Takřka každé nové auto už je hybridní. Rozpoznáte jednotlivé stupně elektrifikace?

Čisté „spalováky“

S termínem „vybitá baterie“ jste se jistě setkali i v případě, že sami vůz nevlastníte. Motor nestartuje, centrální zamykání nefunguje, světlomety skomírají a na palubním počítači svítí červená kontrolka ve tvaru obdélníku. V takovém případě nezbývá než se pokusit auto roztlačit nebo nastartovat pomocí kabelů a vyrazit do nejbližšího servisu. Znamená to snad, že lze „hybridem“ nazvat téměř každé auto křižující české silnice? Jistěže ne. Je zásadní rozdíl mezi standardní autobaterií a trakční baterií, kterou jsme zmiňovali v úvodu.

Ta první je výrazně menší, většinou ji najdeme v motorovém prostoru a její hlavní úkol je poskytnout energii pro startér (tedy nastartování vozu). Zároveň plní úlohu záložního zdroje pro provoz drobných elektrických spotřebičů v autě, když je spalovací motor vypnutý a nedodává energii prostřednictvím alternátoru.

K TÉMATU: Český sen se naplnil. Dacia představila cenově dostupného konkurenta Škody Kodiaq

Jde například o klimatizaci, rádio, světlomety, stahování okének a mnoho dalšího. Autobaterie není připojena k žádnému elektromotoru (přesněji k žádnému, který by byl schopen rozpohybovat kola) a nemůže tedy zasahovat do pohonu vozidla.

Mild-hybrid

Prvním stupněm elektrifikovaného pohonu je takzvaný mild-hybrid. Jedná se o systém, který je při běžné jízdě jen velmi těžko rozpoznatelný, přesto mu je přisuzováno hned několik výhod. Velmi malá trakční baterie ve většině případů přebírá úlohu poskytování energie pro startér. To se hodí zejména s ohledem na „oblíbený“ systém start-stop, který při každém zastavení motor vypíná a po stisknutí plynu (či spojky ve voze s manuální převodovkou) jej opět automaticky zapíná.

To má pochopitelně velký vliv především na životnost klasické (12V) autobaterie, avšak mild-hybrid ji této zátěže dokáže zbavit. Tvrdí se, že díky tomuto lehkému stupni elektrifikace vůz dokáže ušetřit i trochu paliva a chránit životní prostředí před několika gramy emisí navíc. Skutečný přínos velmi závisí na tom, jak výkonný elektromotor a jak velkou baterii automobilka do konkrétního vozu namontuje. Většinou se však pohybujeme na škále výkonu od zhruba 2 do 18 kW.

Činnost hybridního systému můžete zaznamenat během prvních desetin sekundy po rozjezdu z klidu, během parkování či „plachtění“, kdy udržujete konstantní rychlost na rovince nebo při mírném klesání. Žádný mild-hybrid nelze nabíjet externě, takže se spoléhá výhradně na rekuperaci.

Hybrid (full-hybrid)

Full-hybrid je u nás stále poměrně neznámý pojem. Jde o techniku, kterou proslavila zejména japonská automobilka Toyota, ale v posledních letech začínají kouzlo tohoto šikovného systému objevovat i konkurenční značky. Ačkoliv v hierarchii velikosti baterie jde o střední cestu, nelze jej označit za kompromis mezi oběma tábory. Oproti mild i plug-in hybridní motorizaci funguje totiž full-hybrid zcela odlišně.

Je třeba říci, že každý výrobce přistupuje k tomuto typu pohonu po svém, ale základ je vždy podobný. Spalovací motor je v tomto konceptu vnímán především jako generátor elektřiny, kterou odvádí do trakční baterie. Z ní je potom napájen elektromotor, který vůz využívá jako hlavní zdroj pohonu. Akumulátor se samozřejmě zároveň nabíjí rekuperací při brzdění. V praxi to vypadá asi tak, že dvě třetiny času jedou pasažéři v naprostém tichu (stejně jako v elektromobilu), protože elektromotor čerpá energii z dostatečně nabité baterie.

Jednu třetinu času potom vůz jede na elektřinu, ale z motorového prostoru se ozývá spalovací motor, který vyrábí energii přímo do baterie. Po zbytek času přispívají k pohonu oba systémy. To nastává ve chvíli, kdy řidič sešlápne plyn a potřebuje tedy co nejvyšší zrychlení, na které by samotný elektromotor nestačil. Tento druh pohonu není třeba nabíjet (ačkoliv existuje výjimka v podobě Mazdy MX-30, ale tento model je všeobecně velmi specifický).

Plug-in hybrid

Plug-in hybrid se může z dálky jevit jako ideální pohon - „to nejlepší z obou světů“, jak se dlouhou dobu tvrdilo. Bohužel postupem času se ukázalo, že realita je odlišná. Přestože pro velmi úzkou skupinu zákazníků půjde o dokonalou volbu, pro zbylých 90 % lidí by plug-in znamenal trápení, nebo by jej jednoduše využívali neefektivně. Jak to s touto technologií tedy ve skutečnosti je a komu má sloužit?

Naprosto ideální situace by vypadala asi takto: Majitel plug-in hybridu má dům se solárními panely na střeše a nainstalovaným wallboxem (případně třífázovou zásuvkou), ze kterého bude každý večer nabíjet svůj vůz (alternativou může být nabíjení přes den v zaměstnání). S ním v běžném režimu nenajede více než přibližně 50 kilometrů za den, takže ve všední dny bude jezdit téměř zadarmo.

Na občasné delší výlety s rodinou potom využije přítomnost klasického spalovacího motoru, který jej doveze podstatně dále než malá baterie pod podlahou. Pokud se v tomto scénáři nevidíte, o plug-in hybridní motorizaci zatím nemá smysl ani uvažovat. Systém kombinuje o něco větší dobíjecí baterii, která běžně zajistí dojezd na jedno nabití kolem 50 až 80 kilometrů, elektromotor a běžný spalovací motor, který na rozdíl od full-hybridu slouží výhradně k pohonu kol.

To, jaký ze dvou motorů převezme kontrolu, ovlivňuje více faktorů, ale pokud je akumulátor alespoň částečně nabitý, bude vůz preferovat právě bezemisní jízdu. To lze změnit vybitím baterie, prudkým sešlápnutím plynu (kdy se zapojí oba pohony najednou), zvolením režimu „hybrid“ namísto „electric“ nebo jízdou v dálničním tempu.

Pokud bychom měli vypíchnout jeden nedostatek plug-inů, zaměřme se na zmiňované výlety s rodinou za hranicí dojezdu na baterie. Kvůli úspoře hmotnosti a omezenému prostoru totiž většina modelů s touto technologií disponuje pouze malou nádrží na palivo, takže stejně budete nuceni častěji zastavovat. Nehledě na to, že drtivá většina těchto hybridů disponuje benzinovým motorem (čest výjimkám s trojcípou hvězdou na kapotě), což samo o sobě není příliš vhodné pro dlouhé cestování.

Elektromobil

Na vrcholu pyramidy lokálně bezemisních pohonů jsou bateriové elektromobily, které mají v Evropě do několika let zcela nahradit vozy se spalovacím motorem. Tato technika se spoléhá pouze na elektromotor (či elektromotory), který energii získává z velké trakční baterie. Na rozdíl od plug-in hybridu lze akumulátor nabíjet vyšším výkonem (tedy rychleji), takže je možné využívat i veřejné nabíječky a není třeba se spoléhat výhradně na domácí nabíjení.

Ačkoliv mezi velké výhody patří výrazně nižší provozní náklady (za servis či nabíjení), současnou generaci elektromobilů stále zužuje kratší dojezd oproti spalovacím vozům, i když se tato nevýhoda postupně zlepšuje. Dalším problémem je vyšší pořizovací cena, což činí elektromobily pro mnoho spotřebitelů méně dostupnými.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Firmám hrozí, že budou mít dražší energie. Ministerstva se hádají, kdo to zaplatí