Bez lítosti: Jak vznikal pořad Bez lítosti
Žánru true crime, tedy rekonstrukci kriminálního činu ve formě filmu či dokumentu, v poslední době roste víc a víc popularita. V pořadu Bez lítosti jsme přímo od odsouzených zjišťovali, jak se stal dotyčný vrahem. V pořadu Nový den na CNN Prima NEWS to uvedla autorka projektu Martina Eretová. Generální ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis zájem i ze strany médií potvrdil. „Bez lítosti je však prvním a největším projektem. Dosud jsme zaznamenávali záležitosti, které se týkaly jednotlivců, tohle je komplexnější,“ sdělil.
Martina Eretová dlouhá léta působila na TV Prima, kde tvořila Krimi zprávy. „Brali jsme to z druhé strany, té běžnější – od kriminalistů, policistů a obětí. True crime je v poslední době stále více populární, a tak jsme přemýšleli, jak to udělat trochu jinak. Proto nás napadlo situaci otočit a zkusit odhalit, jak se z člověka stane vrah,“ vysvětlovala.
Tvůrci si pokládali otázku, zda se někdo vrahem narodí, nebo se jedná o souhru nešťastných událostí a špatných rozhodnutí. „Jak jinak to zjistit než kontaktovat nějakého doživotně odsouzeného a ptát se ho, co se stalo a jak se stal vrahem,“ pokračovala. Zvýšený zájem o kontakt s odsouzenými ze strany médií eviduje i vězeňská služba.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Krvavá výprava za 26 hodin: Dvojice zavraždila čtyři lidi. Vše berou jako lež, tvrdí Kott
„Musím říci, že projekt Bez lítosti je první a největší. Dosud jsme zaznamenávali takové záležitosti, které se týkaly jednotlivých případů, tohle je komplexnější. A jsme za to velmi rádi. Stojíme o to, aby se o vězeňství mluvilo, psalo, aby se vědělo, jaká je to práce a jak je pro společnost důležitá,“ zdůraznil Michailidis.
Speciální výpovědi
Kontaktovat odsouzené bylo pro Eretovou složitější. „Jde to jedinou cestou, a to korespondenčně, tedy poštou. Za poslední dobu jsem napsala více dopisů než kdykoliv předtím. S některými jsem nadále v kontaktu, nadále mi píšou,“ přiznala. V pořadu má osm odsouzených možnost přiblížit svůj životní příběh. „Někdo se lituje, další chtěl ukázat, jak ho pobyt ve vězení změnil. Dva případy jsou ale speciální. Příběhy Josefa Kotta – odsouzeného za sériové vraždy z roku 1990 – a Rudolfa Fiana – jenž sedí za kauzu Metanol – jsou vyprávěny úplně jinak, než jak je známe. Je to opravdu zajímavé,“ podotkla.
Zejména v těchto dvou případech si podle ní mohou diváci vyzkoušet, na kolik odsouzeným jejich příběhy věří. „Jak jsou důvěryhodní a posoudit, zda se to nestalo jinak, než jak se všeobecně ví,“ pokračovala. V každém díle je k výpovědi vězně do kontrastu přiložen také pohled vyšetřovatele nebo policie: tedy fakta. Generální ředitel Vězeňské služby následně přiznal, že publicitu pořadů, jako je Bez lítosti vítají i z dalšího důvodu.
„Chybí nám téměř 900 příslušníků – dozorců a strážných – a asi 250 odborných zaměstnanců – psychologů, vychovatelů... Snažíme se říci, že je to práce prospěšná, důležitá a také velmi zajímavá,“ sdělil. Na dotaz, zda při natáčení musely být přijaty například zpřísněné bezpečnostní podmínky, odpověděl jasně. „Zpřísněné podmínky jsou pro nás naprosto standardní a běžné. Každý den se jim musíme podrobovat. Přiznám, že pro autory to ze začátku jednoduché nebylo, ale poté jim to snad přišlo stejné jako nám. Je to potřeba, protože jde o prostředí, kde jsou rizika – a ta se musí eliminovat,“ dodal.
