Slavný snímek předsedy vlády a KSČ Klementa Gottwalda pronášejícího v únoru 1948 projev „po návratu z Hradu“ existuje ve dvou podobách. Zatímco v původní verzi je na balkoně obklopen soudruhy v čele s náměstkem ministra zahraničí Vladimírem Clementisem, po obvinění tohoto politika z protistátní činnosti a následné popravě se před objektivem ocitá sám jen s neznámým mužem v klobouku zakrytým mikrofony, který na původní fotce pro změnu vůbec nebyl.
Traduje se, že ze zabitého Clementise zbyla po retuších jen beranice na Gottwaldově hlavě. Všechno to ale bylo úplně jinak.
V poúnorovém Československu začaly z veřejného prostoru nejprve mizet upomínky na „buržoazní“ předmnichovskou republiku a její symboly, záhy ale došlo i na některé komunisty, kteří z různých důvodů upadli v nemilost. Proměna asi nejznámějšího Gottwaldova portrétu a jeho legendy je pro komunistickou zálibu v ohýbání dějin typická.
Jiné místo, jiná čepice
Všechny spekulace ohledně Gottwaldovy čepice vycházejí z dobového oficiálního údaje, že jde o snímek pořízený po návratu bolševického vůdce od prezidenta Edvarda Beneše z Hradu, který přijal demisi demokratických ministrů a všechny Gottwaldovy návrhy na doplnění vlády komunistům povolnými ministry.
K TÉMATU: Před 70 lety oběsili Slánského: Marně mlátil hlavou o topení, jeho popelem posypali silnici
Lidová legenda praví, že budoucí první dělnický prezident se od prezidenta stávajícího vrátil prostovlasý a jeden z jeho soudruhů mu v obavě o jeho zdraví před projevem k davům zapůjčil svoji beranici. V souvislosti s následnou retuší bývá tvrzeno, že tím obětavcem byl popravený Vladimír Clementis. Ten sice z fotografie následně zmizel, ale i kdyby měl v paměti zůstat, nehrál by této teorii do karet fakt, že na původním snímku má na hlavě klobouk.
Kdo byl Vladimír Clementis?
Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec, Slovensko – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu. V lednu 1951 pak byl zatčen a v listopadu 1952 odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu s Rudolfem Slánským k trestu smrti. Popravili ho 3. prosince 1952 spolu s dalšími deseti křivě obviněnými politiky.
Ale zpět ke snímku samému. Komunistické tvrzení, že byl pořízen při Gottwaldově projevu ke shromážděným masám 25. února 1948, se totiž podle historiků nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti pochází už z manifestace konané 21. února na Staroměstském náměstí, čemuž odpovídají i kulisy tvořené balkonem tamního paláce Kinských. Je tedy klidně možné, že na notoricky známé fotce z balkónu (nebo „balgónu,“ jak s oblibou říkával další komunistický prezident Antonín Novotný), má Gottwald čepici svoji, ve které prostě přišel.
Kam tedy jel Gottwald opravdu 25. února řečnit z Hradu? Nedlouho po úspěšném jednání s prezidentem Benešem, které de facto znamenalo faktické převzetí moci komunisty v zemi, se „Kléma“ objevil ve společnosti dalších soudruhů na Václavském náměstí a z korby anonymního nákladního vozu přednesl ke mnohatisícovému davu nechvalně proslulý projev počínající slovy „Právě se vracím z Hradu...“
Jak vidno na agenturním snímku z této události, Gottwald přijel z Hradu skutečně prostovlasý a setrval tak i během projevu. Pro obrazovou ilustraci velkého dějinného okamžiku se však korba náklaďáku straníkům nezdála dostatečně důstojná a tak byla za „pravou“ fotku z této události vydávána inkriminovaná kompozice z balkónu. Kdyby soudruzi na této propagandistické změně netrvali, zruční retušéři by se později nemuseli trápit s Clementisem a nevznikla by ani legenda o půjčené beranici.
Sovětská inspirace?
Za minulého režimu se s nadsázkou říkalo, že vládnoucí komunistická garnitura využívá při hledání řešení problémů s oblibou stupnici „dobrý, lepší, sovětský,“ vyjadřující přesvědčení, že u velkého východního souseda vědí všechno nejlépe.
Obdobně možná postupovali při eliminaci Vladimíra Clementise z fotky s Gottwaldem. Fakt, že nepřítel lidu a lidově-demokratického zřízení jednoduše nemůže vyčnívat z ikonické fotky dějin KSČ vedle soudruha Gottwalda byl nabíledni, zbývalo jen zaúkolovat zručné grafiky, aby „čistku“ realizovali.
Inspirovat se u toho mohli rovněž velmi známým sovětským „dvojsnímkem“ ze stavby Volžsko-Donského kanálu. Zatímco na původní verzi kráčí po Stalinově levé ruce (po pravé jde na obou snímcích Molotov) všemocný šéf tajné policie NKVD Nikolaj Ježov, jehož vězňové stavbu zajišťovali, po obvinění Ježova ze špionáže a úkladů o Stalinův život a sovětské zařízení, musel nechvalně známý „krvavý skřet“ z fotky zákonitě zmizet.
Ani v dějinách KSČ z kritického období přelomu 40. a 50. let ale nešlo v případě „Gottwalda na balkóně“ o jediný případ umělecké retuše. Rudolf Slánský, zachycený na fotografii s Gottwaldem a Zápotockým při loučení s místopředsedou vlády Viliamem Širokým na hlavním nádraží při odjezdu na oslavy Slovenského národního povstání, zmizel po své popravě v roce 1952 z fotografie stejně jako Clementis z té známější.
