Ljubov a její rodinu čekají první vánoční svátky mimo milovanou rodnou půdu. Kvůli zuřící válce na Ukrajině musela se svými dětmi a maminkou opustit Mykolajiv, díky českým dobrovolníkům se pak dostala do Prahy. Na svůj domov Ljubov vzpomíná se slzami v očích. „Už nemáme dům. Zbyla z něj jen krabice,“ svěřila se reportérům CNN Prima NEWS. K Vánocím ale vzhlíží s optimismem, stráví je v bezpečí a po boku svých nebližších. A její děti? Ty měly po celou dobu naší návštěvy radosti na rozdávání.
Když začala válka na Ukrajině, Ljubov na nic nečekala. Sebrala děti a přestěhovala se k mamince na vesnici poblíž Mykolajivu. Tehdy věřila, že tam bude bezpečno. „Doufali jsme, že se situace uklidní. Je těžké všeho nechat a odjet,“ reagovala Ljubov na otázku, proč se rovnou nesebrala a neodjela s dětmi na západ Evropy. „Člověk si postupem času zvykne na všechno. Střílí se, no a co. Pud sebezáchovy se utlumí a člověk dokáže přežít v jakékoliv situaci,“ přiznala.
Když začala válka na Ukrajině, Ljubov na nic nečekala. Sebrala děti a přestěhovala se k mamince na vesnici poblíž Mykolajivu. Zdroj: Viet Tran
Na vesnici zůstávaly až do konce dubna. „K mamince jsme přijeli v domnění, že u ní bude bezpečno. Nebylo. Pořád se ostřelovalo. Dokud rakety nepadaly do obytné zóny, zůstávali jsme tam. Když se situace zhoršila, sbalili jsme věci a odjeli,“ popsala během rozhovoru ve skromně vybavené kuchyňce, kterou krášlily drobné papírové ozdoby od jejích dětí.
Na cestu se vydala Ljubov společně s dětmi a svou maminkou. Do Prahy přijela se všemi 4. května díky skupině českých humanitárních dobrovolníků, kteří přepravovali ukrajinské uprchlíky autobusem do Česka. Když se zpětně ohlíží za prožitým, je si vědoma toho, že válka zanechala stopy nejen na ní, ale i jejích dětech.
„Až když jsme přijeli do Prahy a ocitli se v bezpečí, začaly se projevovat následky. Když například proletělo letadlo, dcerka si okamžitě lehla na zem a rozplakala se. U mladšího syna se kvůli silnému stresu rozvinula dyslexie. Hůře mluví, ale snažíme se s tím něco dělat. Docházíme proto k psychologovi a logopedovi,“ přiblížila, s jakými starostmi se nyní rodina potýká.
Nyní se prý situace pomalu zlepšuje. Jelikož tu bydlí už osm měsíců, děti si prý pomalinku zvykají na nový život. „Chodí do školy a mají nové kamarády. Moc se jim stýská po tatínkovi. Můj první manžel – otec tří starších dětí – je voják z povolání, právě bojuje na Donbasu. Bohužel mi nemůže ani zavolat, takže nám občas posílá alespoň SMS zprávy. Druhý manžel zůstal v Mykolajivu, kde pracuje jako řidič a vozí pšenici do přístavů,“ uvedla.
Když jsme jí položili otázku, zda se chystá vrátit zpět na Ukrajinu, neudržela slzy. „Nemám se kam vrátit. Do maminčiny vesnice nemůžeme, protože její manžel zemřel a ona přenechala dům svému nevlastnímu synovi. Můj dům v Mykolajivu zničili už 24. února. Kousek od města se nachází letiště. První úder byl nanesen právě tam. Tlaková vlna vymlátila všechna okna. Zachránilo nás, že jsme půl roku do začátku války pronajali byt na druhém konci města a v den výbuchu jsme byli tam,“ vylíčila reportérům CNN Prima NEWS.
Rozhovor s Ljubov a její rodinou proběhl 21. prosince, tedy tři dny před Štědrým dnem. Zdroj: Viet Tran
Po krátké odmlce pokračovala. „Můj bratr nedávno náš dům navštívil. Zbyla z něj jen krabice. Už nemáme dům,“ dodala zarmouceně. Za druhým manželem nechce. „Měli jsme problémy do začátku války a vše směřovalo k rozvodu. Proto se nemám důvod za ním vracet,“ vysvětlila svou situaci mladá Ukrajinka.
Vánoční hostina? Nebude chybět kuťa ani golubci
Ljubov společně s maminkou a dětmi tak poprvé stráví svátky v České republice. Ačkoliv dříve slavila Vánoce až 6. ledna podle juliánského kalendáře, tento rok se rozhodla udělat výjimku. „Velkou autoritu v naší rodině má můj bratr, který rozhodl, že letošní Vánoce oslavíme 24. prosince. Řekl: Míříme do Evropy, proto budeme dodržovat jejich tradice,“ vylíčila Ljubov s tím, že její bratr se teď nachází ve Lvovské oblasti. Na svátky ale dorazí do Česka.
Na štědrovečerní tabuli se ale přeci jen objeví tradiční ukrajinská hostina. „Připravujeme 12 pokrmů. Tím hlavním je kuťa – dezert připravovaný z máku, pšenice, ořechů, kandovaného ovoce a medu. Podává se s kompotem, neboli nápojem ze sušeného ovoce. Připravujeme také varenyky s kapustou, houbami a brambory. Na stole budou i pirožky, nakládaná zelenina či golubci – zelné závitky plněné rýží a masem,“ popsala.
Během rozhovoru se reportéři dočkali nečekaných dárečků, od sponky na vlasy po omalovánku či čokoládovou tyčinku. Zdroj: Viet Tran
Prý jsou na Ukrajině zvyklí, že se „stůl na Vánoce pod jídlem prohýbá“. „Pak to ještě celý týden dojídáme,“ přiznala Ljubov. Na velkou hostinu nebude zdaleka sama, jelikož přijede i její bratr s rodinou. Celkem se u svátečního stolu sejde 12 lidí.
Místo Ježíška však bude dětem dávat dárky Děda Mráz, a to až na Silvestra. „Na Vánoce obvykle dětem darujeme sladkosti. Větší dárky si vždy dáváme až na Silvestra,“ upřesnila.
Na závěr roku nebude chybět salát olivje – připravovaný z vařených brambor, cibule, kysaných okurek, hrášku, vajec a kousků masa zalitých majonézou. Pokrm doplní choloděc či vrstvený salát zvaný šuba. „Skládá z nakrájených slanečků, vařených brambor, cibule, mrkve, červené řepy a majonézy,“ přiblížila Ljubov plány na poslední prosincové dny.
V obležení papírových vloček
Během rozhovoru se ve skromné kuchyňce postupně objevily všechny čtyři její děti. Ta nejčipernější z nich – devítiletá Arina – nejprve zvídavě vykukovala zpoza dveří, velice brzy ale odbourala prvotní stud. Reportérům dokonce donesla drobné dárky – růžovou sponku do vlasů a malou čokoládovou tyčinku.
„Je to moc dobré, ochutnej,“ podala fotografovi sladkost, kterou sama nazvala „ukrajinskou Snickers“. Posléze na chvilku odběhla, aby se po návratu do kuchyně pochlubila krabicí plnou vystříhaných papírových vloček. Vánoční ozdoby vyrobila se svou o tři roky mladší sestrou, která reportérům donesla jako dárek vybarvenou omalovánku.
Obě se na Vánoce podle svých slov těší. „Hlavně na jídlo, bude to mňam,“ neskrývala nadšení Arina, když zrovna přišla řeč na sváteční ukrajinské menu. Stromeček chtěla zdobit už v den reportáže, nakonec ale musí počkat.
„Chybí nám podstavec na stromeček, bez něj by nám padal. Ale to nevadí, můžeme udělat aspoň více ozdob,“ nešetřila Arina dobrou náladou a optimismem. I přes všechny strasti, které osud nastražil její rodině, věří devítiletá dívka v krásně prožité vánoční svátky se svými nejbližšími.
