Soupeř Slavie vstoupil do bundesligy prohrou 0:4. Přesto mu 20 minut po zápase tleskali

Nedá se očekávat to, co prožili hráči tehdejšího nováčka jedné z nejvýznamnější fotbalových soutěží. Co se stane v české Fortuna lize, když domácí tým prohraje 0:4? Kotel fanoušků píská, padají nadávky, diváci se po utkání velmi rychle rozprchnou z tribun.

Zcela jiný obrázek byl vidět a slyšet po premiéře Unionu v bundeslize. Ještě dvacet minut po závěrečném hvizdu rozhodčího lidé v hledišti zcela zaplněného „Stadionu u staré hájovny“, jak zní oficiální a do češtiny přeložený název, stáli, tleskali a zpívali. Vše je vidět i na původním videozáznamu z prvního utkání.

FC Union je naše láska,
naše mužstvo, naše pýcha, náš klub.
Union Berlín, Union Berlín.

Tehdy, 18. srpna 2019, vstoupil do bundesligy 56. a zatím poslední tým v historii. Jmenuje se 1. FC Union Berlín a sídlí v jihovýchodní části německé metropole, ve čtvrti Köpenick, tedy na území bývalé Německé demokratické republiky, jejímiž soutěžemi od svého založení v roce 1966 prošel. Největším úspěchem je vítězství v Poháru NDR o dva roky později. Navíc jde o první východoberlínský tým, který se kdy představil ve sjednocené bundeslize, která se hraje od sezony 1991–⁠1992.

Sen fanoušku se splnil po 10 letech

Sen fanoušků a cesta Unionu do nejvyššího patra německého fotbalu trvaly deset let. Přesně celou desetiletku strávil klub ve druhé bundeslize, nejblíže k postupu měl na jaře 2017, kdy nakonec skončil čtvrtý. Před 2,5 roku se do bundesligy prodral přes baráž, v níž jako třetí tým ze druhé ligy, narazil na 16. celek první bundesligy. K postupu stačily dva vstřelené góly na trávníku VfB Stuttgart, znamenaly remízu a po domácím výsledku 0:0 nastaly mnohadenní oslavy.

„Ano, bylo to tehdy velké. Takovou radost jsem snad nikdy neviděl. Domů jsme po zápase přišli někdy nad ránem, kluci to pak táhli ještě dál,“ vzpomínal Bernd Parensen, otec tehdy třiatřicetiletého bývalého obránce Michaela, současného asistenta sportovního ředitele, který je s 207 odehranými zápasy ve druhé bundeslize rekordmanem Unionu.

Oslavy vystřídal shon a přípravy na první bundesligovou sezonu. Přišlo osmnáct nových hráčů, na stadionu i kolem něj se vše upravovalo tak, aby odpovídal požadavkům.

A pak to přišlo: 18. srpna 2019, 18:00 hodin. Premiéra v bundeslize a shodou okolností proti nejméně oblíbenému soupeři – RB Lipsko. Jde také o klub z města v bývalé NDR, ale kvůli stovkám uměle investovaných eur rakouským nápojářským koncernem Red Bull, ho ostatní fanoušci neberou jako fotbalovou tradici. Aby hluční a živelní berlínští fanoušci dali svou nelibost s projektem RB Lipsko najevo, bojkotovali prvních patnáct minut premiérového zápasu.

Nic nepomohly prosby tehdy nejoblíbenějšího domácího hráče, brankáře Rafala Gikiewicze, který na svém twitterovém účty vybízel k odvolání bojkotu. „Milí fanoušci, v neděli prožijeme historický moment. Na ten jsme tvrdě makali. My všichni, i vy. Váš plánovaný bojkot na prvních patnáct minut není pro nás hráče dobrý, bojkot nám nepomůže. My hráči, společně s našimi fanoušky musíme soupeři ukázat, že je to naše hřiště, náš domov. Oni musí cítit to ‚Vítejte v pekle‘, že s námi nebude jednoduché hrát. Potřebujeme vaše nadšení, vaše chorály, vaši podporu!!! S láskou váš Giki,“ napsal gólman.

Nic se nezměnilo a severní tribuna, jinak také zvaná „Strana k lesu“, skutečně patnáct minut mlčela. Jakmile na ukazateli skóre naskočil čas 14:50, tisíce hlasů odpočítaly deset, devět, osm,… tři, dva, jedna a začalo peklo. Povzbuzování, tleskání a zpívání pokračovalo nejen do nastavené 95. minuty, ale ještě dlouho po ní.

My z Východu kráčíme vždy dopředu,
rameno vedle ramene za železný Union.
Doba je zlá, ale tvrdý je náš tým.
Proto vítězíme my železný Union.

Stadion pojme podle údajů klubu 22 012 diváků, při premiéře se do ochozů dostalo ještě o 455 lidí víc. Leží v malebném prostředí mezi řekou Sprévou a okolními lesy, nedaleko největšího berlínského jezera Müggel, takže se k němu dá přijet i lodí. Tedy kromě klasické berlínské dopravy na kole a tramvají. Však také fanoušci velmi rádi plují na červeno-bílém parníku v barvách svého klubu po Sprévě a okolních kanálech a dokazují, že patří mezi nejbouřlivější v Německu.

Na Unionu se jen tleská, nikde nepíská

Pár hodin před výkopem se jim dostalo ocenění zaplněné promenády, kde probíhaly slavnosti vína, a kde se místní přidali a zazpívali si společně s parníkem: „FC Union je naše láska, naše mužstvo, naše pýcha, náš klub. Union Berlín, Union Berlín.“

Na hlavní ulici před stadionem však lodě vystřídala policejní vozidla. Desítky vozidel, protože fanoušci jak Unionu, tak i RB, patří mezi ty „odbojnější“ a nikdo si nepřál, aby se před tak významným zápasem přihodila nějaká nepříjemnost. Lipští zaplnili celý svůj sektor pro 2 200 příznivců. Podle pravidel Německé fotbalové ligy má hostující tým nárok na desetinu vstupenek z kapacity stadionu.

Nepokoje nenastaly ani po duelu, který herně zcela jasně ovládli hosté. Fans RB Lipsko pokojně nastoupili do nedaleko parkujících autobusů, zatímco domácí zpívali a zpívali. Hráčům se při takzvané děkovačce, kdy obešli celý stadion, dostalo aplausu. Jenom aplausu, žádný pískot. Ani přes porážku 0:4.

„To je prostě Union Berlín. Jezdím sem deset let a tak to bývalo již ve druhé bundeslize. Při postupu přes Stuttgart to tady mále spadlo a ta skvělá atmosféra se přenesla samozřejmě i na bundesligu,“ popsal Bernd Parensen a s nadsázkou doplnil: „Tady se vždy povzbuzuje celých devadesát minut, tedy pokud není bojkot. Na domácí se nepíská, vždy se děkuje, ať je výsledek jakýkoliv.“

Dostat se do hlediště Stadionu u staré hájovny je téměř nemožné, vyžaduje to trpělivost, případně kontakty. A někdy ani ty nepomohou. Parensen starší navštívil premiéru Unionu Berlín v bundeslize i s druhým synem jen díky domácímu kapitánovi. Víc lidí z rodiny přijet nemohlo. Ani hráči nedostali možnost si přikoupit vstupenky a uspokojit nejbližší. Berlínští neměli problém prodat 11 500 celoročních permanentních vstupenek.

Získat permanentku je prakticky nemožné

Zájemců bylo mnohonásobně víc, ale v Německu lze mít pouze padesát procent kapacity stadionu pokrytou permanentkáři. Zbylá polovina musí jít do volného prodeje. A přednost v obou případech mají členové kluby. Proto jejich počet neustále stoupá od původních pár tisíc při postupu do druhé ligy, až na současných skoro 40 tisíc.

Kdo není členem, nemá šanci si roční vstupenku koupit. „Od okamžiku vyhrané baráže o bundesligu proti Stuttgartu jsme přijali pět tisíc nových členů,“ vypočítal po pár týdnech prezident Unionu Dirk Zingler. Ani po postupu do nejvyšší soutěže vedení klubu vstupenky nezdražilo. Nejlevnější sezonní vstupenka do sektoru na stání vyjde na 153 eur (cca 3900 korun), nejdražší místa k sezení na hlavní tribuně jsou za 646 eur (16 500 korun).

„I proto jsou tady už roky plány na zvýšení kapacity hlediště. Mluví se o třiceti, čtyřiceti tisících diváků, ale vše naráží na neshodu s místní radnicí, která argumentuje tím, že v okolí není dostatečná infrastruktura pro takový počet lidí,“ popsal Parensen, podle kterého by místní fanoušci zaplnili i větší stadion. Třeba ten Olympijský v západní části města, na kterém hraje své domácí zápasy Hertha i s českým záložníkem Vladimírem Daridou.