Ruská invaze na Ukrajině nemá jen lidské oběti, umírají i domácí, chovná a divoce žijící zvířata. „Když Rusové vyhodili do povětří přehradu Kachovka, tři dny jsme v zaplaveném Chersonu a okolí zachraňovali uvízlé psy, kočky nebo i domácí dobytek, a to jsme se přitom museli skrývat před ostřelováním,“ vypráví pro CNN Prima NEWS 33letá Jevhenija Molčanova. Farmářka z ekologického statku Zelený háj (Зелений Гай) nedaleko ukrajinského Dnipru pečuje například o zvířata uprchlíků z frontových oblastí. „Jedna raketa dopadla také přímo do areálu naší farmy,“ připomíná drastický zážitek.
Hned s počátkem invaze 24. února 2022 se farma Zelený háj otevřela válečným uprchlíkům. „Lidem na útěku před ruskou armádou, ale stejně tak i zvířatům,“ líčí Jevhenija Molčanova, která farmu Zelený háj založila společně s manželem v roce 2019. Když Rusové vtrhli na Ukrajinu, starali se asi o 200 zvířat. Většinou o dobytek, z jehož mléka vyráběli vyhlášené kozí, ovčí a kravské sýry.
Když na farmu spadlo 600 kilo výbušnin
„V září 2022 už jsme měli na starost přes 1000 zvířat. Kromě dobytka i koně, mezky, osly, pštrosy ale i spoustu domácích mazlíčků. Některá zvířata jsme dostávali a stále ještě dostáváme přímo od uprchlíků na útěku z fronty, další nám z oblasti bojů vozí vojáci,“ popisuje žena evakuační středisko pro zvířata. Stává se také, že na farmě zanechá milovanou „němou tvář“ voják právě odvedený do války, který nemá zvíře komu svěřit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusko posílá na frontu i muže podezřelé ze zločinu. Denně naverbuje přes tisíc lidí
„Šest měsíců od začátku invaze už jsme byli docela zoufalí, tolik zvířat jsme vlastně ani neměli čím nakrmit. Pak 3. září 2022 přišla další frustrace, když přímo mezi zvířata a záhony se zeleninou dopadla ruská raketa,“ vzpomíná farmářka. „A to jsme tehdy věřili, že válka skončí do konce léta. Raketa, která nesla 600 kilogramů výbušnin, takže by naši farmu rozmetala na kusy, naštěstí nevybuchla, jen se zavrtala do země. I tak na místě dopadu zahynulo 10 zvířat a další byla ve strašném stresu.“
Ruská raketa, která dopadla na farmu Zelený háj. Farmářka Jevhenija Molčanova z ekologického statku a výrobny domácích sýrů nedaleko Dnipra už zachránila více než 2000 zvířat z bojových linií. Zdroj: Archiv Jevhenije Molčanove.
Zvířata i lidi zachránila báseň o křídlech
Jak je možné, že výbušniny v ruské raketě neexplodovaly, na to má Jevhenija Molčanova básnickou odpověď: „Přímo v místě dopadu rakety jsme měli umístěný panel s verši ukrajinské autorky Liny Kostenkové, ta báseň se jmenuje Křídla,“ vypráví. Takže křídla smrtící rakety se nakonec zastavila o básničku o křídlech ptáků a lidské svobodě. Vlastně zázrak.
Ukrajinská spisovatelka Kostenková má 94 let, ale ještě na počátku rusko-ukrajinského konfliktu na Donbase v roce 2014 jezdívala podpořit ukrajinské vojáky přímo do zákopů. A četla jim tam i báseň Křídla. „Druhý den po pádu rakety jsem ale chtěla všechno vzdát a farmu zrušit. Měla jsem pocit, že dál to prostě nezvládneme, najednou ale přišla obrovská vlna solidaritY. Lidé i firmy nás finančně a materiálně podpořili, byl to skvělý pocit, že jsme v tom nezůstali sami.“
A s novou vervou se s manželem pustili do dalšího rozvoje farmy, aby třeba v listopadu 2022 dali dohromady už zmíněný speciální tým, který zachraňoval zvířata pod odstřelenou hrází přehrady Kachovka. „Celkem jsme od počátku války zachránili hodně přes dva tisíce zvířat,“ odhaduje farmářka.
Kalužina krve na Majdanu
Jevhenija Molčanova pochází z milionového města Dnipro. Před válkou tam měla práci v kanceláři, večer pak posilovnu střídala s večírky, zkrátka vedla velkoměstský život. Když ale vypráví o éře před válkou, myslí tím období před rokem 2014: „Bojujeme už deset let. S protesty na Majdanu jsme sice získali dlouho očekávanou svobodu, ale zároveň se rozhořely boje na Donbase.“
Protivládní protesty z roku 2014 prožila přímo na kyjevském Majdanu. „Když tam 20. února začaly do protestujících pálit ostřelovači, jeden mladý kluk zemřel hned vedle mě. Instinktivně jsme si lehli na zem, ale vstala jsem už jenom já. Ten chlapec zůstal v kaluži krve,“ vzpomíná po deseti letech. Krutost tehdejší zvláštní jednotky ukrajinského ministerstva vnitra, která nesla název Berkut, vůbec nechápala: „Bylo mi 23 let, a zdálo se mi nemožné, že se něco takového děje v Evropě ve 21. století.“
Po tragédii na Majdanu ukrajinský prezident Viktor Janukovyč utekl do ruského exilu, zhroutila se i vláda spolupracující s Ruskem. „Nadechli jsme se svobody, a konečně se mohli i naplno přihlásit k ukrajinské identitě. Jenže to už proruské síly na východě země zahájily protesty a brzy se v Doněcké a Luhanské oblasti rozhořela regulérní válka.“ Jevhenija Molčanova totiž neuznává termín „lokální konflikt“, který od roku 2014 alibisticky používala Evropa.
Rozesmát děti z Mariupolu
„Věděla jsem, že musím Ukrajině nějak pomoci, tak jsem se přihlásila na záchranářský kurz první pomoci, a hned poté dobrovolně do armády. Poslali mě do vojenské nemocnice poblíž zákopů, kde jsem se nakonec seznámila s jedním ze zraněných vojákem,“ pokračuje. A ten voják se stal jejím manželem a otcem společných dětí. Po ukončení dobrovolnického kontraktu v armádě pak manželé na čas odešli do České republiky, kde prý získali obstojně placenou práci: „Zároveň jsme si ale pořídili nějaké pozemky nedaleko Dnipra, kde jsme uvažovali o prázdninové chatě.“
Když o něco později koupili od souseda několik ovcí, bylo rozhodnuto: „Vrátili jsme se z Česka a pustili se do budování ekologické farmy, která začala vyrábět domácí sýry v biokvalitě.“ To už se blížila ruská invaze, pokus od dobytí Kyjeva, Charkova i Dnipru. „Nechtěli jsme v takovou chvíli pomáhat jen zvířatům, proto jsme na farmě od počátku okupace léčili i lidská utrpení. Několik měsíců jsme se třeba starali o rodiny na útěku z Mariupolu, mezi dětmi byla spousta sirotků, anebo jim Rusové zavraždili jednoho z rodičů.
A časem se při společné aktivitě podařilo, že se válkou traumatizované děti z Mariupolu začaly znova upřímně smát. „Brečela jsem štěstím,“ říká 33letá farmářka. A teď pláče znova. „Promiňte, válka přináší ohromné emoce,“ utírá si oči.
Farmářka Jevhenija Molčanova z ekologického statku a výrobny domácích sýrů Zelený háj nedaleko Dnipra už zachránila více než 2000 zvířat z bojových linií. Zdroj: Archiv Jevhenije Molčanove.
Pro zkušenosti do Česka
Rozhovor s farmářkou pro CNN Prima NEWS se odehrává na terase komunitního centra v brněnském Novém Lískovci, kde Nadace Partnerství pořádá stáž pro ukrajinské starosty anebo aktivisty, kteří už připravují obnovu válkou zničené země.
„Naše nadace chce ukázat Ukrajinu i v jiném světle, než jak ji běžně vnímají média. Tahle země sice ve válce bojuje o vlastní existenci, ale zároveň nerezignovala na občanský život anebo na ochranu přírody,“ říká Lucie Řehoříková z Nadace Partnerství.
Jevhenija Molčanova na farmě v Zeleném háji například školí soukromé zemědělce z celé Ukrajiny, kteří chtějí zkusit ekozemědělství nebo agroturistiku. Nabízí jim i manuál, jak vybudovat prosperující statek s výrobnou domácích sýrů. Od vypuknutí invaze ve spolupráci se zahraničními odborníky také poskytuje zooterapii všeho druhu, nejen hypoterapii a canisterapii. Kromě koní a psů tedy k léčbě válečných traumat využívá ovce, kozy, mezky, králíky, pštrosy, kočky a vlastně všechna zvířata z farmy.
Dnipro Putinovi nedáme
Aktivistka do svých projektů zapojuje i studenty a pedagogy vysokých škol. A její zápal letos ocenilo ukrajinské klání Agrogenerace 2023, kdy farmářka ze Zeleného háje u Dnipru získala nominaci na nejlepšího alternativního zemědělce na Ukrajině. „A teď jsem velmi ráda za to, co inspirativního v rámci oboru jsem mohla vidět v České republice,“ říká Molčanova.
I když se Putin nedávno nechal slyšet, že milionové velkoměsto Dnipro jeho vojáci obsadí v roce 2026. „Společně zvítězíme,“ věří sice farmářka, ale na brněnské hostitele se zároveň obrací s jasným apelem. Pokud Evropa více nepomůže Ukrajině, může být jednou ruský nejen Zelený háj, ale třeba i Brno.
A zároveň je ze stáže v České republice trochu rozechvělá, protože na Dnipro občas padají ruské rakety. A na farmě na ni aktuálně čeká přes 500 zvířat: „Postupně přibývají další, všem se snažíme najít nové majitele.“ Po relativním období klidu, když se fronta příliš nehýbala, jsou nyní města a obce poblíž bojové linie opět evakuována. A s nimi i domácí mazlíčci nebo dobytek.
Psí hrdina z 93. brigády
A co jednotlivé zvířecí osudy v Zeleném háji? Který ji nejvíce dojal? Rozhodne se pro psa: „V Doněcké oblasti ho zachránili naši vojáci, a on se jim později fantasticky odvděčil. Před jedním raketovým útokem vzbudil celou jednotku spící v bunkru a štěkáním ji vyhnal ven. Vzápětí na bunkr skutečně spadla raketa, a protože pes úkryt opouštěl až jako poslední, trosky mu poškodily páteř. A navíc měl i silné popáleniny.“
A opět se jí slzy ženou do očí. „Byl to hrdina,“ říká o psím zachránci farmářka Jevhenija Molčanova. „Kluci z 93. brigády pak toho psa jezdili navštěvovat, bylo to moc dojemné. K válce prostě patří i péče o zvířecí veterány.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajinci létají s drony do Ruska a pokládají tam miny. Štáb CNN přihlížel noční akci
