Dva ukrajinští vojáci uvízli na frontě téměř půl roku. Popsali taktiku přežití i pomoc počasí
Dva ukrajinští vojáci strávili neuvěřitelných 165 dní uvězněni pod nepřetržitým dohledem ruských dronů na frontě u Záporoží. To, co mělo být měsíční nasazení, se změnilo v boj o přežití bez vody a jídla. Z pozic se jim podařilo uniknout až díky husté mlze, informuje web Kyiv Independent.
Ještě loni byl nejnebezpečnějším okamžikem na ukrajinském bojišti, když začala střelba. Nyní to jsou chvíle před a po střelbě, kdy vojáci mění pozice. Jsou totiž často na dosah nepřátelských dronů, upozorňuje web Kyiv Independent. Pro dva ukrajinské vojáky, Oleksandra Tišajeva a Oleksandra Aliksijenka, to znamenalo místo rutinního měsíčního nasazení vyčerpávající 165denní boj s Rusy, hladem, dehydratací i vlastní psychikou. „Měli jsme mezi sebou vtip, že opustíme své pozice buď v říjnu, nebo ve středu,“ řekl Tišajev.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Meče vyměnili za raketomety. Ukrajinci napodobují scénu ze slavného obrazu
Tišajev a Aliksijenko nakonec opustili své pozice v úterý 28. října, téměř po šesti měsících od příjezdu na frontu. To, co bylo na začátku jejich nasazení vtipem, se ale nakonec ukázalo jako téměř přesné. Čelit museli neustálým ruským útokům a dokonce i plynovým zbraním. Největší utrpení však přišlo, když jim začaly docházet zásoby jídla a vody. V jednu chvíli museli dokonce vytlačovat vlhkost z vlhčených ubrousků. „Byl to neustálý stres. Jak se má člověk udržet při smyslech?“ svěřil se Aliksijenko.
Čtěte také
Nová realita kvůli dronům
Záporoží se v posledních měsících stalo jednou z nejintenzivnějších oblastí na frontové linii. Ruské síly pokračují v postupu pomocí infiltračních taktik, pohybují se v malých skupinách, aby si zajistily pozice, a postupně posilují svou přítomnost. Osmačtyřicetiletý Tišajev a o pět let mladší Aliksijenko viděli stejnou taktiku v akci poblíž vesnice Mala Tokmačka, kde byli nasazeni. Ukrajinští vojáci zaujali pozice v Záporožské oblasti v květnu a očekávali, že tam zůstanou nanejvýš měsíc. Místo toho zůstali v zákopech 165 dní. Kvůli dronům, které mění způsob fungování frontové linie, se podobně dlouhé pobyty stávají novou realitou.
Oleksandr Tishaiev and Oleksandr Aliksieienko spent 165 days defending one position near Verbove in the Zaporizhzhia region.
— Ukraine.ua (@ukraine_ua) November 4, 2025
Under constant shelling and drone attacks, they reported enemy movements, repelled assaults, and held the line when it was not possible to rotate safely.… pic.twitter.com/M3UFdwIk4B
Dvoutýdenní nasazení na jedné pozici bylo podle vojáků v roce 2024 již považováno za dlouhé, ale za méně než rok ruská armáda dramaticky zvýšila používání FPV dronů, které jsou často vybaveny optickými vlákny, díky nimž je elektronický boj neúčinný. V důsledku toho je více vojáků uvězněno na svých pozicích a často čelí nedostatku zásob. Jedinou nadějí na opuštění pozice je špatné počasí – hustá mlha nebo silný déšť –, kdy drony nemohou fungovat. „V roce 2025 budete na pozici uvězněni nejméně měsíc – a to pokud budete mít štěstí,“ řekl Tišajev. „Není možné střídat lidi a nemáme na to ani dostatek vojáků,“ dodal.
Zajícovy stopy
Téměř šest měsíců zůstávali Tišajev a Aliksijenko na křižovatce, která byla neustále sledována ruskými drony a dělostřelectvem. Obklopeni otevřenými poli a pásem spáleného a zničeného lesa neměli téměř žádnou šanci se schovat. Ukrajinští vojáci museli neustále měnit trasy a zakrývat stopy, aby ruské síly neodhalily jejich pozice. Tišajev je přirovnal k zajícům, kteří se dokážou hbitě pohybovat terénem, kde se lidé obvykle těžko prodírají. „Ruské jednotky měly podezření, že se na pozici někdo nachází, a čas od času na nás útočily. Kdyby si však byly jisté, okamžitě by ji zničily,“ řekl Tišajev.
První ruské útoky přišly krátce po nasazení na pozici a Aliksijenko utrpěl otřes mozku a zranění od střepin. Ruské síly tehdy také použily plyn, čímž porušily Ženevskou úmluvu i Úmluvu o chemických zbraních. Aliksijenko byl více než tři hodiny v bezvědomí, než mu Tišajev mohl poskytnout první pomoc. Několik dní poté sotva stál na nohou, pohyboval se převážně po čtyřech a spoléhal se na zásoby ve své základní vojenské lékárničce. Z tohoto útoku se stále zotavuje a trpí častými bolestmi hlavy.
Čtěte také
Aliksijenko a Tišajev nevěděli přesně, co ruské jednotky při útoku použily, ale vzpomínali si, že jejich největší strach na pozicích byly drony. „Dnes je FPV dron jako vysoce přesný projektil. Pokud zaměří cíl a letí k němu, téměř vždy ho zasáhne,“ řekl Tišajev. Drony neustále hlídkovaly v oblasti, kde byli ukrajinští vojáci rozmístěni, a často jim bránily v pohybu v blízkosti jejich pozic. Největší výzvou však bylo vyzvednutí balíčků se zásobami, které jim doručovaly ukrajinské drony.
Ruské síly často sestřelovaly ty, které v noci doručovaly jídlo, vodu a léky na pozice, a ničily je ještě ve vzduchu. A i když se balík dostal na místo určení, Tišajev a Aliksijenko ho ne vždy mohli vyzvednout – jakýkoli neopatrný pohyb mohl okamžitě prozradit jejich polohu. „Často jsme museli volit mezi jídlem a pouhým přežitím,“ řekl Tišajev. Zásoby vody a jídla došly během prvních dvou týdnů, což vojáky donutilo vše přidělovat. Nejtěžší chvíle nastala, když voda téměř došla. Přecházeli na přísný režim – jeden doušek v 6 ráno a další v 18 hodin. Když ani to nebylo možné, Aliksijenko začal vytlačovat tekutinu z vlhčených ubrousků. Častá dehydratace jen zhoršovala jejich již tak obrovskou únavu. Vojáci se střídali ve stráži každé čtyři až šest hodin, ale spánek byl málokdy možný. I když bylo ticho, žili v neustálém napětí. Kvůli útokům také téměř nikdy nesundávali neprůstřelné vesty, každá z nich přitom váží asi deset kilogramů.
Cesta domů
Tišajev a Aliksijenko se 30krát pokusili opustit svou pozici, ale vždy neúspěšně. Obvykle se dostali jen několik desítek metrů, než se zvedla mlha a donutila je běžet zpět. Ale 28. října zůstala mlha hustá od časného rána. „Vylezl jsem z krytu – bylo ticho, mlha – a řekl jsem: ‚Myslím, že dnes půjdeme domů,‘“ vzpomíná Tišajev.
Jejich cesta měřila 12 kilometrů a trvala téměř tři hodiny. I když byl Aliksijenko zraněný a měl otřes mozku, šel po svých. Nemohli si dovolit zastavit na déle než pár minut. Rusové se jen o týden dříve pokusili zaútočit na tuto část frontové linie. Oba vojáci se proto obávali, že na osamocené ruské jednotky ještě někde narazí. „Celou dobu jdete a modlíte se,“ dodal Tišajev.
Čtěte také
Ten den měli štěstí – po téměř šesti měsících čekání k nim konečně dorazilo auto s dalšími ukrajinskými vojáky, které je evakuovalo z bojových pozic. Tišajev je nyní na dovolené a tráví čas se svou rodinou – manželkou a sedmiletými dvojčaty –, ale brzy se vrátí do služby v Záporožské oblasti. Aliksijenko strávil asi tři týdny v nemocnici a stále se zotavuje ze svých zranění. Plánuje renovovat svůj dům, protože, jak sám říká, „potřebuje uklidit“.
Oba vojáci se svěřili s tím, že stále nemohou klidně spát, protože se často náhle probouzejí a instinktivně sahají po zbraních, které tam nejsou. Na otázku, zda se dalo tak dlouhému setrvání na jejich pozici nějakým způsobem vyhnout, odpověděli, že i kdyby je velení chtělo stáhnout, za daných okolností to prostě nebylo možné. Tišajev a Aliksijenko přesto doufají, že se to v budoucnu změní. „Je lepší obětovat sto metrů rozbitého terénu. Nestojí to za to, když jde o životy,“ poznamenal Tišajev.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jsem připraven na nové volby, prohlásil Zelenskyj. USA a Evropa mají zajistit bezpečnost
vaclav.cerny@iprima.cz
