Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia.cz
Dlouhých patnáct let Jasmína Houdek mlčela o tom, že ji znásilnil bývalý přítel její matky. Hrůzný čin, k němuž došlo v jejích čtrnácti letech, jí změnil život. Nyní veřejně bojuje proti sexuálnímu násilí a svůj příběh otevřeně vypráví.
„Když jsem byla znásilněna, tak mi bylo čtrnáct let. Byl to maminčin bývalý přítel, s nímž se rozešla. Měl ale děti, se kterými jsem se kamarádila. Proto jsem k nim chtěla jet na víkend, jako jsem jezdívala i dříve. Mamka mě však od toho odrazovala,“ přiblížila Jasmína v rozhovoru pro web tvnoviny.sk. Varování však nedbala a k matčině expříteli odjela.
„V místnosti, kde jsem spala, jsem byla sama. Večer za mnou přišel a znásilnil mě,“ pokračovala. Jasmína podle svých slov spala, když muž přišel do pokoje. „Vzbudilo mě, když na mě začal sahat. A já zamrzla, nic jsem neudělala. Byla jsem jako paralyzovaná. Měla jsem těžké nohy, tělo. Začala jsem předstírat, že spím. Přišlo mi, že právě to mě zachrání. Že když budu dělat, že tam nejsem, tak si to rozmyslí. Ale nerozmyslel,“ sdělila Jasmína. „Ten večer mi skončilo dětství,“ dodala.
Ze studií vyplývá, že takzvaným syndromem zamrznutí trpí zhruba 70 procent obětí sexuálního násilí. „Je to neschopnost ze sebe vydat hlásku, hýbat končetinami. Ale je to přirozená reakce. Jedná se o evoluční mechanismus, jak přežít nějakou ohrožující situaci,“ vysvětlil instruktor obrany Pavel Houdek, který je nyní životním partnerem Jasmíny.
„Tito lidé si podobně jako predátoři v přírodě hledají slabou oběť. To ale neznamená, že je někdo introvert nebo ubrečený. Hledá takového člověka, u něhož si je víceméně jistý, že mu to projde. Že se nebude bránit, nebude dělat scény a pak čin nepůjde oznámit,“ přiblížil.
Musela jsem se mu poděkovat
Další rána pro Jasmínu přišla den po znásilnění. „Bylo pondělí a já byla ve škole. Přišel do ředitelny a stěžoval si, že jsem u nich byla o víkendu a něco tam ukradla. Tehdy si mě zavolala paní ředitelka a trvala na tom, že se mu musím omluvit. Musím mu poděkovat za to, že to nepůjde hlásit na policii. A tím si pojistil, že jsem o tom dlouhých patnáct let nepromluvila a nikomu to neřekla,“ uvedla.
Její život se naprosto změnit. Chvíli po znásilnění začala brát drogy. „Začalo to toluenem, pak přišel pervitin a heroin. Došlo to tak daleko, že když mi bylo šestnáct let, drogy jsem si píchala do krku. Všechny žíly jsem už měla ucpané,“ přiznala Jasmína.
Oběti znásilnění totiž mnohdy sklouzávají k promiskuitě, braní drog či alkoholismu. „V podstatě je to stejné jako posttraumatický syndrom u vojáků, kteří se vrátili z války,“ porovnal situace Houdek. Vše změnilo až předávkování a halucinace. „Byla jsem v bytě, kde bylo obrovské zrcadlo. V něm jsem byla já jako stará a bezzubá žena. Říkala jsem si, že jestli nepřestanu, tak se tohle stane realitou. Vyděsilo mě to tak, že jsem o pár dní později vyhledala pomoc kurátorky,“ doplnila.
Bourám stereotypy o znásilnění
Jasmína si začala dávat život do pořádku. Nastoupila na uměleckou školu a rozhodla se projít kurzy sebeobrany. Právě díky nim poznala svého manžela, s nímž nejen žije, ale i pracuje. „Po čase jsem začala sebeobranu učit. Navíc jsem chtěla lidem předávat zkušenosti, ale říkala jsem si, že o tom nemůžu mluvit, že se sesypu. Proto jsem vyhledala pomoc instruktorky. Nyní mi můj příběh pomáhá bourat stereotypy o znásilnění,“ podotkla.
Jasmína o sobě mluví jako o přeživší. „Jsem člověk, který si prošel ozdravným procesem,“ uzavírá s tím, že s partnerem mají jasný cíl – společně bojovat proti sexuálnímu násilí.
