko, dostat se do evropských pohárů, což by byl de facto splněný sen. Toho chci být součástí.

A třeba rovnou do Ligy mistrů.
To by byl opravdu krásný sen. Možné to je. Musíte mít ty největší cíle. Ale i Evropská liga by pro nás byla úžasná. Teď jsme pátí, ale za pár kol může být situace úplně jiná.