Takto se za socialismu prodávaly škodovky na Západě. Režim potřeboval devizy

Komunistický režim bojoval prakticky od svých počátků s nedostatkem tvrdé měny nutné pro obchodování s kapitalistickými zeměmi. Kde nepomohly všemožné absurdní bartery typu české uhlí původně pro Libyi za korejské kazetové přehrávače nebo pověstný Tuzex, musel přijít prodej těch několika málo alespoň trochu konkurenceschopných výrobků na Západ. Dlouhodobě k nim patřily i vozy Škoda.

Škodovky se po většinu socialistických časů vcelku úspěšně vyvážely především do zemí Beneluxu, do Rakouska a Velké Británie. Aby však uspěly, musely škodovky podstoupit celou řadu úprav nutných pro jakés takés splnění běžných západních standardů komfortu, bezpečnosti i ekologie.

Radosti i starosti

Výsledkem bylo, že exportní modely vypadaly navenek i uvnitř úplně jinak než, dejme tomu, běžné typy Škoda 105/120 prodávané na domácím trhu nebo v jiných socialistických zemích. Zvenku přibyly různé spoilery, vinylové střechy, střešní okna nebo parádní litá kola, uvnitř zase hodnotnější čalounění, kazetové přehrávače nebo bezpečnostní pásy vzadu. Kontrolovala se mnohem důkladněji také kvalita a auta disponovala třeba i lepšími pružinami, brzdami, kvalitnějšími materiály či zahraničními součástkami.

Bývalý šéf exportu československých automobilů v PZO Motokov Andrej Barčák v rozhovoru pro britského importéra vozů Škoda nedávno zavzpomínal na zájem zákazníků, ale také na boj s konkurencí a špatnou publicitou v novinách ve Velké Británii.

„Dříve se prodávalo ročně takových sedm osm tisíc aut, najednou zničehonic za jeden měsíc čtyři tisíce aut,“ říká Barčák. „Začátkem září 1977 vyšel v novinách Sun, což je bulvární plátek, na třetí straně hned vedle vyobrazené slečny, což byla nejčtenější stránka nejčtenějších novin, bylo napsáno Škoda is inherently dangerous. To znamená, že je v podstatě nebezpečná.“

Mělo jít o výsledek testů motoristických novinářů z autoklubu AA, důsledkem čehož prodej automobilky ve Velké Británii klesl ze čtyř tisíc na asi 300 kusů měsíčně. V Mladé Boleslavi věděli, že nároky domácích jsou jednoduše vyšší než v Československé socialistické republice.

Níže stojí za zhlédnutí vynikající, už postsocialistická reportáž legendárního novináře Karla Kyncla o prodeji škodovek za kanálem La Manche.