Europoslanec Filip Turek (nestr. za Motoristé sobě) se snaží udržet technologii, která dlouhodobě nebude konkurenceschopná. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to uvedl někdejší kandidát do Evropského parlamentu a nynější asistent europoslance Jana Farského (STAN) Adam Trunečka. Hlavní cestu pro evropský automobilový průmysl vidí v elektrovozech. Trunečka rovněž popsal, jak se liší Evropský parlament (EP) od domácí Sněmovny, a zvážil, zda může prezident USA Donald Trump významně ovlivnit směřování Zelené dohody pro Evropu.
Jak se vám dosud líbí v Evropském parlamentu na pozici asistenta, naplnila se vaše očekávání?
Je to opravdu zajímavé. Baví mě i srovnávat instituce – dříve jsem dělal tři roky asistenta ve Sněmovně poslanci Martinu Exnerovi (STAN). Europarlament funguje skoro ve všem opačně. Zatímco v Česku vidíme neustálé zdržování, obstrukce a hádky na plénu, v EP je práce mnohem konstruktivnější a vede ke konkrétním výsledkům.
K TÉMATU: Vymezit se vůči náckům je samozřejmost. Hřib otevřeně o Turkovi, roli Bartoše i o volbách
Na půdě EP máte omezený čas na projevy, takže poté, co zazní postoje k dané věci, přejde se rovnou na hlasování. Vnímám jako skvělou změnu, že mohu pracovat v instituci, která funguje konstruktivně.
Co se dosud europoslancům STAN Janu Farskému a Danuši Nerudové povedlo?
Pro nováčky je hlavní si udělat jméno. Pro nás jako tým Jana Farského byl úspěch, že se stal stínovým zpravodajem revize nařízení o screeningu přímých zahraničních investic, což bude zásadní legislativa v kontextu soupeření s Čínou a Ruskem. Cílem úpravy je, aby tyto a další nepřátelské režimy u nás nekupovaly strategicky důležité firmy. V případě europoslance, který je ve své funkci teprve půl roku, je to úspěch.
Jako Starostové jsme se angažovali v době povodní, kdy jsme jednali s EU o poskytnutí finanční podpory. Dovolím si říct, že jsme si za tu dobu vytvořili slušnou pozici.
Vnímáte v EP nějaké nenápadné okopávání si kotníků mezi europoslanci stran, které jsou či byly součástí současné vlády?
Hlavní rivalitu vidím mezi představiteli současných vládních sil a Kateřinou Konečnou (KSČM) či Filipem Turkem (nestr. za Motoristé sobě). Třeba s ODS máme v řadě otázek větší programový odstup, ale nenazval bych to každodenním kočkováním.
V předvolební kampani byl výrazným názorovým oponentem Starostů právě Filip Turek, zmiňme bouřlivou debatu s Danuší Nerudovou na CNN Prima NEWS. Jak hodnotíte jeho půlroční působení v EP?
Když jsem se na jeho profil koukal dva měsíce zpátky, měl poměrně málo asistentů. Vzhledem k rozpočtu každého europoslance ho podle mě nevyužívá plnohodnotně. Pokud někdo tvrdí, že jede do Bruselu bojovat za české zájmy – ať to znamená cokoliv –, očekával bych, že plně využije budget a obklopí se ansámblem kvalitních spolupracovníků, aby mohl svou práci vykonávat plnohodnotně. My v týmu se nezastavíme, a to je nás výrazně více. Mohl by být v tomto ohledu důslednější, pokud chce tedy bojovat za to, co tvrdí.
Starostové chtějí být v EU konstruktivními partnery, jelikož jen z této pozice něco prosadíte.
Mimochodem – europoslanec Turek v pořadu K věci řekl, že jeho argumentaci ohledně spalovacích motorů začínají „přejímat frakce ECR nebo EPP“. K druhé jmenované patří vaši europoslanci. Máte pocit, že v některé oblasti přejímáte Turkovy názory?
Oproti minulému období pozorujeme v EP velký posun doprava na politickém spektru, takže na tom něco je. Není však pravda, že bychom přejímali jeho názory. Elektromobilitu vidíme jako jednu z možných cest pro automobilový průmysl, cena elektromobilů bude klesat. Už nyní jsme pod závalem těchto vozů z Číny, takže hlavní možností pro evropský průmysl je v tuto chvíli elektromobilita, případně jiné alternativy.
Filip Turek se snaží udržet technologii, která je zhruba 100 let masivně využívána, ale která dlouhodobě nebude konkurenceschopná. Spalovací motory jsou sice mnohonásobně komplexnější, jenže u elektroaut je zásadním problémem přístup ke zdrojům – na tom musí Evropa zapracovat. Pokud ale hodíme flintu do žita, budeme jezdit jen v amerických a čínských, nikoliv v evropských elektromobilech.
Velkou diskuzi vyvolala otázka zpřísnění požadavků na kotle a krby. Zatímco proti návrhu se postavili politici ODS, Farský vysvětloval, že jde „zatím jen o pracovní dokument“. Vnímáte to jako projev základních ideových rozporů v EP?
Je to spíše rozdíl přístupu. Když řešíme v Česku něco, co se nám nelíbí, tradičně dáváme nahlas najevo, jak je to hrozné. Starostové chtějí být v EU konstruktivními partnery, jelikož jen z této pozice něco prosadíte. Nerozporujeme, že to musíme brát vážně, ale není vhodné ihned vyvolávat paniku, že jde o něco hotového, jak to bohužel některá média prezentovala.
Myslím si, že všichni v Evropě chceme lepší ovzduší. Současně však musíme návrh upravit tak, aby nebyl velkou zátěží pro domácnosti i firmy. Místo strašení a bití na poplach raději vyjednáme nějakou rozumnou variantu.
Téměř měsíc se řeší rychlé kroky administrativy Donalda Trumpa. Změnila se v reakci na to atmosféra v EP? A nebojíte se například, že Green Deal, který vaši zástupci hájí, projde takovou změnou, že z jeho původních záměrů nezbyde skoro nic?
Nemyslím si. Zelená dohoda je primárně o dekarbonizaci, snižování emisí směrem k čisté nule, aby Evropa byla klimaticky neutrálním kontinentem. Tento globální závazek přijaly i USA. I když Trump od toho záměru ustupuje, ve Spojených státech stále platí zákony včetně Inflation Reduction Act přijatého za předchozího prezidenta Joea Bidena. A Trump zákony sám rušit nemůže.
Myslím si, že i americké podniky si uvědomují, že na zelených technologiích bude stát ekonomika budoucnosti.
Filozofie Green Dealu zatím spočívala na tom, že zakazujeme to špatné a doufáme, že vznikne to dobré – dosud jsme se málo zaměřili na investiční stránku. Třeba Draghiho zpráva nám pomůže nakopnout evropskou konkurenceschopnost. Trumpův tým mezitím bude tlačit na těžbu fosilních zdrojů energie, které – jak vidíme ve světě – jsou kromě klimatického hlediska čím dál více nevýhodné i ekonomicky.
Zmínil jste příklon k pravicovější politice napříč světem. Jak na tento vývoj nahlížíte?
V každé zemi je za tím trochu něco jiného. Společným jmenovatelem ale může být to, že svět začíná působit čím dál více jako nebezpečný a nestabilní. V takovém světě má řada lidí tendenci obrátit se k tomu, co znají, tedy být o něco konzervativnější. Populistická část pravice dokázala těchto nálad využít a dál ve svůj prospěch v lidech pěstovat strach.
Vidíme to třeba na Trumpově budování iracionálního strachu z některých sociálních skupin v USA. S částí migrace samozřejmě přišla i nějaká kriminalita, ale staronový šéf Oválné pracovny hodlá deportovat mnoho lidí, kteří jsou už v USA desítky let, jsou součástí komunity a provozují například podniky. Dopady těchto kroků budou úplně šílené, pokud by k tomu došlo v míře, o níž mluví Trump. Tyto negativní důsledky mohou lidem ublížit tak, že nakonec se ta vlna posune zpět k politickému středu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Černochová je lhářka, brání se Konečná kvůli věšení. Novotný a další mluví o sviních
