Taxivrah zabíjel šoféry, pak vozil jejich zákazníky. Policie Virguláka hledala dva roky

Když do auta Petra S. nasedl nenápadný zákazník a poručil si, že chce z Prahy odvézt až do Jílového, zkušený taxikář se jistě zaradoval. Bylo podvečer 30. ledna roku 2014 a vzdálenost z centra Prahy slibovala pro dvaačtyřicetiletého řidiče slušný výdělek. Už za několik desítek minut se z muže stala první oběť obávaného taxivraha.

Pět výstřelů na opuštěné silnici

Samotná cesta do Jílového u Prahy musela proběhnout naprosto klidně. Řidiči se zřejmě jeho klient nezdál nijak podezřelý. Jinak by mu jistě zastavil dříve. To ale neudělal. Naopak v hlavě spolujezdce se míhala jedna myšlenka za druhou. Schovával u sebe zbraň, o které taxikář neměl tušení, a jen čekal na nejpříhodnější místo k útoku.

Podle pozdějších posudků psychologů a psychiatrů si ke svému činu zřejmě dodával odvahu. Zastavit si nechal až v Lukách pod Medníkem. Hodiny na palubní desce osobního vozu ukazovaly osm hodin večer, když se autem rozeznělo pět výstřelů za sebou. Vrah mířil přímo do hlavy. Do poslední chvíle nic netušícího taxikáře doslova popravil.

Policie objevila auto s mrtvým tělem taxikáře svaleném na sedadle spolujezdce o dva dny později. Ovšem ne na místě vraždy. Střelec, jako by ztratil pud sebezáchovy, si po vykonání vraždy se svou obětí vyměnil místo a s taxíkem dojel třicet kilometrů zpět do Prahy. V centru města v Lužické ulici pak z auta sebral dva tablety, peněženku, mobilní telefon a zmizel v ulicích metropole.

Dvě cesty do Uhříněvsi

Od první vraždy uběhly dva měsíce, když si nenápadný hubený muž znovu v centru Prahy mávl na taxík. Řidiči se o případ svého mrtvého kolegy samozřejmě zajímali. Děsil je fakt, že policie stále nikoho nezadržela, a tak reálně hrozilo, že se i oni mohou stát obětí v té době neznámého střelce. Milan P. se ale neobával. Znal několik kolegů, kteří ve strachu odmítali noční služby, on ale takový nebyl. „Do Uhříněvsi,“ poručil nenápadný hubený muž a Milan P. se rozjel.

O pár minut později se, stejně jako v případě první vraždy, rozezněly interiérem vozu výstřely. Vrah znovu mířil na hlavu. Mrtvé tělo z auta odtáhl do příkopu u silnice nedaleko Uhříněvsi. Tentokrát ho převážet zpátky do Prahy nechtěl. Až později vyšlo najevo, že vrah dokonce krátce po vraždě obsloužil ukradeným vozem náhodného zákazníka, který neměl nejmenší ponětí, jaká hrůza se v autě odehrála.

Vrahovi narostlo během těch několika desítek minut sebevědomí. Cítil se nezastavitelný. Zaparkoval v centru Prahy ukradený taxík a mávl si na dalšího taxikáře. Teprve pětadvacetiletého Daniela C. Od něj se nechal zavést na stejné místo jako před třičtvrtě hodinou a jedním výstřelem ho připravil o život.

Dlouhé mlčení policie

Když druhý den objevili řidiči nedaleko Uhříněvsi dvě mrtvá těla, policisté se nejprve domnívali, že šlo o dopravní nehodu. Dvojice mužů vypadala, jako by je na neosvětlené cestě někdo v noci srazil a bez pomoci odjel. Až po bližším ohledání bylo jasné, že oba muži byli zastřeleni.

Brzy se ukázalo, že šlo o taxikáře a kriminalisté pražské mordparty chtě nechtě museli reagovat na spekulace, že šlo o řádění stejného vraha jako před dvěma měsíci. „Taxivrah“ začal plnit zpravodajské relace a pražské taxikáře znovu, tentokrát ještě intenzivněji, přepadl strach. Tomu přispělo i odmlčení kriminalistů, kteří přestali případ jakkoliv komentovat.

O to víc vznikalo mnoho nejrůznějších spekulací. Redakce se předháněly v připomínkách starších nevyřešených vražd, které mohl mít „taxivrah“ také na svědomí. Jedna ze spekulací ale byla pravdivá. Nenápadná informace, že policisté prověřují bezdomovce, který měl u sebe doklady zavražděného taxikáře.

Po téměř dvou letech přišel zvrat. Ředitelství pražské policie oznámilo, že detektivové mají obviněného. Podle mordparty jím byl vyučený instalatér David Virgulák. V minulosti dvacetkrát soudně trestaný a drogově závislý muž.

Tvrdí, že nevraždil

Chybělo málo a David Virgulák mohl mít na svědomí ještě více obětí. Krátce po vraždách ale podle vyšetřovatelů nastoupil do věznice kvůli svému staršímu prohřešku. Neměl jich málo. Aby sehnal peníze na pervitin, živil se většinou krádežemi. Byl to právě on, u koho policisté objevili doklady jedné z obětí. A i když policistům tvrdil, že je pouze našel v kontejneru, neuvěřili mu.

V rukávu měli navíc další, i když nepřímé, důkazy, na základě kterých se skládal obrys pachatele, a ten neukazoval na nikoho jiného než na Virguláka. Všechny tři vraždy spojovala jedna jediná zbraň. V autech navíc speciálně vycvičení psi odhalili jeho pachové stopy a u soudu svědčil i spoluvězeň Virgulákova bratra. Sourozenci se prý vraždami chlubili.

V září 2017 soudce i přes chybějící přímé důkazy rozhodl o doživotním trestu. Samotný Virgulák stále trvá na své nevinně. Na dotaz reportérů, zda vraždil, zamumlal na chodbě soudní budovy jen: „Ne, nevraždil.“ Požádat o propuštění může zpravidla po dvaceti letech za mřížemi. „Jsem ráda, že ti kluci budou mít konečně klid,“ napsala na sociální sítě po skončení soudního jednání matka jednoho ze zavražděných.