Neziskové organizace a někteří poslanci usilují o změnu zákona, podle kterého by se asistenční pes stal oficiálně kompenzační pomůckou. Hlavním důvodem je, že stát na ně handicapovaným v současnosti nepřispívá. Lidé také nemají nikde garantováno, že je s asistenčním psem pustí do veřejných prostor nebo dopravních prostředků.
Podle Jany Syrotkové, ředitelky organizace Pestrá, mají stejný problém jako handicapovaní také cvičitelé. „Diskriminace cvičitelů a lidí s asistenčním psem může být ve veřejném prostoru velká. V Česku neexistuje žádná právní norma, která by ukotvovala pojem ‚pes se speciálním výcvikem‘,“ řekla pro CNN Prima NEWS Syrotková.
Pes umí až 50 povelů
Pod psy se speciálním výcvikem spadají psi asistenční, signální a vodicí, kteří jsou jediní bráni jako kompenzační pomůcka, a jejich vlastníci tím pádem dostávají příspěvky od státu. „Nárok na příspěvek mají osoby se zrakovým postižením starší 15 let,“ uvedla Syrotková a dodala, že zákon, o jehož změnu usiluje, neřeší přímo otázku financování, ale je to spíše první krok.
Vycvičený pes se zvládne naučit až padesát povelů, které se liší podle toho, jakému člověku a s jakým postižením bude pes pomáhat. Například signální pes neslyšící upozorní, že jim přišla SMS zpráva. Lidem na vozíku umí pes vyndat prádlo z pračky, svléknout rukavice, přinést telefon nebo přivolat pomoc.
Problém mají lidé s neviditelným handicapem
S uzákoněním asistenčních psů jako kompenzační pomůcky by podle Zuzany Daušové, ředitelky neziskové organizace Helppes, odpadlo nejvíce problémů těm handicapovaným, kteří psa mají, ale jejich postižení není na první pohled viditelné. „U osob na vozíčku nebo s bílou holí všichni dokážou psa akceptovat,“ řekla Daušová. Dodala, že například lidé s autismem, postraumatickým syndromem nebo epilepsií mohou na nevoli okolí reagovat záchvatem, který je může ohrozit na životě.
