Učitelům výrazně stouply platy. Česko však směřuje do problémů, varuje ekonom Münich
ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Čeští vysokoškolsky vzdělaní učitelé se dočkali v posledních dvou letech výrazného zvýšení platů a dosáhli průměru relativních platů v zemích Evropské unie. Vyplývá to ze studie Daniela Münicha, výkonného ředitele akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI a bývalého člena Národní ekonomické rady vlády, zveřejněné k začátku nového školního roku. Úplně dobře to ale podle něj není. „Rozdávat peníze daňových poplatníků, navíc za cenu obrovských deficitů veřejných rozpočtů, je oproti provádění systémových reforem hračka,“ říká.
Vypracoval jste studii o relativních platech učitelů v Česku. Co doopravdy ukazuje?
Ve studii ukazujeme, že za čtyři roky, včetně roku 2020 a skoro jistě roku 2021, došlo k zásadnímu posunu ve struktuře učitelských platů v České republice. Nejenže se relativní platy podařilo vytáhnout z nejnižších v EU na průměr EU, ale výrazně se zvýšil i dříve také velmi nízký podíl nadtarifních složek, tedy odměn. Na druhé straně je kariérní růst platů extrémně pomalý. Takže nástupní platy jsou relativně vysoké, ale potom se propadají a učitel si musí vyšší relativní plat vyčekat dlouhé dekády.
Čtěte také
V čem se liší relativní a skutečné platy?
Bylo by zavádějící srovnávat platy českých učitelů s německými, i kdyby se použil kurz v paritě kupní síly. Důležité je, jaké platy mají ostatní vysokoškolsky vzdělaní v jiných profesích. A na tom je založená nejen naše analýza Česka, ale i srovnání se zeměmi EU.
Čím si vysvětlujete na české poměry výrazné zvýšení učitelských platů v Česku?
Obě vládní strany, tedy ČSSD a ANO, to měly už ve volebních slibech v roce 2017. V létě 2018 si pak zvýšení učitelských platů daly do programového prohlášení. Pro Česko je asi nezvyklé, že závazek nejenže kvantifikovaly, ale nakonec i splnily. Co jsem ty tři roky sledoval, velkou zásluhu na tom měla trpělivost a neúnavnost ministra Plagy. Kdyby to bylo jen na premiérovi a ministryni financí, asi by to dopadlo hůř.
Šlo a jde o předvolební kampaň?
Dosažené platy učitelů jsou jedním z mála zcela naplněných slibů této vlády. Pokud se to zmiňuje v kampani, je to pravda. Musím však poznamenat, že rozdávat peníze daňových poplatníků, navíc za cenu obrovských deficitů veřejných rozpočtů, je oproti provádění systémových reforem hračka.
Má ekonomika této země na tak rychlý růst platů ve veřejné sféře?
Úroveň platů a zaměstnanost ve veřejném sektoru za dobu vládnutí končícího kabinetu výrazně zvýšila veřejné výdaje na platy. Přitom nezbývá dost peněz například na obranu, sociální péči, vysoké školství a vědu. Tento rok a v dalších letech se proto pojede na velký dluh založený končící vládou. Ve výhledu ale rychle posílí neodbytné tlaky i z EU na konsolidaci veřejných rozpočtů. Česko směřuje k velkým problémům.
Daniel Münich (55 let)
Výkonný ředitel akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, Fakultu sociálních věd Univerzity Karlova, v Praze, Pittsburgh University, University of Michigan.
Zabývá se výzkumem především v oblasti ekonomie trhu práce a vzdělávání. Učí v doktorském programu amerického střihu na CERGE-EI.
Byl členem NERV II a podílí se na vedení České společnosti ekonomické.
V posledních deseti letech jako externí ekonomický poradce spolupracoval na projektech se Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem, OECD, Evropskou unií a některými ministerstvy.
Nemůže to strhnout lavinu, že stejný nárůst budou chtít po vládě a státu také ostatní státní zaměstnanci?
Učitelé se s platy letos dostanou teprve na necelých 90 procent průměrných platů vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Pro učitelství se navíc požaduje magisterská úroveň vzdělání. Takže poměřovat to růstem platů, které byly u učitelů dvacet let extrémně nízké, je nesprávné a budoucí vlády to budou muset mít odvahu říci.
Jak velký rozdíl je v platech učitelek a učitelů ve státních a soukromých školách? Jsou ty soukromé započítané ve vaší studii?
Naše studie se zabývá pouze platy ve veřejných školách, tedy platy financovanými z veřejných rozpočtů. V soukromých školách, které jsou ve výrazné menšině, existuje diametrálně větší platová diverzita. Někde jsou výrazně nad veřejnými školami, někde budou znatelně pod.
I přes jistý nárůst výše platů, na kterém se podílejí také přiznané tzv. odměny, se však čeští pedagogové nemohou měřit se sousedními státy na západ od nás. V Rakousku vydělávají učitelé dvakrát více, v Německu i třikrát.
Dvakrát více vydělávají, ale pro naše učitele a pro ty, co se na ně připravují studiem, není až na výjimky práce v Rakousku či Německu alternativou, jak to je nebo může být v jiných profesích.
Kdy a případně jak by se mohli čeští učitelé dostat na srovnatelnou úroveň s vyspělými státy?
V relativních platech vůči platům vysokoškolsky vzdělaných lidí se na průměr zemí EU i OECD dostanou čeští učitelé již letos. Už to je za tak krátkou dobu zázrak. Už není třeba další zvyšování relativních platů, bude stačit je udržet a nezpochybňovat.
Dosažené platy učitelů jsou jedním z mála zcela naplněných slibů této vlády. Ale rozdávat peníze daňových poplatníků, navíc za cenu obrovských deficitů veřejných rozpočtů, je oproti provádění systémových reforem hračka.
Jak moc do tohoto vstupuje celková výkonnost ekonomiky v tom kterém státě?
Protože platy učitelů poměřujeme s platy vysokoškolsky vzdělaných v té samé zemi, tak nijak. Vliv může mít skutečnost, jaký podíl lidí v dané zemi chodí do škol, kolik učitelů připadá na žáky, jak dlouhá je pracovní doba učitelů. V ničem ale Česko nijak zásadně nevybočuje z normálu.
Ekonom Daniel Münich ve studiu CNN Prima NEWS. Zdroj: CNN Prima NEWS
Jsou peníze jediným prostředkem, jak zatraktivnit učitelské povolání v Česku?
Určitě ne. Je to ale podmínka nutná. K atraktivitě přispívá také věrohodnost udržení úrovně platů do budoucna, možnost kariérního růstu, včetně třeba výhledu rychlejšího růstu platu díky získávané erudici a zkušenosti, další kvalitní vzdělávání, pracovní podmínky včetně nefinančních benefitů. Ale realizovat kroky v těchto oblastech je pro vlády mnohem obtížnější a zdlouhavější než přisypat peníze na platy. Proto se v tomto směru věci hýbou kupředu mnohem pomaleji.
Tušíte, jaký se dá očekávat vývoj? Jestli budou učitelé přibývat, nebo spíše budou absolventi mizet v jiných ekonomicky zajímavějších oborech?
Platy se dostaly na atraktivní úroveň tak rychle, že to širší veřejnost a mladí středoškoláci a jejich rodiče mnohdy ani ještě pořádně nezaznamenali. A i kdyby, je stále rozšířena nedůvěra, zda se udrží i do delší budoucnosti. Takže zájem se zvyšuje jen postupně. I mezi těmi staršími, kteří dříve školství pro málo peněz opustili. Nebo mezi těmi, co si už užili jinou kariéru v jiné profesi. Ve výhledu se ale můžeme dočkat stavu, kdy si ředitelé budou moci mezi zájemci o pozici učitele vybírat ty nejlepší mezi řadou zájemců. Donedávna mnohde museli dát za vděk každým, kdo se jim přihlásil.
Dovedete si představit, že by ve školství došlo k podobným pohybům jako třeba ve zdravotnictví, kdy čeští lékaři, sestry a další odborný personál odcházejí za lepšími finančními podmínkami na Západ a v tuzemsku je nahrazují lidé z Východu?
Ve školství v profesi učitele je situace dost jiná. Rodný jazyk je zásadním nástrojem. Naučit se skvěle třeba německy trvá dlouho a mnoho lidí to ani nezvládne. Dokázal bych si to představit v některých oblastech středoškolského vzdělávání a například u učitelů jazyků. Ale určitě nepůjde o takový fenomén jako ve zdravotnictví.
Čtěte také
Ještě před změnami v roce 1989 publikoval první texty o sportu, v roce 1990 nastoupil do týdeníku Stadion, později prošel redakcemi...
