Rozhovor - Tomi Okres z kapely Chinaski
Vážím si každého dne, kdy se probudím, uvedl Tomi Okres pro CNN Prima NEWS. Baskytarista kapely Chinaski v otevřeném rozhovoru odhaluje, jak hudba formovala jeho život, vzpomíná na roky s IMT Smile i na těžké chvíle, kdy bojoval s vážnou nemocí. Právě díky transplantaci ledviny se mohl připojit ke kapele Chinaski, s níž nyní slaví 30 let od vydání prvního alba – a oceňuje, co všechno mu život dal.
Narodil jste se do muzikantské rodiny, studoval jste na konzervatoři a hrajete na několik nástrojů. Dá se tedy říct, že už od dětství bylo jasné, kam povedou vaše kroky?
Pocházím z muzikantské rodiny, maminka zpívala, tatínek hrál na klavír, takže hudba byla v naší rodině všudypřítomná. Vždycky se hrálo, a to nejen v té úzké rodině, ale i v širší. Já jsem byl od malička fascinován bicími nástroji, asi jako každé dítě, takže jsem začal hrát na bicí nástroje od tří nebo čtyř let, i když to byly všelijaké hrnce a židle, a pak přišel klavír. Můj otec trval na tom, že klavír musí být základ, a postupně se přidávaly různé nástroje a já jsem skončil u baskytary. Na tu jsem ale začal hrát až někdy ve svých dvaceti, jednadvaceti letech, a to jenom proto, že na Slovensku potřebovali basistu do kapely, takže jsem se na ni rychle naučil hrát a basa mi zůstala.
ČTĚTE TAKÉ: I když jsme spolu nemluvili, na pódiu nám to vždycky fungovalo, říká Táborský z Chinaski
Tou kapelou myslíte IMT Smile?
Vlastně ano. S IMT Smile jsem hrál od roku 1997 do 2005. Kluci z té kapely jsou moji spolužáci z konzervatoře, takže jsme se tak nějak znali, sem tam jsem zaskakoval a pak už jsem s nimi začal hrát.
V rozhovoru pro web Hudba.sk jste o této zkušenosti řekl: „Byla to moje první velká kapela, moje hudební láska, obrovská zkušenost. Pozitivní, později i negativní.“ Jaké se vám vybavují vzpomínky na tu dobu a co jste si z této kapitoly odnesl do dalších let?
Je třeba si uvědomit, že mi bylo 21 let. S tou kapelou jsme na jaře hráli v klubu pro 50 lidí, pak se natočila deska a ta na Slovensku neuvěřitelně „vybombila“. A pak byl najednou podzim toho roku a my jsme hráli v plných sportovních halách... Byl to velký skok, na který nás nikdo nepřipravil a samozřejmě to s námi v tom věku zamávalo.
Vznikly mezi vámi tehdy nějaké neshody?
To přímo ne, ty přišly později a vlastně bych to ani nenazýval neshodami. Je to prostě normální, člověk také nepracuje většinou ve firmě třicet let, ale ty práce střídá. Samozřejmě ta kapela je vášeň, je to láska, je to hudba, je to droga. Ale také je to byznys a někdy prostě člověk potřebuje změnu a já cítil, že ji potřebuji, tak jsem odešel.
Po odchodu z IMT Smile jste založil kapelu Cirkus a spolupracoval s osobnostmi jako Richard Müller, Katarína Knechtová či Jana Kirschner. Přesto jste v jednom rozhovoru řekl, že tato doba pro vás nebyla jednoduchá: „Oslavil jsem 30, byl jsem ve stresu, osobní život o ničem, měl jsem 105 kilo, žádnou životní vizi. Ani hraní mě už nebavilo.“ Co myslíte, že tenkrát zapříčinilo tyto pocity?
Asi tak jedno s druhým. Moje životospráva byla katastrofální a to víte, mladý člověk – muzika, noční život. A hlavně v tom roce 2007 mi diagnostikovali velmi vážné onemocnění ledvin, takže to nebylo skutečně lehké období.
Bral jste tu nemoc jako nějaký budíček, abyste přehodnotil svůj život, nebo jste ještě nějakou dobu pokračoval v dosavadním životním stylu?
Vzal jsem to velmi vážně. Zhruba za rok jsem zhubl 25 kilo, začal jsem jíst velmi skromně, sportovat. To mě udrželo v chodu po mnoho let. Ale bohužel postup té nemoci byl pomalý, ale jistý a po deseti letech se mi zhroutil organismus a já jsem se ocitl jednou nohou v hrobě. Zachránili mě v nemocnici v Košicích, kde mi oznámili, že mi selhaly ledviny, takže jsem musel chodit na dialýzu, což znamená třikrát týdně sedět u přístroje, který vám filtruje krev, abyste mohl žít a druhý den se probudit. V tu chvíli máte jedinou šanci – dostat orgán k transplantaci. A já se tehdy ocitl na čekací listině.
Samozřejmě mi tehdy členové rodiny i přítelkyně chtěli ten orgán darovat a pomoci mi, abych mohl fungovat dál. Ale testy nevyšly a z různých důvodů to prostě nešlo. Pak se ale našel kamarád Roman, který se rozhodl mi ledvinu darovat a transplantovali mi ji.
Četla jsem, že o tom plánujete natočit dokument, jak to s ním vypadá?
Ano, my jsme chtěli natočit dokument zhruba na dvacet minut. Nakonec ale už máme asi 4,5 hodiny materiálu. Takže to bude asi takový hodinový časosběrný dokument. Už jsme ve finále, původně jsem to chtěl uzavřít v létě, ale jelikož máme před sebou dvě O2 arény, tak jsem poprosil, aby natočili nějaké záběry ještě tam a tím ten dokument uzavřeli.
Ještě se tedy vrátíme k tomu roku 2017. Právě tehdy vás také oslovil Michal Malátný s Františkem Táborským, zda byste s nimi nechtěl hrát v Chinaski. Jak jste tu nabídku vnímal, váhal jste?
Když jsem tehdy tu nabídku dostal, nebyl jsem ve stavu, abych ji přijal. Takže jsem jim poděkoval: „Franto, Michale, moc díky, ale to nepůjde, když se nestane zázrak“. Ale jak jsem řekl, ten zázrak se stal a hned druhý den po té transplantaci, když jsme zjistili, že to funguje a vypadá to nadějně, jsem po konzultaci s lékařem zavolal chlapcům s tím, že je to neuvěřitelné, ale že to vypadá, že v lednu 2018 budu moct nastoupit. A tak se i stalo.
Bral jste to jako nabídku, která se neodmítá?
Já se přiznám, že jsem nebyl nějaký ultra velký fanoušek Chinaski. S Michalem a Frantou se známe už nějakých dvacet let, protože Chinaski jezdili na Slovensko hrát na festivaly. Takže jsme se potkávali v backstage a prostě se skamarádili. Takže když kluci přijeli na Slovensko, potkávali jsme se, staral jsem se o ně. Když jsem přijel do Prahy, skočili jsme si na oběd, a tak to bylo spíš o tom kamarádství a dobrých vztazích, ne o té profesní stránce.
Chinaski na konci roku slaví 30 let od vydání prvního alba a při té příležitosti budou již ty dvě zmíněné prosincové O2 arény. Jak si užíváte, že můžete být přítomen u tak důležitého jubilea?
Jsem moc rád, že to tak je, a moc si toho vážím. Ale musím říct, že já si vážím každého dne, kdy se probudím. Není to totiž tak úplně samozřejmé a někdy si to musíte uvědomit a ocenit to. Ale na ty koncerty se moc těším a myslím, že to bude důstojné zakončení celého roku, který jsme s kapelou prožili.
Kapela pak chystá ještě dva velké koncerty v příštím roce, na co se fanoušci mohou těšit?
Protože se nám ta myšlenka oslavy 30. výročí kapely od vydání prvního alba velmi líbila, rozhodli jsme se ji posunout i na léto. A 7. 6. a 14. 6. jsme se rozhodli uspořádat Open Air koncerty. Vystoupíme v Hradci Králové a v Brně. Myslím, že to bude vycházet z programu, který představíme v O2 aréně, ale bude to samozřejmě přizpůsobené tomu venkovnímu prostředí.
Jak Tomi vnímal spolupráci Chinaski s jeho původní kapelou IMT Smile a co je tou správnou ingrediencí pro napsání hitu? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v celém rozhovoru s hudebníkem, který si můžete poslechnout ve výše přiloženém videu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Co mi zavolali, jsem permanentně šťastný, září nový frontman Lucie. Kapela chystá překvapení
