Cítil se nedoceněný, tak zabíjel pacienty. Heparinový vrah dostal doživotí

Primář havlíčkobrodské nemocnice Pavel Longin si na podzim roku 2006 lámal hlavu nad neobvyklými případy. Na stole se mu kupily úmrtní listy pacientů jeho anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Každou složku pečlivě znovu pročítal i přesto, že ji znal téměř nazpaměť. Šlo většinou o starší pacienty, kteří se díky péči jeho lékařů a zdravotníků měli dostat z vážných pooperačních stavů.

Jen v jednom případě šlo o mladšího člověka, kolegu z nemocnice, řidiče sanitky, který se na jeho oddělení dostal po vážné autonehodě. Příčiny úmrtí ale byly až nepochopitelně podobné. Náhlé krvácivé stavy, které lékaři nedokázali zastavit. Na první pohled bez jakékoliv racionálně vysvětlitelné příčiny. Primáře stále smutnější statistika trápila a odmítal se s ní smířit. Už několik dní ho navíc hlodal nepříjemný pocit. Jeho studium lékařských zpráv totiž ukazovalo směrem, na který nechtěl ani pomyslet – že by pacienty mohl mít na svědomí některý z jeho kolegů.

Nadaný zdravotník ze zemědělky

Petr Zelenka nastoupil po deváté třídě na zemědělskou školu. Jenže brzy zjistil, že to nebyl správný výběr a začal vymýšlet, co dál. Navíc ho trápily, podle pozdějších posudků, psychické problémy. Plánoval přestat skrývat svou homosexuální orientaci a přemýšlel, jak se s tím vyrovnají jeho rodiče. Nakonec se rozhodl pro studium zdravotnické školy. Byl úspěšný, dostudoval a brzy nastoupil do havlíčkobrodské nemocnice. Podle vlastní výpovědi šlo o jeho nejspokojenější období. V práci byl oblíbený, našel si přítele, ke kterému se přestěhoval, a oznámil to také svým rodičům.

Pak však nastal zlom. Zelenku přestávala jeho práce naplňovat. I přes kariérní postup, kdy se během poměrně krátké doby vypracoval na jednom z nejnáročnějších oddělení nemocnice na vedoucího sesterské směny. Měl stále vyšší ambice, které ale nedokázal nijak uspokojit. Začal soupeřit s doktory. Měl stále silnější pocit, že hlavně nad začínajícími mediky má jako zkušený „zdravotní bratr“ navrch.

Tragické následky začala mít jeho soutěživost na jaře roku 2006. Chtěl pacientům pomáhat po svém a používal k tomu nejrůznější léčiva. Zejména inzulin a heparin. „Že jsem ty činy spáchal, to je fakt. Ale nechtěl jsem rozhodně ty lidi zabít,“ prohlásil u pozdějších výslechů. Později zase tvrdil, že se během svých služeb díky svému nadání nudil a chtěl zažít krizové situace. To ale tehdejší detektivové vylučují. Heparin totiž pacientům podával výhradně před koncem své směny. O život krvácejících lidí pak bojovali jeho kolegové, zatímco on odcházel domů. Během letních měsíců heparinem usmrtil sedm lidí. Dalších deset se lékařům pokaždé podařilo na poslední chvíli zachránit.

Primář detektivem

Primáři oddělení začaly být děsivé detaily smrti jeho pacientů jasné, až když pročítal směny svých kolegů. Vše zapadalo. Drtivá většina krvácení proběhla ve dnech, kdy měl Zelenka službu. Záznamy o podání heparinu, tedy látky, která zabraňuje srážlivosti krve, také. Na nic nečekal a i když neměl proti mladému, nadějnému zdravotníkovi žádné další důkazy, na hodinu ho propustil. Navíc začal řešit, jak by měl věc oznámit na policii. Dozvěděl se totiž, že Zelenka dostal místo v nemocnici v nedaleké Jihlavě a chtěl tomu zabránit.

Když se jednoho z následujících večerů setkal s kriminalisty ve své kanceláři, vyšetřování nabralo rychlý spád. Měl připravené veškeré podklady a detektivům bylo z jeho vyprávění jasné, o jak závažný případ jde. Začali po Zelenkovi pátrat a rozhodovali se, jestli ho zadržet. Přímý důkaz jim chyběl. K zásahu je přiměl až fakt, že Zelenka se následující den vracel z dovolené v Egyptě a měl nastoupit na víkendovou službu. Policisté nemohli dál čekat.

Podle protokolu byl během zadržení překvapený. Když ale viděl, jaké záznamy mají kriminalisté v ruce, ke všem činům se přiznal. Ještě ten samý víkend svolali kriminalisté tiskovou konferenci, kde vystoupil i hlavní hrdina případu, primář Pavel Longin. „U vzniku většiny poruch krevního srážení byla jedna osoba z personálu ARO,“ prohlásil.

Případ se postupně dostal až k Vrchnímu soudu. „Od zdravotníka se očekává, že pacientům spíše pomůže, a ne že využije jejich bezbrannosti a způsobí jim až smrt,“ pronesl v závěrečné řeči soudce a potvrdil doživotní trest. Kriminalisté později dokázali souvislost ještě s dalšími úmrtími, ta už ale soud neřešil. Přísnější trest české právo nezná, a tak bylo zbytečné se jimi zabývat. Přesto Petr Zelenka může zažádat o podmínečné propuštění. Nejdříve však v roce 2038.

Havlíčkobrodská nemocnice se zatím stala terčem kritiky. Její ředitel byl dokonce souzen a vyvázl s podmínkou. Lidé nechápali, jak mohl Zelenka tak dlouho vraždit, aniž by si toho jeho kolegové všimli. Terčem očerňování se navíc stal také primář Pavel Longin. Přitom nebýt jeho, kdo ví, kdy by anděla smrti, jak se mu v médiích přezdívalo, policisté zastavili.