Vánoční mordy před 100 lety. Uškrcená vetešnice, vražda z vilnosti i pytlácké drama
V kaluži krve ležela služební pistole finančního strážníka. Tak popisovala policie místo činu po vraždě z vilnosti, kterou na Vánoce v roce 1925 spáchal financ Prokůpek na milence Pokorné. A zdaleka to nebyl jediný mord v průběhu vánočních svátků v tehdejším Československu. Na Štědrý den odpoledne byl s průstřelem hlavy nalezen 19letý Jan Jeřábek, jenž se stal obětí pytláků. Přímo 24. prosince 1925 se také podařilo zatknout i jednoho z pachatelů vraždy vetešnice Julie Hellerové.
Rozloha Československa v roce 1925 činila 140 tisíc km², přičemž po sto letech je zhruba poloviční (79 tisíc km²). Podkarpatská Rus je nyní součástí Ukrajiny, Slováci mají vlastní stát, takže zprávy z Bratislavy nebo Užhorodu už dnes patří do zahraniční rubriky. V roce 1925 se však jednalo o domácí zpravodajství.
ČTĚTE TAKÉ: Dívka se pokusila zabít v pražském metru. Z kolejiště ji zachránili cestující, ukazuje video
I štědrovečerní vraždu ve slovenském Kuklově nedaleko Senice denní tisk líčil jako domácí mord: „Na lesní cestě z Lipovce do Kuklova našel právě na Štědrý den odpoledne dělník Forók vedle cesty ležet zkrvavenou mrtvolu. Přivolal z myslivny pomoc a zjistil, že jde tu o 19letého Jana Jeřábka z Kuklova, který byl usmrcen výstřelem do čela.“
Čtěte také
Citace je převzata z vládního deníku Československá republika, který také s uspokojením konstatoval, že vrazi byli dopadeni hned 24. prosince 1925: „Výpovědí hajného Filipka bylo umožněno zatknouti vrahy ještě týž den. Hajný slyšel tlumený výstřel a po chvíli viděl utíkati z lesa dva bratry Šimkovy, známé pytláky. Jeden měl v ruce nůž, druhý revolver. Při výslechu udali, že se s Jeřábkem pohádali, přičemž při rvačce náhodou vyšla rána, která Jeřábka usmrtila. Současně jsou v podezření, že tak učinili schválně, aby se zbavili svědka svého pytlačení. Vrahové byli odvedeni na státní zastupitelství v Bratislavě.“
Tajný nevěstinec na Malé Straně
Z Bratislavy do hlavního města tehdejšího Československa. Hotel Stará pošta na Maltézském náměstí v Praze na Malé Straně (dnes Old Royal Post Hotel) neměl před 100 lety dobrou pověst. Částečně sloužil jako hodinový hotel či nevěstinec, ovšem nikoli oficiálně, neboť veřejné domy byly zrušeny zákonem 241/1922 Sb., který v paragrafu 14 lapidárně nařizoval: „Nevěstince se zrušují.“
Zákon samozřejmě neměl tu moc, aby zrušil nejstarší řemeslo, takže bylo pouze vytlačeno do ilegality. A proslulý meziválečný spisovatel a zuřivý reportér Egon Erwin Kisch podnik Stará Pošta na Maltézském náměstí dokonce jmenovitě zmiňuje v románu Pasák: „Lidé nemají o ničem tušení. Netuší, co se odehrává v hotelu Pošta.“
Čtěte také
Vánoční úspěch pražské mordparty
Nebylo divu, že Starou Poštu považoval za vhodnou vánoční skrýš i jeden z vrahů vetešnice Julie Hellerové z Roudnice nad Labem, který právě na Štědrý den skončil v klepetech. Jmenoval se Alois Bár. „Pátrání setkalo se dne 24. prosince 1925 s výsledkem, neboť byl zatčen v hotelu Stará Pošta v Praze III. V bezpečnostním oddělení, kam zatčený byl dodán, popíral Bár zpočátku tvrdošíjně jakoukoliv účast na vraždě Hellerové, ale dne 25. prosince po několikahodinném výslechu se konečně doznal, že Hellerovou zabil spolu s Antonínem Krejčíkem,“ uvedl 29. prosince vládní deník Československá republika.
Ani před 100 lety, tedy na Vánoce v roce 1925, neměla policie klid. V Praze se přímo na Štědrý den podařilo zatknout vojína, který uškrtil vetešnici. A v Bratislavě putovali za mříže vraždící pytláci. Na snímku zpráva vánočním zatýkání v Praze. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Z výpovědí Bára vyplynulo, že vetešnici Hellerovou povalil na zem. „Bár doznal, že Hellerovou porazil, že ji pak zabalili společně do flanelu, ale tvrdí, že on ji neškrtil, nýbrž že tak učinil Krejčík, při čemž prý týž křičel, že ji musí uškrtiti,“ uvedly noviny Československá republika. A pokračovaly: „Když však jí utahovali kolem hlavy a krku flanel, tu prý se ještě hýbala. Když Hellerová nejevila žádných známek života, vyběhl Krejčík po schodech z chodby do hořejšího poschodí, kde v ložnici Hellerové našel v posteli pod polštářem velkou tašku, v níž byl balík bankovek.“
Za uškrcení vetešnice trest smrti provazem
Antonín Krejčík dostal za spoluúčast na uškrcení obchodnice trest nejvyšší. „Vrah roudnické vetešnice odsouzen k smrti provazem,“ oznámil deník Právo lidu 7. května 1926 a vylíčil proces s Krejčíkem, který vedl plukovník Adam. Krejčíka totiž soudil vojenský soud, neboť v době vraždy vykonával vojenskou službu u 21. pluku. „Žalovaný přijal trest s úsměvem,“ informoval čtenáře soudní zpravodaj Lidových novin.
K popravě bezcitného mordýře podle všeho nedošlo, protože Krejčík není uveden na seznamu Vykonaných trestů smrti v Československu (1918–1989), který je k nahlédnutí na webu Policie České republiky. Prezident Masaryk totiž odsouzeným k smrti obvykle udělil milost. Za první republiky (1918–1938) bylo k trestu smrti odsouzeno 433 osob, ale reálně bylo vykonáno jen 21 poprav. A také druhý z vrahů roudnické vetešnice Alois Bár se nakonec vyhnul popravišti.
Vražda z vilnosti v Bratislavě
Zatímco v Roudnici nad Labem zabíjel vojín Československé armády, v Bratislavě se vánoční vraždy a zároveň i následné sebevraždy dopustil člen finanční stráže Prokůpek. Finanční stráž v meziválečném Československu řídilo ministerstvo financí a sbor byl rozdělen na důchodkovou službu a stráž hranic.
Ve slovenské Bratislavě v roce 1925 většinu financů, jak se finanční stráži také říkalo, tvořili úředníci české národnosti. A podle příjmení šlo o český spor i v případě vánoční tragédie, o níž dobový tisk referoval následovně: „Drama lásky v Bratislavě na Slovensku. Před půlnocí přijel finanční strážník Pokorný, který delší čas dlel na léčení v lázních Piešťanech, navštívit svoji manželku. Dlouho klepal na dveře kuchyně v domě č. 1 na Baštové ulici v Bratislavě, kde bydlel v podnájmu.“
Do bytu se nakonec dostal přes pokoj paní bytné. A deník Československá republika dramatickou chvíli popsal velmi dramaticky: „Na cestu svítil si sirkou, v jejímž matném světle spatřil hrozný obraz. Jeho žena Josefa, rozená Škodová, ležela z polovice na posteli, z polovice na zemi. Na zemi ležela mrtvola respicienta finanční stráže Josefa Prokůpka a opodál v kaluži krve služební pistole Prokůpkova.“
Čtěte také
Policie záhy zjistila, že Prokůpek po celý čas, kdy Pokorný dlel v Píšťanech, navštěvoval jeho manželku. Pokorná ho však představovala sousedům jako dobrého přítele svého muže. Milostný boj dvou financů o jednu ženu prokázaly především dopisy nalezené na místě činu: „V bytě nalezen svazek listů, psaných Prokůpkem Pokorné. Z těchto a jiných okolností se zjistilo, že udržovali spolu již delší čas milostný poměr a že při jeho beznadějnosti se dohodli společně zemříti.“ A když Prokůpek zastřelil Pokornou, splnil, k čemu se milenci zavázali. A spáchal sebemord, jak se sebevraždám říkávalo zlodějskou hantýrkou.
Prosinec není měsíc sebevražd, jsou jen lépe vidět
K emocemi rozjitřeným vánočním svátkům patří i sebevraždy, ale nebývá jich nadprůměrný počet. Sice se traduje, že hlavně osamělí Češi si berou život nejčastěji v prosinci, není to však pravda. „Čísla to nedokazují. Naopak prosinec býval dlouhodobě měsícem s nejmenším počtem sebevražd, ačkoli v letech 2019 až 2023 došlo k nejnižšímu počtu sebevražd v listopadu,“ uvádí zpráva Českého statistického úřadu. O svátcích jsou sebemordy jen více medializovány, neboť politický a ekonomický život země téměř utichá.
Čtěte také
Před sto lety tomu nebylo jinak a sebevraždy dostaly velký prostor i ve vládním deníku Československá republika. Z vlastního rozhodnutí se v Praze umíralo na Boží hod (v pátek 25. 12. 1925), na svatého Štěpána (v sobotu 26. 12. 1925) i v dalších dnech. A následující výpis z dobového tisku vlastně nepotřebuje další komentáře:
25. 12. 1925: V pátek před 10. hod. dopol. vypila v sebevražedném úmyslu dávku neznámého jedu 31letá manželka dělníka Františka Babičová ze Žižkova čp. 588. Byla ošetřena polic. lékařem a převezena do všeobecné nemocnice, kde byla ponechána v léčení.
26. 12. 1925: V neděli dopoledne oběsil se v předsíni svého bytu v Praze, Truhlářská ul. č. 11, 49letý vdovec Vojtěch Musil. Mrtvola byla prohlédnuta polic. lékařem, který ji dal dopraviti do ústavu pro soudní pitvu. Příčina sebevraždy je neznámá.
ČTĚTE TAKÉ: Zabíjela umělá inteligence? ChatGPT vyvolával bludy o „agentech“, muž následně zavraždil matku
V neděli po 6. hod. več. přišla Marie Černá z Prahy VII na návštěvu ke své tetě Barboře Říhové, majitelce vinárny. Jelikož na zvonění nikdo nepřicházel otevřít a skulinou dveří ucházel svítiplyn, přivolala Černá hlídku stráže bezpečnosti, která za pomoci domovníka byt otevřela, kdež nalezli Říhovou ležící na posteli mrtvou. Otrávila se otevřením kohoutků od plynového vedení. Podle zanechaného dopisu spáchala Říhová sebevraždu proto, že její finanční poměry byly neutěšené.
Po 12. hodině noční střelil se v sebevražedném úmyslu ze šestiranného revolveru do prsou 39letý slévač Antonín Lev z Košíř čp. 185 na chodníku na Václavském náměstí a zakrátko zemřel. Příčinou sebevraždy podle zanechaného dopisu jsou domácí poměry.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vánoce na sněhu: MAPA ukazuje, kde napadne nejvíc. Teploty spadnou, udeří i silný vítr
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
