Český cyklista Roman Kreuziger při tréninku na Tour de France. Zdroj: Alexandr Kliment
Poslední hodiny do sobotního startu Tour de France počítá Roman Kreuziger, historicky nejúspěšnější český silniční cyklista. V dresu jihoafrického týmu NTT Pro Cycling, dříve Team Dimension Data, vjede do své jubilejní desáté Tour, nejvýznamnějšího cyklistického závodu světa.
Kreuziger se jako jediný Čech pětkrát umístil mezi nejlepšími deseti závodníky celkového pořadí v závodech Grand Tour, mezi které se kromě klání ve Francii řadí také Giro d’Italia a španělská Vuelta. Čtyřikrát se to Kreuzigerovi podařilo právě při Tour de France, nejlepším celkovým umístěním je pátá příčka z roku 2013. Stejné umístění vybojoval na Giru o dva roky dříve. V následujících dnech čeká nejen Kreuzigera 21 etap, při kterých by měl najet 3 470 kilometrů a 20. září dorazit do Paříže.
Vaše nominace na Tour de France na poslední chvíli ve vás vzbudila radost, nebo naopak přinesla nervozitu?
Myslím, že člověk je vždy nervózní, ale zároveň má i radost. Jde o něco, čeho si člověk váží i po těch letech. Protože v týmu máme celkem 28 závodníků a každý by Tour chtěl jet.
Chystáte se na svou desátou Tour de France. Co to pro vás znamená? Lze to nějak popsat? Je to zadostiučinění? Překvapení? Něco na způsob „Nikdy bych si nemyslel, že někdy něčeho takového dosáhnu…“
Nemyslel jsem si, že něčeho takového dosáhnu. Považuji to za čest a určitým způsobem odměnu za práci, kterou dělám. Cítím, jak si mě tým váží, že chce nastavit správný balanc. Takže jde i o menší zadostiučinění.
Cítíte, že se dokážete s přibývajícími zkušenostmi s tak náročným závodem lépe vypořádat? A nebo svou roli hraje věk a je to horší a horší?
Nemyslím si, že je to horší a horší. Cyklistika se sice mění, je mnohem intenzivnější, ale díky zkušenostem vím, jak se se vším vypořádat. Určitě je to jiné, protože po těch letech už člověk ví, co od Tour čekat. Navíc se změnila moje role, budu road captian (cyklista, který v týmu koordinuje spolupráci, pomáhá lídrovi – pozn. red.). Nebudu tedy mít stres z toho, že bych musel jet na celkové pořadí. I když uvidíme, jak se to bude celé vyvíjet. Nervozitu vnímám, ale jde spíš o těšení se. A samozřejmě je pro mě čest, že mohu reprezentovat Českou republiku. Sice v cizím týmu, ale česká vlajka u toho bude.
Start na Tour považuji za čest a určitým způsobem odměnu za práci, kterou dělám
Dokážete po těch letech ve světovém pelotonu dopředu poznat, jak jste na tom výkonnostně? Máte nějaký speciální biologický ukazatel?
Dalo se to poznat podle toho, jaké kopce jsem dřív jezdil, ale v této sezoně jsem jich popravdě tolik nejel, protože letošní jaro bylo kvůli koronavirové pandemii zvláštní. Po Criterium du Dauphiné (považuje se za test před Tour de France – pozn. red) jsem spíš odpočíval, takže jsem nejel obvyklé testy a neměl srovnání. Ale vím, že se posouváme správným směrem. Ovšem i kvůli svým rokům potřebuji čím dál tím víc závodních kilometrů, abych se do toho dostal. Pár hodin před startem Tour to ještě není úplně top, ale budu bojovat.
V čem bude letos vaše role v týmu NTT Pro Cycling?
Jak už jsem zmínil, mám roli road captain a budu se snažit být u klíčových bodů závodu.
Po oznámení nominace jste prohlásil, že byste rád jel takzvaně na etapu, tedy že byste chtěl jednu vyhrát. Platí to stále? Nebo se s blížícím se startem a více informacemi mění taktické pokyny?
Budu žít den ode dne. Platí, že tým by chtěl vyhrávat etapy. Největší šance se u nás dávají Giacomu Nizzolovi. Pokud se dobře rozjedu, také bych ve druhé půlce závodu rád o něco bojoval.
Každý startující by chtěl na Tour de France vyhrát. Celý závod, minimálně etapu. Jak se v hlavě srovnáváte s tím, že můžete mít i jiné taktické úkoly?
Už jsem natolik vyspělý, že znám své možnosti. Takže umím zvážit, jestli jsou ostatní kluci lepší a tudíž bych jim pomohl. Nebo tam takzvaně být, tedy že na tom budu sám výkonnostně dobře. Samozřejmě uvidíme, jak se závod bude vyvíjet. Určitě by bylo fajn se pokusit být vidět.
A máte v hlavě, kde by se dalo zaútočit, abyste splnil své přání vyhrát etapu?
Možností je několik. Ale jde také o to mít takzvaně správný den, dobré nohy. K tomu se musí sejít spousta dalších faktorů. Šance je vždy, protože jich je 21. (smích)
Jídlo je určitě základ, abych si po té dřině na něčem pochutnal. Ale úplně nejdůležitější je spánek. S ním pak přichází ten klid a pohoda
Letošní Tour de France začíná kvůli pandemii koronaviru o dva měsíce později než obvykle. Je to pro vás problém? Ať po stránce fyzické nebo psychické?
Po psychické určitě ne. Jsem rád, že mohu konečně závodit a těším se. Po fyzické stránce mám za ty roky nastavený nějaký biorytmus, takže posun o dva měsíce jej může trochu rozhodit. Přiznám, že se s tím teď vypořádávám. Je to však pro všechny stejné, záleží, jak se s tím kdo popere, jak mohl trénoval. Věřím, že to bude dobré.
Nebo vám osobně pomohlo, že jste měl více času na přípravu?
Ne, to mi určitě nepomohlo. Spíš došlo k tomu rozhození biorytmu.
Co je pak už přímo v době Tour pro vás nejdůležitější? Klid a pohoda? Skvělý masér? Či výborný kuchař?
Jídlo je určitě základ, abych si po té dřině na něčem pochutnal. Protože s sebou vezeme kuchaře, budeme mít velmi pestrou stravu. Ale úplně nejdůležitější je spánek. S ním pak přichází klid a pohoda. Ono i dvacet minut či půlhodina spánku navíc během dvaceti dnů vám dá jednu extra noc.
Jak jste se po příjezdu do Francie „aklimatizoval“ a čemu se poslední hodiny před startem věnujete?
Ve čtvrtek jsme dorazili do Antipolisu – asi dvacet kilometrů od Nice, kde se v sobotu startuje. Absolvoval jsem dlouhý přesun, protože jsem musel vstávat už v půl šesté ráno a na místě jsme byli kolem třetí odpoledne. Kromě odpočinku jsem se hned podíval na mistrovství Evropy v silniční cyklistice. Že vyhrál Giacomo Nizzolo z našeho týmu NTT, považuji takzvaně za bombu, protože se mu to podařilo tři dny po zisku italského titulu. Ale klobouk dolů také před českým mistrem Adamem Ťoupalíkem, který byl devátý. To je skvělý výsledek.
