Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Sousedé ji popisovali jako milé děvče, kolegové v sušické porodnici jako svědomitou sestru. Jednu z nejlepších. Přesto měla Marie Fikáčková na svědomí životy těch nejnevinnějších dětí. Novorozencům vědomě způsobovala vážná zranění a dva z nich její běsnění dokonce nepřežili. Za vraždy, které byly pro vyšetřovatele velice složité prokázat, byla v roce 1961 oběšena. Příběh vám redakce CNN Prima NEWS přináší v rámci seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších tuzemských kriminálních případech.
Trest smrti oběšením. Když si teprve čtyřiadvacetiletá Marie Fikáčková vyslechla svůj rozsudek, podlomila se jí kolena. Do poslední chvíle se snažila soud přesvědčit o tom, že vše, co měla na svědomí, provedla v nepříčetném stavu.
ČTĚTE TAKÉ: Když se napil, choval se jako zvíře. Známí promluvili o podezřelém z vraždy v Hořovicích
Výběr obětí i způsob, jakým vraždila, by tomu odpovídal, lékařské posudky ale mluvily jasně. Mladá zdravotní sestra porodního oddělení sušické nemocnice sice trpěla silnými depresemi a návaly vzteku, nepříčetná ale rozhodně nebyla. Do té doby to byla ona, kdo bezbranné novorozence odsuzoval k smrti. Tentokrát si ten nejpřísnější verdikt vyslechla sama.
Zvlášť závažné zločiny
Seriál CNN Prima NEWS, ve kterém reportér Václav Janata čtenářům představuje největší kriminální kauzy posledních desetiletí v Česku.
Marie Fikáčková dokázala oklamat své spolupracovníky i vlastního manžela. Nikdo z nich netušil o jejích depresích, ani o nenávisti k malým dětem. Když mladou zdravotní sestru vedení nemocnice v Sušici zařadilo z dětského na porodní oddělení, byla vzteky bez sebe. Opakovaně zažádala o přeložení, jenže to nebylo kvůli vysoké vytíženosti personálu nemocnice možné. Služby se pro Fikáčkovou pomalu měnily v noční můru.
Manžel nic o problémech své ženy v práci netušil. Doma se nesvěřovala jemu, ani své matce, se kterou bydleli v jedné domácnosti. Společně plánovali dokonce založení rodiny. Předtím ale Marie toužila cvičit na Spartakiádě v roce 1960 a poté absolvovat dovolenou u Černého moře. Až pak pár plánoval vlastní děti. Navzdory tomu, že dětský pláč byl u Fikáčkové spouštěčem brutálních útoků.
Pomsta všem Čechům
Poprvé přerostl vztek a frustrace zdravotní sestry v reálnou mstu na konci roku 1959. Brutalita zdravotní sestry se začala objevovat pomalu, plíživě. Postupně ztrácela vůči novorozeňatům veškerou empatii. Zacházela s nimi tvrdě, schválně neopatrně. Jednomu z plačících dětí například natrhla ucho a krvavé zranění omlouvala nehodou. Dalšímu dítěti zase prudkou manipulací zlomila ruku. Vedení nemocnice si ale nepřipouštělo, že šlo o vědomý čin jejich zaměstnankyně.
První vražda neměla ale s pláčem nic společného. Alespoň podle pozdějších výpovědí samotné Fikáčkové, toužila pomstít starou rodinnou křivdu. Marie Fikáčková totiž pocházela z rodiny Němce s nacistickou minulostí. A shodou náhod měla v porodnici pečovat o vnučku muže, který po válce rodičům Fikáčkové zabavil dům. Holčička byla už stará několik měsíců. Její matka se totiž musela kvůli zdravotním komplikacím do nemocniční péče vrátit. Toho Fikáčková využila a během služby začala dívenku tlouct do hlavy. Dítě zemřelo na následky vážných zranění během několika následujících dní. Až později vražedkyně kriminalistům tvrdila, že se toužila pomstít celému českému národu.
Druhá vražda se odehrála jen o pár dní později. Sušická nemocnice si v té době počínala s kapacitními problémy. Porodní boom si vybíral svou daň. V nemocnici už dávno nebyl dostatečný počet lůžek pro novorozené děti. Pravidlem bylo, že v jedné postýlce ležely i dvě najednou. Do toho bylo obvyklým úkolem sester připravovat i látkové plínky a další potřeby pro děti, o které se ještě nemohly plně postarat jejich maminky. Fikáčková právě žehlila plíny, když jí na přeplněné oddělení zdravotníci dovezli další dvě děti. Chlapeček byl klidný, holčička ale začala přivádět rozzuřenou Fikáčkovou k šílenství. Když se dítě dlouho nedařilo uklidnit, zdravotní sestra se neudržela a dítěti silně stiskla lebku. Jen pár hodin staré novorozeně nemohlo takové zacházení přežít. Když pláč utichl, spokojená Fikáčková si šla uvařit kávu. Až později oznámila lékařům, že jedno z přivezených dětí se nehýbe. Pokus o rychlou záchranu života už byl zbytečný.
Lékařům začínalo být jisté, že nejde o náhodná úmrtí. Zvlášť v prvním případu, kdy šlo už o starší dítě. Když policisté zatkli Marii Fikáčkovou přímo v nemocnici, vše přiznala. Dokonce hovořila o desítce dětí, kterým mohla způsobit smrt nebo vážné poškození mozku. Další případy se ale policistům nepodařilo prokázat. I proto, že v té době stále ještě nebyly děti očkované proti mozkové obrně a nebylo tak možné rozlišit, jaké obtíže způsobilo bití do hlavy a jaké zákeřná choroba. Marie Fikáčková se stala jednou z mála žen, která byla v českých věznicích popravena.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Mrazivé svědectví k vraždě 11leté Audrii. Mohla jsem to být já, říká dřívější oběť obviněného
