Jeden z mála dostupných snímků zámku Piščalovskij. (Zdroj: www.narovol.narod.ru/toponim/jail/minskj.htm, Public domain, via Wikimedia Commons) Zdroj: CNN Prima NEWS
Raman Pratasevič, disident, opoziční bloger a kritik prezidenta Alexandra Lukašenka, sedí od neděle v nejhorším běloruském vězení. Jde o nechvalně proslulé detenční centrum číslo 1 neboli SISO-1.
Pratasevič v něm skončil poté, co běloruské vzdušné síly donutily přistát komerční let irské společnosti Ryanair z řeckých Atén do litevského Vilniusu na letišti v Minsku. Tam ozbrojenci zřejmě i za pomoci „spolucestujících“ tamních agentů vyvlekli blogera i jeho přítelkyni z letadla.
A následně je po výslechu odvezli do starého zámku s názvem Piščalovskij z roku 1825, který se dokonce dostal na seznam historických památek. Díky neoklasicistnímu stylu připomíná jeden z nejslavnějších žalářů vůbec. Bastilu v Paříži.
Již sovětští komunističtí diktátoři, dlouho před Lukašenkovou érou, používali SISO-1 k věznění politických odpůrců.
Běloruská Bastila zvenku stále vypadá jako zámek, možná spíš jako hrad. Ovšem zevnitř jde o káznici jako ze středověku. Je to jediná věznice v zemi, kde se i nadále vykonávají popravy. V poslední evropské diktatuře, v Bělorusku, totiž stále platí trest smrti. Podle informací německého deníku Bild popravil tamní režim od roku 1991 na 330 osob. Na fotografiích, které zveřejnil Bild, je vidět, v jak žalostných podmínkách vězni v zámku Piščalovskij žijí.
Otec Ramana Prataseviče: Je to naprosté šílenství
Pozorovatelé nepochybují o tom, že Prataseviče po jeho zadržení také mučili. „Je možné, že má zlomený nos, protože má jiný tvar a je na něm spousta make-upu. Celou levou stranu obličeje má napudrovanou,“ citoval Bild Pratasevičova otce Dmitrije, který si myslí, že Ramana zřejmě násilím donutili říkat věty, které mají Lukašenkův režim očistit.
„Prohlašuji, že nemám žádné zdravotní problémy, nemám problémy se srdcem ani s jinými orgány. Zachází se se mnou dobře a vše probíhá podle zákona. Spolupracuji s vyšetřovateli a poskytuji informace o organizaci masových nepokojů v Minsku,“ vypovídal Pratasevič do kamery a jeho „vystoupení“ se nedlouho po zadržení objevilo v éteru.
Když ho viděl otec Dmitrij, poznamenal: „To nebyla jeho slova, není to způsob, jakým mluví. Chová se velmi rezervovaně a je na něm vidět, že je nervózní.“ Podle něj je zadržení jeho syna aktem odplaty a má kritikům vlády ukázat: „Podívejte se, čeho jsme schopni.“ Už to Dmitrije Prataseviče děsí a říká: „To, co se děje, je naprosté šílenství."
Syn Raman studoval na vyhlášené minské škole, ale kvůli účasti na protirežimním shromáždění před deseti roky ho z ní vyloučili. Pohyboval se v disidentských kruzích, psal, fotografoval. Podle některých zdrojů se zapojil i do novinářského programu pod patronací bývalého českého prezidenta Václava Havla. V roce 2019 měl emigrovat i s rodiči do Polska, později se přesunul právě do Litvy.
Lukašenkův režim mučí lidi od loňských voleb
Spoluzaložil informační kanál Nexta, který se stal jedním z nejvýznamnějších zdrojů necenzurovaných zpráv kolem loňských zmanipulovaných prezidentských voleb.
Po ohlášeném Lukašenkově vítězství vypukly nejen v Minsku protesty proti výsledkům, ale i proti samotnému Lukašenkovi a jeho tvrdému režimu. Krátce po volbách přicházely z Běloruska zprávy o mučení. Vězni hlásili zlomeniny kostí, roztříštěné zuby, poranění kůže, popáleniny elektrickým proudem, poranění mozku a ledvin.
Lukašenkova policie držela podle Bildu lidi tři dny ve spánkové deprivaci, mučila je elektrickými šoky, nutila je do stresových poloh, dokud nepodepsali přiznání. Loni v létě dokonce jeden ze svědků natočil za zdmi věznice video, na kterém je slyšet křik obětí v mučírně.
You can hear screams of the detained in the Akrestina torture house in Minsk, filmed by @euroradio. Residents of the surrounding buildings say those continue through the night. Thousands remain in cells like these across Belarus. This is some Hague Tribunal shit.#FreeBelarus pic.twitter.com/RqaXJyex67
— maksym eristavi. (@maksymeristavi) August 13, 2020
Toto video Maxima Jeristaviho převzala on-line verze německého deníku Bild.
