Krkavcovití se honosí pověstí nejchytřejších ptáků na planetě. Zdroj: Pixabay
Jít do přírody na procházku a odnést si z ní nového a neobvyklého domácího mazlíčka nebo sehnat chráněného živočicha pokoutně – s takovými případy se setkávají záchranné stanice po celé republice. Právě u nich totiž zvířata pak končí, když majitele omrzí nebo zjistí, že jeho představy se s realitou značně rozcházejí.
Lišky, ježci, kuny, ale i ptáci – ti všichni se ocitají v rukou lidí toužících po roztomilém zvířátku, které jen tak někdo nemá. Mnohdy jim nedochází, že tím zvíře vystavují množství rizik i případné smrti. Problémy, které nastanou odebráním z přirozeného prostředí a nevhodnou péčí, řeší v drtivé většině záchranné stanice, kam se zvířata (pokud mají štěstí) po ukončení chovatelských experimentů dostanou.
Krkavec disponuje skvělým a zároveň velmi nebezpečným nástrojem - svým zobákem.
Častým terčem těchto lidí jsou i krkavcovití – ptáci vynikající svou vynalézavostí a intelektem. Ve statistikách zvířat přijatých v záchranných stanicích jich najdete celou řadu. „Stanice do evidence uvádějí také podezření na umělý odchov, např. zvířata uniklá ze zajetí, cvičená zvířata, apod. Obvykle se jedná o zhruba desítku zvířat ročně. Jen vloni to bylo 7 krkavců, 1 kavka, 1 vrána a 1 straka,“ uvádí Zdeňka Nezmeškalová, koordinátorka Národní sítě záchranných stanic.
„V kleci trpí“
Ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek považuje ochočování jakéhokoliv zvířete z volné přírody za velmi nešťastné. „Krkavec i straka jsou volně žijící ‚divocí‘ ptáci, kteří do zajetí nepatří. Rizika plynou jak pro ptáka, tak pro majitele a lidi okolo. Pták se v nepřirozeném prostředí může zranit, je-li zavřený v kleci, trpí.“ Krkavcovití jsou inteligentní ptáci, kteří špatně snášejí stereotypní prostředí s málo podněty.
Rizika pro chovatele a okolí jsou především v nevyzpytatelnosti ptáků – jakmile dospějí, mohou si začít bránit teritorium, což zvláště v případě krkavce může být hodně problematické. „Je to velký pták, který dokáže citelně i vážně zranit. Přitom nikdo dopředu není schopen říci, jak se který konkrétní pták bude chovat, až dospěje,“ vysvětluje Vermouzek. „Původní mazlíčci tak končí buďto v doživotním vězení zavření v kleci nebo ‚vypuštění‘ na svobodu, kde ale brzy špatně skončí, protože buďto na lidi dál přímo útočí nebo se jich nebojí a někdo je zastřelí.“
Vtipné? jak pro koho
Případ ochočených krkavcovitých mají i v Záchranné stanici hl. m. Prahy. Vrána, kterou najdete na stanici ve voliéře, byla odchycena poté, co „obtěžovala“ děti u základní školy s cílem získat potravu. Pracovníci stanice také vyjížděli ke strace, která vyhledávala maminky s kočárky, z nichž brala chrastítka a dudlíky dětem. Na první pohled se to může zdát jako úsměvná historka. Na pohled druhý to ale pro ptáky znamená doživotní pobyt ve voliéře. „Vzhledem k návykům z umělého odchovu většina takovýchto zvířat není schopna fungovat běžným způsobem a začlenit se zpět do přírody,“ vysvětluje Nezmeškalová.
Navíc – vzít si jen tak domů volně žijící zvíře a udělat z něj mazlíčka je nezákonné. A platí to i u krkavcovitých. „Z hlediska legislativy musí mít především legálně získaného ptáka, tj. koupeného od jiného chovatele se všemi potřebnými doklady. Dále musí splnit požadavky dané veterinárním zákonem na velikost klece atd.,“ popisuje Zdeněk Vermouzek a jedním dechem dodává: „V 21. století máme spoustu možností pozorovat ptáky v přírodě, obdivovat je ve volnosti, pozorovat a učit se porozumět jejich přirozenému chování. Neměli bychom mít potřebu držet ptáky v zajetí.“
