Výměna vybité baterie u moderních aut má řadu úskalí. Na co si dát pozor?

Zatímco ještě nedávno patřila výměna baterie v autě k těm servisním úkonům, které člověk bez větších nesnází zvládl realizovat sám, u současných modelů už jde o další sofistikovanější operaci, kterou je lepší svěřit odborníkům. Tím spíš, je-li vůz v záruce.

Rychlý nástup zimního počasí těchto dnů s sebou přináší i zvýšené nároky na dobrý stav automobilu. K zimou nejvíce namáhaným součástem tradičně patří elektroinstalace a především zdroj proudu, tedy akumulátor (bavíme se výhradně o vozech se spalovacími motory). Otočení klíčku nebo stisk startování bez adekvátní reakce startéru má v 9 z 10 případů na svědomí právě nízké napětí autobaterie. Dočasně si sice můžete pomoct startovacími kabely, akumulátor to v podobných případech stejně ale mívá „za sebou“. Co teď? Nasnadě je samozřejmě výměna za nový kus. Zejména u zánovních nebo lépe vybavených vozů už ale dnes zdaleka nejde o tak jednoduchou operaci jako před lety.

Vybrat tu správnou

Když se přece jen rozhodnete vyměňovat akumulátor sami, určitě je dobré mrknout do návodu k vozidlu nebo aspoň na stávající baterku. S autobateriemi je to totiž při koupi nové podobné jako s motorovými oleji – musíte se důsledně držet výrobcem předepsané specifikace, jinak svému autu můžete ublížit.

Nejdůležitější jsou dva parametry. A sice kapacita, která se udává v Ah (ampérhodiny), a startovací proud udávaný v ampérech (A). V 99,9 % případů osobních aut se samozřejmě pohybujeme na bázi dvanáctivoltového napětí.

Nejlevnější baterie, které dostačují běžnému použití, mohou mít například parametry 55 Ah / 200 A (cena kolem 2 000 Kč), pro větší motory třeba 72 Ah / 380 A (cena cca 5 000 Kč). Velmi důležité je také pečlivě sledovat rozměry dané baterie, aby bez problémů zapadla do vymezeného prostoru ve voze. Problémem není jen to, když je moc velká, nesmí být ale ani moc malá, protože pak hrozí její volný pohyb během jízdy a tím třeba i požár. Sledujte rovněž průměr a umístění pólů, tedy plus a minus.

Problematický stop-start

Nepopulární systém pro snižování spotřeby a emisí při zastavení vozu alias stop-start je dnes nedílnou součástí nových, ale už i mnoha postarších automobilů –⁠ běžně se montuje už přes deset let. Jedním z úskalí této ekologické úlitby je, že ke svému bezproblémovému fungování potřebuje i specifický typ autobaterie, což nutnost koupit a následně vyměnit akumulátor citelně komplikuje, nehledě na vyšší cenu.

Akumulátory pro vozy se systémem stop-start využívají technologii AGM (Absorbent Glass Mat –⁠ absorpční skleněná rohož), která ve srovnání s konvenčními technologiemi umožňuje až třikrát více dobíjecích cyklů, poradí si tedy častějšími starty a zvládá i rychleji dobíjet z rekuperačního brzdného systému.

Na trhu existuje více způsobů fungování stop-startu, drtivá většina aut s tímto systémem ale disponuje elektronickým bateriovým managementem, který vyhodnocuje celou řadu vstupních informací a kromě jiného chrání baterii před výraznějším vybitím. To při výměně autobaterie obnáší použití specifických prostředků a přístrojů, které potřebné nastavení ohlídají.

Zákeřná je také palubní elektronika

A máme tu třetí problém, který komplikuje výměnu autobaterie svépomocí – četné elektronické systémy a jejich nastavení. Zatímco dříve hrozilo tak maximálně zablokování kódovaného autorádia, dnes je v autech elektroniky mnohem více. Při odpojení zdroje napětí tedy hrozí, že se resety, blokace a nutnost opětovné adaptace a nastavení bude týkat celé řady systémů, o nichž nemá běžný uživatel ani ponětí.

Odborné servisy jsou vybaveny možností „přemostění“ autobaterie v případě její výměny, aby se vůz po dobu, než zaujme místo nový akumulátor, neocitl zcela bez proudu, při neodborné výměně bude ale pravděpodobně nutné nakonec vůz stejně do servisu odvézt (odtáhnout), napojit na diagnostiku a vymýtit všechny chybové kódy.

Tagy: