Paris Hilton je jednou z tváří boje proti institucionálnímu zneužívání dětí Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Zneužívání, fyzický a psychický nátlak, sexuální obtěžování i pokusy o sebevraždu. Amerikou otřásají děsivá svědectví z kempů na nápravu problémové mládeže. V soukromých zařízeních se podle odhadů neziskových organizací nachází až 200 tisíc amerických teenagerů. Praktiky organizátorů však stát nijak nekontroluje, a to přesto, že ročně dostávají desítky miliard dolarů z veřejných fondů. Kongres USA však připravuje zákon, který by měl státu umožnit na ně dohlížet. Jednou z nejhlasitějších bojovnic pro přijetí zákona je dědička hotelového impéria Paris Hilton. Ta si totiž v dospívání sama těmito školami prošla a dnes otevřeně mluví o traumatech a zneužívání, jakým v nich čelila.
Popruhy téměř dvacetikilového batohu se Rowen zahryzávaly do ramen. Cítila se slabá. Její příděl bílkovin činil pouhé dvě balení tuňáka týdně. Po několikahodinovém pochodu ve více než 30stupňovém horku pouště v Utahu už zkrátka nemohla. „Řekla jsem jim: ‚Zůstávám, budu tady sedět.‘ ‚Můžeš si tu sedět klidně celý den,‘ odpověděli. Jeden přede mnou tam prý seděl 27 dní, než to nakonec vzdal. Nikdo se odtamtud nedostane,“ popsala dívka pro deník Guardian. V době pochodu jí bylo 16 let.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hodně štěstí, Václave. Podívejte se na křest českého tanku na Ukrajině, má i kameru
Celé týdny putovali od jednoho do 25 kilometrů denně, podle toho, kde potřebovali postavit tábor. A to navíc v úmorném pouštním vedru. Teplota v letním Utahu dosahuje až 38 stupňů Celsia, v noci zase klesá k pouhým čtyřem stupňům. Z vysílení a přehřátí se jí dělalo špatně, během túr prý i často omdlévala.
Porušování lidských práv jako trest za odmlouvání
Co Rowen popsala, jsou její zkušenosti z terapie v přírodě společnosti WinGate. Na svých webových stránkách organizátoři nabízejí „léčebné zážitky pro dospívající a mladé dospělé“, jak ale dívka pro Guardian přiznala, ona sama si odtamtud v důsledku tamních praktik odnesla jen posttraumatickou stresovou poruchu. Rodiče ji na program WinGate proti její vůli přihlásili proto, že již před tím trpěla psychickými problémy. Hrubé a násilné zacházení jí však nepomohlo, spíš naopak. Rowenina zkušenost přitom není ojedinělá.
Terapeutické internátní školy, programy v divočině nebo terapie pro homosexuály podobného typu se v USA označují zastřešujícím termínem Troubled Teen Industry (TTI). Volně by se dal přeložit jako Programy pro problémové dospívající. Podle americké dobrovolné advokátní komory ABA se v těchto zařízeních v roce 2021 nacházelo mezi 120 až 200 tisíci teenagery. Absolvují je zejména takoví, jejichž chování rodiče vyhodnotí jako nevyhovující – od užívání drog a psychických problémů až po ponocování či projevování neúcty, vyjmenovává Národní asociace pro práva mládeže (NYRA).
Jak ale zdůraznil Guardian, pro zaměstnance kempů neexistují žádné standardy odborné přípravy ani prověrky. Jedna organizace může vyžadovat vysokoškolské vzdělání a certifikaci, zatímco jiné stačí, aby zaměstnanci byli starší 18 let. Americké úřady také řešily stovky případů soudních sporů kvůli zneužití. Většina z nich se týkala příliš přísných nebo nesprávně provedených omezovacích prostředků, které mladistvým způsobily zlomeniny kostí, vykloubení kloubů a podvrtnutí.
Rowen se ale svěřila i s případem sexuálního obtěžování ze strany zaměstnance zařízení. Měl ji údajně dozorovat na toaletě. „Zíral na mě, obtěžoval mě a vyhrožoval,“ popsala dívka. „Říkal, že mě zabije a nikdo se nebude starat o to, co se mi stalo. Pokud by se rozhodl mě nezabít, mohl se prý postarat o to, abych se už nikdy nevrátila domů,“ uvedla Rowen. Připojila navíc také detaily o nedostatečných hygienických standardech. Na začátku programu prý dívky dostaly jednu roli toaletního papíru a asi 10 vložek a 10 tamponů. Déšť ale často hygienické potřeby promočil, takže neměly co používat. Když požádaly o suché, zaměstnanci je odmítli a dívky ponechali, aby krvácely přes oblečení.
Únos s podpisem rodičů
Sociální sítě se hemží dalšími svědectvími. Podle BBC sdružuje jedno z fór na sociální síti Reddit až 20 tisíc „přeživších“, jak se sami označují. „Rodiče mě nechali unést a vysadit uprostřed hor,“ popisuje v jednom z příspěvků na sociálních sítích Daniel. Právě násilné odvlečení, často uprostřed noci, je obvyklý způsob, jak se mladiství do zařízení dostanou. Mnoho z nich si z tohoto „zážitku“ odnáší traumatické následky. Únosy se však provádějí s vědomím rodičů a také v souladu se zákonem.
Daniel během dospívání trpěl depresemi a sebepoškozoval se. V důsledku toho jej rodiče do programu v divočině přihlásili. Ve dvou zařízeních dohromady strávil téměř rok a půl, dodává BBC. Také on popisuje tragické hygienické podmínky, neadekvátní stravování a homofobii. Tři z jeho přátel si prý během 11týdenního pochodu pokusili o sebevraždu. Vedoucí programu také měli manipulovat a lhát jeho rodičům, aby jej v zařízení nechali.
Byznys stát dotuje, ale nekontroluje
Troubled Teen Industry je totiž poměrně slušně vydělávající byznys. Terapie v divočině může stát až 50 tisíc dolarů (přes milion korun), informuje Guardian. Pojišťovny často žádosti o proplácení částky zamítají, protože neexistuje dostatek údajů, které by dokázaly účinnost léčby. Někteří rodiče dokonce prodávají své domy, aby pokryli náklady na „léčbu“ svých potomků. Další peníze do TTI proudí ze státních veřejných fondů.
Podle neziskové organizace Breaking Code Silence, která se na problematiku TTI specializuje, získávají tyto programy ohromujících 23 miliard dolarů (přes půl bilionu korun) ze státní kasy Spojených států. A to i přesto, že stát jejich aktivity „léčení behaviorálních a psychických potřeb problémové mládeže“ nedozoruje.
„Zákon umožňuje rodičům, aby své děti trestali nebo motivovali dle vlastního uvážení, ale kempy pro problémové teenagery stojí zcela mimo spektrum upravující legislativou,“ uvádí experti z NYRA. Rodiče totiž při přihlašování do programů podepisují dokumenty, v nichž organizacím své potomky předávají do opatrovnictví, upozorňuje kampaň We warned them.
Změna zákona se vleče
Zákon, který by měl zajistit přísnější dohled nad programy péče o mladistvé, představili američtí zákonodárci již letos v dubnu. „Potřebujeme lépe vědět, jaké finanční prostředky tato zařízení dostávají, a zda skutečně dochází k žádoucím výsledkům. Proto žádáme Kongres o trvalou podporu ve formě výzkumu, sběru dat a zpřístupnění těchto údajů veřejnosti,“ uvedla podle Youth Today Caroline Cole, která se na tvorbě zákona podílela. Zákon má podporu mezi zákonodárci obou amerických politických stran, k hlasování však zatím nedošlo.
Jeho vytvoření výrazně podporovala také dědička hotelového impéria Paris Hiltonová. Sama má totiž se zařízeními TTI osobní zkušenost. „Byla jsem normální šestnáctiletá holka. Moji rodiče ale byli velmi přísní a nechtěli, abych se chodila bavit ven. Tak jsem se vzbouřila, začala jsem odcházet potají a dostávat špatné známky,“ řekla Hiltonová pro Sky News. Její rodiče ji po poradě s terapeutem poslali právě do zařízení pro problémovou mládež.
Stejně jako velké množství jiných dospívajících, byla také ona odvlečena ze svého domova uprostřed noci. „V půl páté ráno přišli do mého pokoje dva muži, vytřásli mě z postele a zeptali se mě, jestli s nimi půjdu po dobrém, nebo po zlém,“ popsala. O události prý dosud mívá noční můry. V nápravných zařízeních strávila celkem dva roky. Otevřeně také popsala praktiky sexuálního obtěžování, jehož byla obětí.
„Někdy pozdě v noci, asi kolem třetí hodiny, mě a další dívky odvedli z postelí místnosti a prováděli na nás ‚lékařská vyšetření‘. Ani u toho nebyl doktor, byli to jen tamní zaměstnanci, kteří nás položili na stoly a strkali do nás prsty,“ řekla podle Fox News Hilton. Nyní se snaží pomoci současné generaci dospívajících, aby si nemuseli projít tím samým, co ona. „Dělám vše, co je v mých silách, abych za tyto děti bojovala. Pochází totiž z rodin anebo systému pěstounské péče, které jim nemohou pomoci a podpořit je. A nemají žádný hlas,“ dodala.
