Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Slavnou filmovou hlášku nechal minulý týden ožít nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger. Na základě jeho pátečních slov se amatérské fotbalové oddíly a mládežnické kategorie profesionálních klubů těšily na vytoužený návrat organizovaných tréninků.
Jenže v sobotu večer se vše změnilo. Slovy zástupců Fotbalové asociace České republiky (FAČR) šlo o plivnutí do tváře. Redakce CNN Prima NEWS přináší reakce na chaotické jednání zdravotnického resortu těch, kteří se starají o výchovu mladých fotbalistů. Ti se musejí spokojit s „přiškrcenými“ tréninky.
„Vládní nařízení se mění častěji než apoštolové na pražském orloji. Počkáme do konce týdne, jestli se pan ministr zase nějak jinak nevyspí a opatření nezmění,“ vypráví Tomáš Hajdušek, předseda klubu SK Otava Katovice z okresu Strakonice. „Musím říct, že to byl chaos,“ doplňuje Josef Vlček, šéf dorostenecké základny FC Hradec Králové – klubu, který v dospělé kategorii působí ve druhé lize.
Pokud by platilo to, co řekl Petr Arenberger v pátek, mohlo si od pondělí 12. dubna zahrát fotbal 20 lidí. „I když budou trošku ošizení o brankáře,“ vtipkoval ministr zdravotnictví. Pro kluby a jejich tréninky by stav „minus dva“ nic neznamenal. Tento počet umožňoval plnohodnotnou přípravu hráčů v poli.
Situace se měnila každým okamžikem. O pár desítek hodin později přišlo oznámení, že vláda hodlá udržet přísnější opatření proti šíření koronaviru. Z toho vzešlo následující: Trénink na jednom hřišti maximálně ve 12 lidech s tím, že hráči mohou vytvořit šest dvojic, mezi kterými bude rozestup minimálně 10 metrů. „Pořád lepší než nic. Ale namísto skutečného fotbalového tréninku jde spíše o tělocvičnou přípravu na čerstvém vzduchu,“ podotýká Hajdušek.
Fotbalová asociace ČR považuje v tuto chvíli podobný přístup za skandální a zároveň za plivnutí do tváře všem, kteří se na základě pátečního vyjádření pana ministra začali chystat na pondělní restart tréninkového procesu.
Fotbalová asociace České republiky na ráznou otočku ministerstva reagovala prostřednictvím tiskového mluvčího Michala Jurmana: „FAČR považuje v tuto chvíli podobný přístup za skandální a zároveň za plivnutí do tváře všem, kteří se na základě pátečního vyjádření pana ministra začali chystat na pondělní restart tréninkového procesu v režimu 20 osob na venkovních hřištích.“
Ministerské couvnutí pořádně nadzvedlo i kandidáta na prezidenta FAČR pro červnové volby Karla Poborského. „Vážený pane ministře, my všichni, kteří jsme vás vzali za slovo a začali připravovat pondělní návrat žáků na hřiště, jsme naštváni k nepříčetnosti a bereme si to hodně osobně!“
Funkcionář: Nakonec jsme za blbce my
Připravovali se také v Radošovicích na Říčansku. „U malého klubu tuto administrativu zajišťuje většinou dobrovolník, který ve volném čase připravuje co nejlepší podmínky pro trenéry. Když v jeden okamžik někdo oznámí, že se bude trénovat, a za hodinu to mění, pak už je to opravdu výsměch. V tomto případě vláda může ohrozit i chod klubu, protože tento jedinec najednou řekne dost a nebude to chtít dělat. A ani by se mu nedalo divit,“ vysvětluje Lukáš Dašek, vedoucí radošovické fotbalové školičky.
Turbulentní víkend pokazil náladu mimo jiné také mládežnickým koučům prvoligového Slovácka. „Hned jak jsme se dozvěděli původní zprávu, kontaktovali jsme rodiče. Připravili jsme tréninkové plochy a najednou jsme zase vše rušili,“ doplňuje Michal Kordula, šéftrenér mládeže týmu z Uherského Hradiště.
A radost neměli ohledně nečekané změny směru ze strany vlády ani v Hradci Králové. „V případě, že už v hlavách měli, že to třeba nemusí být úplně správné, vůbec neměli nic říkat. Měli s tím počkat. Pro nás to byla opravdu organizační komplikace. Zvláště směrem k rodičům. Vše bylo domluvené, a nakonec jsme za blbce byli my,“ připojuje vedoucí dorostenců „Votroků“ Vlček.
Tuzemské restrikce spojené se sportem nemají v Evropě obdoby. A tak reálně hrozí, že se uplynulý rok, během kterého se nachází mládežnický fotbal v kómatu, otiskne do dalších let a kvalita české kopané celkově poklesne. To samozřejmě platí i pro jiná odvětví. „Bojím se, že se to může stát. Současné přerušované trénování může na dětech zanechat stopy,“ míní Kordula. Prostředí už možná úplně přišlo o několik hráčů, kteří mohli v budoucnu zářit v české první lize nebo i výše.
Bohužel máme obavy, že některé děti již na trénink ani nepřijdou. Pak z nich nikdy nebudou úspěšní fotbalisté, natož reprezentanti.
Černější scénář rozebírá Dašek: „Bohužel máme obavy, že se může stát, že některé děti již na trénink ani nepřijdou. V každém hráči vidím potenciálního prvoligového fotbalistu. Ale co se stane, když tento budoucí fotbalista už nepřijde na trénink? Nikdy z něj nebude úspěšný fotbalista, natož reprezentant.“
„Tahle vláda zničila dětem vzdělání a návyky zdravého životního stylu,“ nebere si servítky katovický boss Hajdušek.
Anketa se zástupci pěti fotbalových subjektů.
Na otázky CNN Prima NEWS odpovídají: Josef Vlček, šéf dorostenecké základny FK Hradec Králové; Michal Kordula, šéftrenér mládeže 1. FC Slovácko; Lukáš Dašek, šéf fotbalové školičky FK Radošovice; Tomáš Hajdušek, předseda SK Otava Katovice; Milan Jůza, hlavní trenér Football Talent Academy Doubek.
Byli a jsou trenéři zoufalí z toho, jak nevyzpytatelně se situace během uplynulého týdne vyvíjela? Připravovali jste na základě původních zpráv tréninky pro 20 lidí a museli je pak měnit?
Josef Vlček: Musím říct, že to byl chaos. Z minuty na minutu se to měnilo. Počítali jsme s tím, co bylo řečeno na tiskové konferenci, že budeme moci začít ve 20 lidech. Připravili jsme veškeré plány na celý týden. Už jsme věděli, jak to bude vypadat, kluky jsme obvolali. A přes víkend jsme všechno rušili. Bylo to náročné.
Michal Kordula: Samozřejmě jsme to museli měnit. Hned jak jsme se dozvěděli původní zprávu, kontaktovali jsme rodiče. Připravili jsme tréninkové plochy a najednou jsme zase vše rušili. Bylo to takové to klasické „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“. Byl to absolutní zmatek.
Všichni jsme z toho hlavně otrávení. Vládní nařízení se mění častěji než apoštolové na pražském orloji.
Lukáš Dašek: Ano, tato nejistá doba bohužel ovlivňuje vše a bezesporu i veškerý sport, v našem případě fotbal. Toto bohužel zasáhlo každý fotbalový klub. A to jak od nejmenších, tak po ty největší. Vím to z osobních zkušeností.
Tomáš Hajdušek: Všichni jsme z toho hlavně otrávení. Vládní nařízení se mění častěji než apoštolové na pražském orloji. Počkáme do konce týdne, jestli se pan ministr zase nějak jinak nevyspí a opatření nezmění. Až potom se rozhodneme, jak budeme reagovat.
Milan Jůza: V souvislosti s páteční tiskovou konferencí ministra zdravotnictví a jeho povolením trénovat od pondělí 12. dubna v počtu 20 osob a následně i potvrzení od FAČR, jsme zmobilizovali celý klub a začali připravovat tréninkový proces pro naše děti za dodržování přísných bezpečnostních opatření.
Šlo ze strany ministerstva zdravotnictví o tzv. plivnutí do tváře, jak vzkázali zástupci Fotbalové asociace ČR?
Josef Vlček: Nevím, jestli bych to řekl takhle, ale každopádně tato situace byla hodně nešťastná. Pokud byly ze strany nového ministra nějaké pochybnosti, určitě neměl říkat, že se můžeme vrátit ve 20 lidech. Ještě si dělat legraci z toho, že budeme bez brankářů… V případě, že už v hlavách měli, že to třeba nemusí být úplně správné, neměli vůbec nic říkat. Měli s tím počkat. Pro nás to byla opravdu organizační komplikace. Zvláště směrem k rodičům. Vše bylo domluvené – a nakonec jsme za blbce byli my.
Michal Kordula: Nechci používat tato slova, ale určitě to bylo nešťastné. A musím říct, že děti byly nadšené, že se vše plnohodnotně nastartuje. A najednou jim to bylo sebráno. To bylo šílené pro nás všechny, co s dětmi pracujeme. Navíc těžko říct, kolik dětí přestane sport dělat. Hlavně u menších klubů je to podle mě velká hrozba.
Lukáš Dašek: Neřekl bych plivnutí, ale problém to zajisté je, dokonce dost velký. U malého klubu tuto administrativu zajišťuje většinou dobrovolník, který ve volném čase připravuje co nejlepší podmínky pro trenéry. Když v jeden okamžik někdo oznámí, že se bude trénovat a za hodinu či den to mění, pak už je to opravdu výsměch. V tomto případě vláda může ohrozit i chod klubu, protože tento jedinec najednou řekne dost a nebude to chtít dělat. A ani by se mu nedalo divit.
Jednání ministerstva a jeho názorový obrat považujeme za projev nerespektu k našim dětem, které učíme společně s rodiči především stát se dobrými lidmi.
Tomáš Hajdušek: Amatérský fotbal dělají trenéři ve svém volném čase, na úkor svých rodin a zadarmo. A ministerstvo si z těchto lidí dělá blázny a pokusné králíky.
Milan Jůza: Jednání ministerstva a jeho názorový obrat považujeme za projev nerespektu k našim dětem, které učíme společně s rodiči především stát se dobrými lidmi.
Jak moc může být přínosný fotbalový trénink ve dvojicích vzdálených deset metrů od sebe?
Josef Vlček: Přínosné to je hlavně z toho pohledu, že se děti hýbou. To je základ a jsem rád, že aspoň takový režim byl povolen. Už jsme na něj byli z dřívějška zvyklí, máme to vyzkoušené. Ve fotbale můžeme touto formou udržet základní fotbalové dovednosti. Ale se samotnou hrou to nemá příliš společného. Potřebujete součinnost více hráčů a fotbal se děti nejvíce naučí při hře. Když neexistuje kontakt, je to spíše jen takové udržování.
Michal Kordula: Je dobré, že si hráči a hráčky mohou aspoň přihrávat, ale je těžké je v tomto udržet. Přijde mi to necitlivé a pro fotbal nejde o řešení, které bychom přivítali.
Lukáš Dašek: Musím říct, že toto je zásadní otázka. V případě fotbalové školičky, kterou v našem klubu vedu, si myslím, že je to na hraně uskutečnitelnosti. Malý fotbalista ve věku čtyř až šesti let si chce hrát a být s ostatními na hřišti v úzkém kontaktu. Pro trenéra této věkové kategorie je o to těžší jim vysvětlit, že musejí být deset metrů od sebe a zůstat ve stejné dvojici. Ve vyšších kategoriích, od žáků dále, se toto dá uskutečnit.
Tomáš Hajdušek: Tak je to pořád lepší než nic. Ale namísto skutečného fotbalového tréninku je to spíše tělocvičná příprava na čerstvém vzduchu.
Jakým způsobem řešíte omezení na počet 12 lidí, když dětí bývá za běžných okolností na tréninku podstatně více?
Josef Vlček: U nás v klubu máme štěstí, že hracích ploch je poměrně dost. Časově se lze přizpůsobit, trénovat zvládá celý klub. Ale problém je hlavně v tom, že nemůžeme používat zázemí, kabinu se sprchami. Osmdesát procent hráčů dojíždí, protože nejsou přímo z Hradce. Bylo by špatné, kdyby jezdili zpocení autobusem nebo vlakem. Můžou tedy přijet jen v případě, že je přivezou rodiče, což je další velká komplikace.
Michal Kordula: Komplikace to je především z hlediska dostupných hracích ploch. Takže se držíme tréninků na dálku, zůstaneme u on-line přípravy a počkáme na další rozvolnění. Navíc nám zatím příliš nepřeje počasí.
Problém je hlavně v tom, že nemůžeme používat zázemí, kabinu se sprchami. Osmdesát procent hráčů dojíždí, protože nejsou přímo z Hradce. Bylo by špatné, kdyby jezdili zpocení autobusem nebo vlakem.
Lukáš Dašek: Naštěstí se dají rozdělit tréninky po skupinách 12 hráčů po hodinách, ale stále je trénink kratší a bez možnosti si vyzkoušet samotný fotbal. Ale buďme rádi i za tuto možnost. Děláme to pro děti a jejich pohyb.
Tomáš Hajdušek: Máme v areálu více sportovních ploch, takže naštěstí existuje možnost, jak to vyřešit. Tedy pokud si dobře vysvětlujeme, co je sportovní plocha.
Je za první dny tréninků znát, že hráči kvůli dlouhé pauze trochu fotbalově „zakrněli“, ztratili kondici?
Josef Vlček: Zatím jsme měli pouze první tréninky, takže to nechci úplně hodnotit. Ale protože jsme hráli zápas naposledy loni v říjnu a od té doby nebyl ani pořádný trénink, určitě hodně ztratili. Nemůžeme se pustit do hry a z individuálních cvičení, kdy si jen hrají s míčem, toho tolik nepoznáte.
Lukáš Dašek: S tímto musíme počítat, ale děláme vše pro to, aby se vrátili do normálu.
Tomáš Hajdušek: S dětmi začneme trénovat až koncem týdne, tak teprve uvidíme.
Byla na dětech znát natěšenost na jakýkoliv trénink, pohyb, setkání?
Josef Vlček: Jednoznačně. Bylo tam vidět nadšení, byla znát chuť. Už v pauze, kdy jsme nemohli trénovat ani ve dvojicích a nemohlo se přejíždět mezi okresy, to bylo patrné. Když jsme s nimi mluvili na dálku, bylo nám jasné, že se strašně těší na hřiště. Určitě jim pohyb a sociální kontakt s kamarády chybí. O to větší bylo zklamání, když jsme o víkendu museli zrušit trénink ve 20 lidech.
Lukáš Dašek: U dětí je už znát, že se těší do školy mezi spolužáky. Stejné je to i u fotbalového tréninku, kde se těší na spoluhráče.
Milan Jůza: Nelze to dětem jeden den oznámit a vzbudit v nich pocit dětské upřímné radosti z návratu za partou kamarádů a radosti z pohybu a druhý den to zrušit! Chceme, aby tato generace dětí měla respekt k autoritám, vážila si slova, a proto jsme ve Football Talent Academy dodrželi slovo a začali od pondělí 12. dubna trénovat za přísných bezpečnostních opatření.
Následky budou nedozírné. Děti zleniví, některé z nich už sport nebude bavit. Tahle vláda zničila dětem vzdělání a návyky zdravého životního stylu.
Může se posledních 12 měsíců, během kterých bylo tréninků mládeže v Česku oproti zbytku Evropy a světa poskrovnu, projevit do celkové kvality českého fotbalu v dalších letech?
Josef Vlček: Mám strach, že ano. Pauza byla opravdu dlouhá a ostatní státy kolem nás nespí. Tréninkový proces je na základě rozvolnění v daleko pokročilejší fázi. Může to mít opravdu velký dopad. Doufám, že se vše vrátí k normálu co nejdříve. Opravdu nám to může utéct.
Michal Kordula: Bojím se, že se to může stát. Současné přerušované trénování může na dětech zanechat stopy. Samozřejmě, je to individuální věc a my se budeme snažit na to nevymlouvat, budeme pracovat a zkusíme vše tréninkem dohnat.
Lukáš Dašek: Určitě! Bohužel máme obavy, že se může stát, že některé děti již na trénink ani nepřijdou. V každém hráči vidím potenciálního prvoligového fotbalistu. Ale co se stane, když tento budoucí fotbalista už nepřijde na trénink? Nikdy z něj nebude úspěšný fotbalista, natož reprezentant.
Tomáš Hajdušek: Následky budou nedozírné. Děti zleniví, některé z nich už sport nebude bavit. Tahle vláda zničila dětem vzdělání a návyky zdravého životního stylu.
Milan Jůza: Apelujeme na všechny zúčastněné, zainteresované i kompetentní osoby, aby vyvinuly maximální úsilí při návratu naší mladé generace na hřiště, neboť právě sport je součástí zdravého životního stylu, díky němuž v konečném důsledku může úspěšně čelit právě i virovým onemocněním.