David Rittich Zdroj: ČTK/ZUMA/Daniel Lea
David Rittich má za sebou v NHL nevšední sezonu. Poprvé v životě se zúčastnil Utkání hvězd, pak ale v Calgary Flames přišel o místo brankářské jedničky a brzké vyřazení svého týmu z play-off sledoval jen ze střídačky. Hokejový smíšek to nebude mít lehké ani v následujícím ročníku, Flames totiž přivedli dalšího skvělého gólmana Jacoba Markströma. Rittich popisuje, jak tuhle novinku přijal, i to, jak těžké je teď vůbec trénovat.
Jak se v době pandemie připravujete na novou sezonu?
Je to šílené. Současnost mi vlastně nahrazuje obvyklou letní mezisezonní přípravu, je tu ovšem několik výrazných rozdílů: Předně absolutně nevím, jak dlouho to tentokrát potrvá. A ani na co se vůbec připravuju – my hráči totiž taky netušíme, jak bude další sezona NHL vypadat. Jakým systémem se bude hrát. To všechno dělá obrovské problémy s řádným rozplánováním přípravy, protože trénink bývá obvykle nějak směrovaný, jeho fáze mají své zákonitosti. Člověk se tedy připravuje, přitom neví na co. Už jsem slyšel o variantě, že by se mohlo hrát 82 zápasů základní části ve dvou stech dnech. A to by teda byl hrozný nápor. Pro mě téměř nepředstavitelný. Fakt jsem zvědavý, jak se to vyvine.
Jak konkrétně se na takový nápor připravujete?
Něco dělat můžeme, něco máme zakázané. Trénovat v takových podmínkách je složité, vlastně si do značné míry musím vystačit s garážovou posilovnou. Holt stará škola. Mám tam naštěstí své tréninkové vybavení, tak se snažím makat. Bůh ví, jestli nám brzo nezakážou i tu garáž… Problém je, že gymnastiku a opičí dráhu v garáži nenahradíte – je to tam prostě malé, dělat kotrmelce nebo přemety na tvrdém betonu mě taky úplně nebaví.
Mluvil jste o velkém zápřahu, ale kdo ví, kolik toho reálně odchytáte – do Flames vám přišel velký konkurent: Jacob Markström z Vancouveru. Co to pro vás znamená?
To ještě úplně nevím, zatím jsem o tom s nikým z Flames nemluvil. Pro mě jde o velikánskou motivaci. Moc bych chtěl dokázat, že jsem lepší než on. Mezi gólmany je podobný koloběh běžný – vždycky se někam s obrovským úsilím vypracujete, pak skončí sezona, přijde někdo jiný a o svou pozici musíte opět bojovat. Hráči v poli to mají jednodušší – těch si zahraje víc. Já teď zkrátka chci dokázat, že jsem v NHL zaslouženě. Že se ani z podobné situace nesesypu. Pokud na sobě budu tvrdě pracovat, pak už to bude jenom na trenérovi, zda mi dá šanci.
Znáte se s Markströmem?
Letos jsme se spolu potkali na Utkání hvězd NHL, bavili jsme se. Je to pohodový kluk. Já mám na své brankářské parťáky v Calgary vůbec kliku, Mike Smith a Cam Talbot byli před ním taky super. Jako od zkušenějších kolegů jsem se od nich mohl hodně naučit, za to jsem vděčný. Vybavuju si třeba, co mi povídal Smith o hraní hokejkou: „Padesátkrát to uděláš dobře, pak se to jednou nepovede. No a co? Každý děláme chyby, nejsme roboti.“ Taková povzbuzení vám hodně pomůžou.
David Rittich patří k oblíbeným spoluhráčům jak v kabině Calgary, tak v národním týmu. Zdroj: ČTK/Pavlíček Luboš
V jednu chvíli to vypadalo, že by k vám do Calgary mohl přijít legendární Henrik Lundqvist. Jak jste se na takovou možnost díval?
Předně – věděl jsem, že letos je na trhu k dispozici spousta kvalitních brankářů. A že někdo z nich k nám přijde. Že pak bude jen na mně, jak k nové situaci přistoupím. Je ale fakt, že pokud by k nám do kabiny dorazil právě Lundqvist, bylo by to hodně zajímavé. Pro mě to je pan Gólman. Pan Legenda. Tolik toho dokázal! Za New York Rangers chytal neuvěřitelných patnáct let. Co jsem slyšel, tak byl mladším klukům vždycky k ruce, ochotně ostatním pomáhal, vydobyl si obrovský respekt. Abych se přiznal, bylo mi ho až líto, jak se k němu Rangers zachovali. V osmatřiceti už sice má svůj věk, přesto by si podle mého zasloužil jiné jednání.
Dali najevo, že už ho nepotřebují. A tak odešel do Washingtonu.
Což je v jeho případě skvělá volba. Samozřejmě mu hodně jde o to, aby ještě na stará kolena stačil vyhrát Stanley Cup. V Capitals k němu může mít hodně blízko.
Litujete, že nepodepsal s Flames?
Mělo by to něco do sebe, já se ale snažím vyjít s každým. Člověk to zkrátka musí brát tak, že na chytání bývají v týmu často dva. Je určitě lepší, pokud spolu dokážete jít na večeři, na pivo. Sednout si, popovídat. Když budete na druhého imrvére naštvaný, jelikož chytá místo vás, nikam to nepovede.
Zažil jste, že by si brankářští konkurenti dělali naschvály?
Přímo naschvály ne. Když jsem byl ale ještě na farmě ve Stocktonu, tak jsem z druhého gólmana cítil odtažitost. To taky nebylo příjemné.
Tenkrát jste to vůbec měl těžké. Stockton je díra proslulá kriminalitou.
Za městem, kde jsme bydleli, to šlo. Ale jo – taky jsem zaslechl střelbu, viděl tam gangy. Bylo rozumné se rizikovým místům vyhýbat.
Jak jste tenkrát jako vyhlášený vtipálek snášel, že když neumíte anglicky, tak se v kabině musíte držet zpátky?
Než jsem se v angličtině zlepšil, tak to pro mě byl veliký problém. On je ten kanadsko-americký humor stejně trochu jiný. Když jdete na pivo s českými kluky, smějete se i kravinám. Za mořem jsou spíš kousavější, sarkastičtější. I když – taky záleží, o koho jde. Ve Flames máme pár expertů, kteří do skupinového chatu posílají velké parády. Jako Milan Lucic, ten vymýšlí perlu za perlou. Jeho rodina pochází ze Srbska, takže v sobě ten evropský humor přece jen má. S ním se fakt pobavíte. Když se daří, je v kabině Calgary obecně dost legrace. Každou chvíli se smějeme různým slovním průpovídkám, sem tam dojde i na drobnější žertík – třeba vyjedete na led a až ze smíchu ostatních pochopíte, že máte na helmě jmenovku.
Sám říkáte: Veselo je, když se daří. Jenže Flames mají za sebou dost zvláštní sezonu.
V mnoha ohledech. Z play-off jsme vypadli už v 1. kole s Dallasem, velkými věcmi jsme si ovšem prošli už předtím. Už zkraje sezony se nám moc nedařilo, pak nám vyhodili kouče Billa Peterse kvůli obvinění z rasismu, pořád jsme kvůli tomu byli v novinách. Slušně se to na nás navalilo. Co naděláte, člověk musí brát i tohle jako zkušenost. Ona hokejová kariéra není příliš dlouhá, tak proč se utápět v nějakých stescích nebo starostech. Já se snažím být za všech okolností pozitivní. Nikdy nevíte, jestli se právě náhodou neprobouzíte do dne, kdy vám ta krátká kariéra má skončit.
Opravdu člověk zůstane pozitivní, i když je z něj druhé play-off po sobě jen náhradník?
No jo – dvojka se ze mě stala v klíčové fázi sezony opravdu jak loni, tak letos. A přiznávám, že letos se to ve mně kvůli tomu už hodně mlelo. Nebylo to příjemné. Celkově to z mého pohledu byl dost nevšední rok. Začátek sezony mi vyšel, dostal jsem se dokonce poprvé v kariéře na Utkání hvězd. I po něm to ještě chvíli šlo, pak ale nastal zlom. S Talbotem jsme se v brance začali střídat víc, než jsem byl do té doby zvyklý. Pro mě bylo trochu těžší najít svou hru, podávat vyrovnané výkony, najednou jsem se malinko hledal. Načež přišla pandemie a NHL se zastavila. Nikdo nevěděl, co bude. A jakmile jsme se vrátili do hry, trenér oznámil, že chytat začne Talbot. Nezbylo mi nic jiného než to respektovat. Samozřejmě mě to obrovsky mrzelo. Celou sezonu jsem dřel, abychom se dostali do play-off, v němž bych si zachytal. A pak sedím jen na střídačce, přemýšlím nad kravinami. I kvůli téhle zkušenosti jsem nedávno začal spolupracovat s Mariánem Jelínkem, abych byl stoprocentně připravený i po mentální stránce. Učím se být pozitivní i v okamžicích, kdy je to opravdu těžké. Sám sebe připravuju na všechno, co může přijít, abych pak nebyl překvapený. Věřím, že v příští sezoně budu v hlavě silnější.
Hokejová kariéra není příliš dlouhá, tak proč se utápět v nějakých stescích nebo starostech. Já se snažím být za všech okolností pozitivní.
Jen je otázka, jak ta sezona bude vypadat.
Rozhodně doufám, že se už obejdeme bez života v bublině, v níž nás NHL při posledním play-off kvůli eliminování rizika nákazy úplně odřízla od okolního světa. To nebylo moc příjemné. Když se zrovna nehrálo a netrénovalo, bylo to někdy během volných dnů na palici. Ráno jsem se probudil a řekl si: „Co budu dělat? Půjdu se projít po hotelu tam a zpátky.“ S kluky jsme si mohli tak akorát pouštět filmy, volali jsme si se svými blízkými. Hodně času jsme strávili i na golfovém trenažéru, často jsme hráli fotbal na PlayStationu.
Předpokládám, že vy jste si zabral oblíbený Bayern.
Jasně! Nic jiného nepřipadalo v úvahu.
Play-off NHL se sice dohrálo, ale bez diváků. Umíte si představit, že by to tak komorní bylo během celé další sezony?
Neumím. A ani si to nechci představovat – hrát před prázdnými tribunami bylo fakt divné. K play-off NHL patří hala narvaná lidmi, bouřlivá atmosféra, tribuny plné dresů v domácích barvách. To letos nebylo. A já myslím, že NHL udělá všechno pro to, aby se nový ročník odehrál už i s fanoušky. Není divu: Když vám na zimák přijde šestnáct tisíc lidí, vedle lístku si koupí i párek v rohlíku a pivo, tak z toho kluby mají slušné peníze. O ty už příště určitě nechtějí přijít. Pokud se to teď povede nějak vymyslet, bude to dobře pro ně, pro fanoušky i pro nás hráče. Už si aspoň při zápasech nebudeme připadat jako v divadle.
David Rittich (28)
Hokejový brankář klubu NHL Calgary Flames.
V reprezentaci si zahrál na mistrovství světa v roce 2018.
V extralize dříve chytal za BK Mladá Boleslav.
Pochází z Jihlavy, jeho otcem je bývalý uznávaný rozhodčí.
