Přestal žrát a stěží se napije vody. „Poprosila jsem paní z útulku, aby se na Rexe podívala. Vzala nás k veterináři, je to rakovina, nádor na slezině velký jako pěst. Doporučili mi psa utratit,“ svěřuje se 50letá Dagmar Paláková z Ostravy, která žije v garáži. S kočkami, andulkami a deset roků i s Rexem. „Bez psa si to v garáži neumím představit, tak už radši sháním štěně. V útulku ale žádné nemají.“
Přála by si štěňátko vlčáka. „V útulku jsem neuspěla. Nabízeli mi sice nějaké německé ovčáky přes inzerát, ale za dva nebo dokonce za tři tisíce korun, na to fakt nemám,“ lituje Paláková. V garáži u bývalé koksovny v Ostravě přežívá jen s částkou 3 130 korun na měsíc, tedy s aktuálním existenční minimem.
ČTĚTE TAKÉ: Po roce u vdovy z garáže: Minus 15, bez dřeva a uhlí, hřejí ji kočky, pes a peřina
O příspěvku na bydlení a dalších dávkách v hmotné nouzi si může nechat jen zdát. Garáž totiž úřady neuznávají jako řádné bydlení. Paní Dáša se přitom necítí jako typická bezdomovkyně, na život za plechovými vraty už si dávno zvykla. V místnosti bez oken je spokojená, stát ji ale považuje za tulačku bez střechy nad hlavou.
„Střechu mám, kuchyňskou linku taky, stůl, křeslo, postel, prostě všecko. Dokonce i trochu světla díky autobaterii,“ provádí mě už po několikáté svým příbytkem. Schází toaleta, elektřina i pitná voda a koupelnu tvoří železný sud před vraty, do kterého je svedena okapová roura.
Policejní Rex z ostravské favely
Doma je v garáži i německý ovčák Rex. A do listopadu 2021 tady bydlel i Jirka, manžel paní Dagmar. Zemřel náhle po selhání základních orgánů v důsledku otravy krve, kterou způsobily dlouhodobě neléčené zkažené zuby. „Vlčáka nám daroval známý asi před deseti lety. Štěně už to nebylo, takže doteď nevím, jak je vlastně Rexík starý,“ vypráví.
Rex se stal záhy právoplatným členem rodiny. „Když venku přituhlo, spával s námi uvnitř, jinak hlídal tady v boudě,“ ukazuje přístřešek pro psa. Vlčák dostal jméno podle slavného policejního německého ovčáka z televizního seriálu Komisař Rex. „Taky náš pes byl trochu policajt a odradil hodně zlodějů, narkomanů a dalších podivných lidí, kteří se tu někdy potulují,“ líčí žena.
V sociálním ghettu v ostravských Mariánských Horách přežívá asi dvacet bezdomovců, další tu krátkodobě přespávají. A právě z neznámých nocležníků mají starousedlíci největší obavy. Proto si pořídili psy, štěkání je tady zásadním bezpečnostním prvkem. Ratlík je k ničemu, strach vyvolávají jen větší plemena, nejoblíbenější je německý ovčák.
„Přála bych si štěně, protože chci vlčáka sama vychovat. Nechci fenu, ke hlídání je lepší chlap,“ věří Dagmar Paláková. A prosí případné dárce, aby ji kontaktovali na telefonním čísle 704 238 260.
Psy miluje od útlého dětství. „Jako holka jsem s rodiči vyrůstala v Jeseníkách, měli jsme fenu německého ovčáka Ritu. Když měla mladé, chtěla jsem s nimi pořád být a jednou i vlezla do boudy a usnula tam jako andělíček. Táta už chtěl volat policii, když mě nemohl najít, a já mezitím spala v boudě s Ritou i štěňátky,“ vzpomíná.
Strhaná tvář, která spíše než k padesátnici patří k mnohem starší ženě, se v tu chvílí rozjasní. Spatřím úsměv, jakýsi záchvěv dávného štěstí. Dětství na horách s rodiči a vlčákem Ritou, to je prostě vzpomínka na úplně jiný svět. Teď žije mezi chátrajícími garážemi, některé už dokonce spadly, jiným chybí střechy. Je to ostravský náhled do neslavné favely Rocinha v brazilském Rio de Janeiru.
Dagmar Paláková žije už 16 let v jedné ostravské garáži. Asi 10 let i se psem Rexem, který teď umírá na rakovinu, Žena zatím marně shání štěně německého vlčáka. Zdroj: Ivan Motýl
Dagmar Paláková žije už 16 let v jedné ostravské garáži. Asi 10 let i se psem Rexem, který teď umírá na rakovinu, Žena zatím marně shání štěně německého vlčáka. Zdroj: Ivan Motýl
Bez psa nedokáže žít
Rex se v garáži údajně nikdy neměl špatně. „Kupovala jsem mu granule, někdy dostal i párek a maso. V posledních dvou letech se občas našli i dobří lidé, kteří nám sem krmivo pro psy a kočky přinesli zdarma, viď Rexi,“ pohladí milovaného vlčáka.
Je středa 8. března 2023, pomalu se stmívá. „Už teď ve čtvrtek chtěli přijet z útulku, aby Rexe odvezli k veterináři a nechali ho utratit,“ pokračuje 50letá žena a znova podrbe Rexe. „Jen se trápíš, budeš to mít za sebou,“ promluví ke psovi a bolestný monolog ke čtyřnohému miláčkovi ještě dlouho pokračuje. „Ještě jim ale Rexe nedám. Zrovna jsem se s tou paní z útulku domluvila, že si ho odvezou, až se Rexík nebude umět postavit na nohy.“
„Nádor na slezině je velký jako pěst, s tím už se nedá nic dělat,“ znovu popisuje nález veterinářů, kteří Rexe vyšetřili ultrazvukem. Sama se tak psychicky připravuje na smutný okamžik, kdy se bude muset s vlčákem navždy rozloučit. Může to být za pár dnů, ale i za pár týdnů. „Proto bych chtěla vědět, že tu po smrti Rexe nezůstanu sama. To si vůbec nedokážu představit, i když mám ještě kočky,“ rozhlédne se Dagmar Paláková v uličce mezi zchátralými garážemi. Černý kocour Cigi se zrovna Rexovi plete pod nohama, občas se dokonce dotknou čumáky. „Tihle dva se mají nejradši,“ komentuje jejich hrátky.
Po případném dárci nežádá německého ovčáka s rodokmenem, jen obyčejného vlčáka. „Snad se najde nějaký majitel feny, která nedávno porodila tři, čtyři štěňata, a ten pán ani neví, komu je dát. Naše Rita v Jeseníkách kolikrát porodila i šest štěňátek,“ zavzpomíná a zároveň nepřetržitě psa drbe. I po smrti tam ale třeba potká dalšího psa, vždyť staří Egypťané zobrazovali boha Anupa jako postavu se psí hlavou. A právě bůh Anup vítal všechny pozemské bytosti v záhrobním světě.
Na Opavsku řeší případ, kdy myslivec zastřel psa přímo před majitelkou:
