Voják prezidentem? Pavel není výjimkou, země vedli i generálové de Gaulle či Eisenhower
Čerstvě zvolený český prezident Petr Pavel proslul svojí vojenskou kariérou. Končící hlava státu Miloš Zeman jej však kvůli tomu před časem zkritizovala. Podle Zemana totiž vojáci nejsou hlavou státu „v drtivé většině civilizovaných zemí“. Historie ovšem už ukázala opak. Významné prezidenty, kteří byli vysoce postavenými armádními veliteli, má za sebou Francie či Finsko a to ještě v nedávné minulosti. Celá řada amerických prezidentů pak nějakou formou prošla armádou a ani mezi nimi nechybějí generálové. V neposlední řadě mělo takového prezidenta už i Československo.
Kariéra Petra Pavla je ověnčená úspěchy, medailemi a je velmi úctyhodná. Vyznamenal se během války v Jugoslávii, byl náčelníkem Generálního štábu Armády ČR a před odchodem do výslužby vedl Vojenský výbor Severoatlantické aliance. Vojenská kariéra však byla trnem v oku Miloši Zemanovi.
„V drtivé většině civilizovaných zemí není hlavou státu voják a je potřeba přemýšlet proč. Kdysi jsem říkal, že nejsme v Latinské Americe, aby byl hlavou voják, ale to už neplatí. Ani v Latinské Americe už nejsou generálové prezidenty a byli nahrazeni civilními osobami,“ prohlásil Zeman pro deník Blesk krátce po skončení prvního kola prezidentských voleb.
Čtěte také
Je pravdou, že v zemích Latinské Ameriky se často u moci střídaly vojenské junty, stejně tak to dodnes platí v některých afrických zemích. Na druhou stranu, vojáky, dokonce přímo generály, měly v čele různé evropské mocnosti i Spojené státy. A to ještě poměrně nedávno. Navíc jde mnohdy o osobnosti, které ovlivnily vývoj svých zemí na dlouhá léta dopředu.
Příkladem za všechny budiž někdejší francouzský prezident a dříve slavný generál Charles de Gaulle. Ten byl proslulý dávno před svým nástupem do funkce hlavy státu. Za 2. světové války vedl z exilu francouzský odboj proti nacistům a nejen mezi Francouzi byl považován ve své době ze největšího hrdinu země.
Prezidentem se stal na konci 50. let, a jeho vláda rozhodně nebyla jednoduchá. Francii vedl v době, kdy Francie postupně ztrácela své bývalé kolonie. Za mimořádně vážnou krizi lze považovat hlavně tu, která vedla k nezávislosti Alžírska. De Gaulle navíc během svého prezidentského období přežil podle dostupných informací až několik desítek pokusů o atentát.
Jeho politika však byla mimořádně osobitá a to natolik, že si vysloužila samostatné pojmenování – gaullismus. Na jeho myšlenky, které měly základ hlavně v konzervativním směru a potřebě silné autority vládnoucího prezidenta, navazovali i mnozí další francouzští prezidenti. Stojí za zmínku, že Francie je dnes jednou z mála zemí, kde prezident díky tamnímu systému hraje podstatně důležitější roli, než v jiných evropských státech.
Prezident Svoboda i finský stratég
Petr Pavel není výjimkou ostatně ani v české, respektive československé historii. Čechoslováci již generála v čele státu měli, konkrétně Ludvíka Svobodu, který byl za 2. světové války jedním z velitelů exilových sil na východní frontě. Československo pak pamatuje i dva vojáky coby předsedy vlády. V roce 1938 byl na několik měsíců premiérem generál Jan Syrový, protektorátním šéfem vlády byl mezi lety 1939 až 1941 generál Alois Eliáš, který byl v roce 1942 nacisty popraven kvůli odbojové činnosti.
Vysoce postaveného armádního velitel v čele země mělo i Finsko. To v letech 1944 až 1946 vedl vojevůdce a především tvůrce tamní armády Carl Gustaf Emil Mannerheim. Finsko vedl jen krátce, ale i on byl národním hrdinou. Byl již ve výslužbě a v pokročilém věku, když Sověti napadli Finsko v tzv. Zimní válce. Mannerheim tehdy velel obraně své země. Ta se pod jeho velením ukázala jako mimořádně houževnatá a odolná, když dokázala odolávat obrovské přesile.
Sověti si mnohdy vylámali zuby na defenzivním perimetru, který Finové pojmenovali Mannerheimova linie. Kromě toho hrálo Finům do karet i drsné zimní počasí, na které byli podstatně lépe připravení. Válka sice skončila oficiálním vítězstvím SSSR, ale díky Mannerheimovi si Finsko uhájilo svoji nezávislost.
Plejáda amerických prezidentů-vojáků
Samostatnou kapitolou jsou pak bezesporu američtí prezidenti. Tím úplně prvním byl generál George Washington, tedy člověk, který se velkou měrou postaral o samotný vznik Spojených států amerických po válce za nezávislost. Generálem během americké občanské války byl i další pozdější prezident Ulysses Grant a posledním generálem, kterého USA měly ve svém čele, byl na přelomu 50. a 60. let vrchní velitel spojeneckých sil za 2. světové války Dwight Eisenhower. Ten stál za proslulou operací Overlord, která začala vyloděním v Normandii a znamenala počátek spojenecké invaze na Německem okupovaná území.
Mnozí další američtí prezidenti pak za sebou měli kariéru v armádě, ačkoliv se na nejvyšší hodnost nedostali. Kupříkladu John F. Kennedy velel během 2. světové války torpédovému člunu v Pacifiku. Při bojích u Šalamounových ostrovů byl jeho člun potopen japonským torpédoborcem a Kennedy se se svými muži několik dní bez jídla skrýval na ostrůvku, než byl zachráněn.
Kariéru v námořnictvu měl i Jimmy Carter, Ronald Reagan rovněž během 2. světové války působil v armádě, ačkoliv vzhledem k problémům se zrakem pouze natáčel tréninkové a výukové filmy pro vojáky. George H. W. Bush přežil sestřelení svého bombardéru Japonci u soustroví Ogasawara jako jediný člen posádky. S vojenskými letadly létal i jeho syn George W. Bush.
Egypt pod velením generála
Dnes je na světě několik vojenských velitelů, kteří se dostali k nejvyšší politické pozici v zemi, ale málokdy tak učinili po svobodných volbách. Jde zejména o státy Afriky. Aktuálně řídí zemi voják třeba v Mali či v Burkině Faso, asijský Myanmar (dříve Barma) pak vede vojenská junta. Ve všech těchto zemích došlo před časem k vojenskému převratu.
Po volbách se sice stal prezidentem současný egyptský prezident a někdejší náčelník Generálního štábu egyptské armády Abd al-Fattáh as-Sísí, ovšem volby v roce 2014 sebou nesou nádech kontroverzí a ovlivňování. Sísí je ovšem prezidentem dodnes a nevypadá to, že by se to mělo v brzké době změnit. Egyptský parlament před časem totiž schválil změnu Ústavy, díky které může Sísí vládnout až do roku 2030.
Nově zvolený prezident Petr Pavel byl hostem nedělní Partie. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast:
Čtěte také
Věnuje se převážně zahraniční politické scéně, konkrétně USA a válce na Ukrajině. Nenechává ho chladným ani domácí politika, akcentuje témata spojená s naším resortem zahraničí. Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS. (Tomas.Kacmar@iprima.cz)
