Ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Šestatřicetiletá maminka ze Slovenska si našla v prsu bulku, s návštěvou lékaře však vyčkávala. Donutila ji až její sestřenice, rok nato ale nemocná žena zákeřné rakovině podlehla. Nechala po sobě dvě děti a manžela.
Žila naplno, ale bohužel krátce. Tak o šestatřicetileté prodavačce Zuzce píše slovenský web Nový čas. Když si loni v dubnu našla bulku v prsu, ani v nejmenším nepočítala s tím, že pro ni znamená začátek nelítostného boje.
Andrejka trpí mozkovou obrnou. Nenecháme ji na holičkách, musíme bojovat, říkají rodiče
Statisíce každý rok. Tolik stojí péče o děti s mozkovou obrnou, kterých je u nás na 9 000. Ve věku roku a půl lékaři potvrdili tuto diagnózu i Andrejce Radové z Vochova. Nemoc se nedá vyléčit, dá se jen ulevit od potíží. A právě rehabilitace, fyzioterapie a různé zdravotní pomůcky jsou pro rodiny finančně velmi náročně.
Za svou sestřenicí Barborou se přišla poradit, až když byla bulka větší. Ta ji okamžitě poslala k lékaři, od něhož vyslechla krutou diagnózu – rakovina. Zuzka absolvovala všechna vyšetření a jelikož byl nález dost velký, odebrali jí v nemocnici v Dolním Kubíně v Žilinském kraji jeden prs.
Následovaly chemoterapie
Následovaly chemoterapie. I přes obrovskou vlnu solidarity lidí z celého okolí, kteří posílali peníze na léčbu, Zuzka rok po stanovení diagnózy svůj statečný boj o život prohrála. Osmatřicetiletá Barbora nyní varuje všechny ženy, aby při podobném podezření nečekaly a co nejdříve vyhledaly lékařskou pomoc.
Řešením může být i pravidelná prevence. Podle odborníků chodí na kontroly více žen než v minulosti, a to i díky osvětě. V České republice je v současné době zhruba o třetinu víc případů rakoviny prsu než v době zavedení screeningu v roce 2002, díky včasnějšímu záchytu malých nádorů ale klesá počet žen, které nemoci každý rok podlehnou.
Po zesnulé ženě zůstali čtrnáctiletý syn Andrej, devítiletá dcera Tereza a manžel Miroslav. Prodavačka Zuzka byla prý veselá osoba, nikdy si nestěžovala na únavu ani bolesti, prioritou pro ni bylo štěstí rodiny. „Vždy byla pro ni nejdůležitější rodina, manžel a děti, v nich měla smysl života. Možná i proto za mnou přišla pozdě, až když byla bulka větší,“ říká smutně její sestřenice.
