Liberecký protiatomový kryt Zdroj: Archiv FTV Prima/ CNN Prima NEWS
Centrum Liberce ukrývá pod povrchem spletitou síť betonových chodeb a místností, někdejší protiatomový kryt je jedním z nejzachovalejších v Česku. Jeho správci pečují o výjimečnou technologii, která měla umožnit v případě jaderného útoku naprostou izolaci tisícovek ukrývaných osob. Zajímavostí je, že původně se do žulové skály pod středem města začalo kopat ještě v době, kdy svět o jaderné hrozbě neměl ani tušení. Měl tu vést tunel, který souvisel s plány Adolfa Hitlera na vybudování dálnice napříč Sudety.
Za pancéřovanými dveřmi jednoho ze čtyř vchodů do libereckého protiatomového krytu v Liberci, v hermeticky uzavřeném prostoru mohly v případě jaderného útoku přebývat až dva tisíce lidí. Většina z nich na lavicích podél dlouhých chodeb, případně v místnostech speciálního určení. Původně to ale žádný kryt neměl být, v podzemí měla jezdit auta. „Bylo to v roce 1939, kdy v Liberci byly zahájeny dvě významné silniční stavby, které souvisely s tím, že Liberec, tehdy Reichenberg, se stal hlavním městem sudetoněmecké župy, a tady se začalo se stavbou sudetoněmecké dálnice, která měla přes Ústí nad Labem spojit Liberec s Chebem,“ vypráví o původních plánech průvodce Jaroslav Čech.
Protiatomový kryt v Liberci Zdroj: Visit Liberec
Nečekaná změna plánu
Dělníci tehdy začali hloubit tunel pod středem města, který měl dopravu z města na dálnici přivádět. Daleko se ale tehdy nedostali, se začátkem války práce skončily. Dělníci včetně mnoha válečných zajatců se sem vrátili až po několika letech, to už se tu budoval protiletecký kryt. „V nejstarší části protileteckého krytu, který se budoval v závěru války, se dokonce zachovaly i původní izolátory pro rozvod elektrické energie,“ říká Jaroslav Čech v pořadu Prima Česko.
Po válce navázala výstavba protiatomového krytu, která trvala deset let. Pro každého ukrývaného se počítalo s osobním prostorem 60 krát 60 centimetrů, dvě tisícovky lidí v něm mohly přečkat až osm dní, zcela oddělené od okolního světa.
Speciální technologie na přívod vzduchu
V libereckém krytu se dodnes zachovala unikátní technologie, která měla lidem umožnit přežití. Nejdůležitějším úkolem projektantů a techniků bylo zajistit lidem dostatek kyslíku. Vše bylo promyšlené do nejmenších detailů. Třeba přívod vzduchu pro mašinu, která vyráběla elektřinu.„Nejcennější komoditou, která v krytu byla a kterou se muselo opravdu šetřit, byl vzduch. Proto vzduch, který potřebuje k provozu tento dieselagregát, byl nasáván v šachtách, které byly v dostatečné vzdálenosti od zděných budov, a přes prachové filtry vzduch vstupoval do motoru, a když splnil svou funkci, tak tímhle slabším potrubím ve formě výfukových plynů vystupoval na povrch. Specialitou tohoto krytu je, že tyto výfuky jsou maskovány ve sloupech veřejného osvětlení. A tenhle motor z roku 1944 – čtyřválec – je stále funkční,“ zdůrazňuje Jaroslav Čech.
Kapacita krytu nikdy nebyla naplněna
Přestože se v něm v minulosti prováděla různá cvičení, tisíce lidí najednou v něm nikdy nebyly. Naštěstí to nikdy nebylo potřeba. Plány evakuace ale byly samozřejmě připravené a stejně tak nouzové východy pro případ, že by bylo nutné kryt rychle opustit. „Z jednoho ze sedmi nouzových výstupů, které směřují do prostor Sokolovského náměstí, je dobře vidět, v jakém geologickém podloží se kryt hloubil, zvětralá liberecká žula,“ ukazuje v pořadu Prima Česko Jaroslav Čech.
Každou první sobotu v měsíci si můžete tenhle nevšední prostor prohlédnout na vlastní oči. Na prohlídku je ale potřeba objednat se s dostatečným předstihem.
