Najít v České Lípě zdejší hrad může být trochu těžký úkol. Kdo by koukal po okolních kopcích, nepochodí. Tady platí, že pod svícnem je největší tma; naši předkové si v polovině 13. století panské sídlo postavili netypicky v údolí a využili při tom meandrů řeky Ploučnice.
Stačilo málo a dnes už bychom se místem, kde dýchá historie na každém kroku, kochat nemohli. Naštěstí se ale dochovaly alespoň jeho části a hrad Lipý se tak v Prima Česku vyjímá jako jeden z nejhezčích tipů na výlet. „Předkové využili klikatící se tok řeky Ploučnice k tomu, že tady zbudovali jakýsi ostrov a zároveň ta voda kolem hradu nesloužila jen jako součást opevnění, jako ochranný prvek, ale zároveň jako rybník, panstvo tam totiž nasazovalo ryby,“ vypráví kastelán vodního hradu Lipý, Petr Nárovec.
Hrad sloužil mnoha účelům, pokus o zničení ustál
Ačkoli dodnes památka nese název vodní hrad, po vodě dnes už není ani památky. Ostatně jako panské sídlo přestal hrad Lipý fungovat už po třicetileté válce. Využití se v čase neustále měnilo, za první republiky tu dokonce byla rafinerie cukru, během války zajatecký tábor a následně sklad vína a lihovin. Co nezvládli husité a další nájezdníci během staletí, o to se postarala silná vichřice v roce 1956 a následně osazenstvo českolipského Národního výboru. Vedení města hrad s poničenými krovy nechtělo opravovat a požádalo vojáky, aby historickou památku vyhodili do vzduchu. „To, kde se teď nacházíme, je zámecká budova, většina lidí si myslí, že to jsou hradby, ale tady jsme v tom hradním paláci. Ironií osudu je, že se jim to nepovedlo napoprvé, museli to odstřelovat v několika vlnách, při posledním odstřelu se jim to povedlo tak, že půlka města byla bez oken, až na náměstí byly rozmlácené výlohy,“ vykládá Petr Nárovec.
Náložím pyrotechniků však odolalo alespoň sklepení, kde se zastavil čas. Zdejší klenby ještě pamatují husitské doby. Sklep, kde si panstvo uchovávalo hlavně pivo a víno, je přitom důkazem důmyslnosti tehdejších stavitelů. Původně byl totiž jeden a půl metru pod vodní hladinou. Díky skvělé hydroizolaci sem ale nepronikla ani kapka vody. Někteří historici se domnívají, že tu mohli pracovat lidé proslulého stavitele Petra Parléře, důkazy ale chybějí. „Ať to tady dělal kdokoliv, odvedl v každém případě skvělou práci, protože tahle – s prominutím – vyžraná, ale luxusní lednička přežila do dneška, aniž by se nějakým výrazným způsobem opravovala,“ oceňuje práci tehdejších stavitelů kastelán.
Návštěvníci se mohou podívat i do zachovalé věže, kde kdysi zřejmě přebývali strážní hradu a v tehdejší černé kuchyni si vařili přímo na ohni. „Nejčastěji nějaké vepřové nebo kuřecí maso, my to víme poměrně přesně, protože ty hliněné hrnce se zbytky jídla velmi často v ohni praskaly, a když to popraskalo, tak se s tím moc nepárali a házeli to rovnou z oken dolů do hradního příkopu,“ říká kastelán s tím, že později byly zbytky objeveny při archeologickém průzkumu.
Hrad dnes slouží mimo jiné jako místo kulturních akcí, tou nejvyhlášenější jsou zcela jistě tradiční Pašijové hry v režii místních ochotníků vždy před Velikonocemi.
