Krvavá výprava za 26 hodin: Dvojice zavraždila čtyři lidi. Vše berou jako lež, tvrdí Kott

Na začátku května roku 1990 došlo v Nýřanech u Plzně k vraždě vrátného. Jeho tělo bylo nalezeno šokovaným kolegou až při ranním střídání. Do areálu závodu byli ihned povoláni policisté a místo činu uzavřeli. „Nejzásadnějším nálezem při ohledání byla vystřelená nábojnice, která patřila do zásobníku pistole zastřeleného strážného,“ vzpomíná na začátky případu v pořadu Bez lítosti kriminalista František Müller z Plzeňského kraje.

Všechny díly projektu Bez lítosti můžete již nyní sledovat na prima+.

Během kontroly seznamu zaměstnanců narazili vyšetřovatelé na jméno Josef Kott. To jim nebylo neznámé vzhledem k jeho dřívější trestné činnosti. V závodě, kde zavražděného vrátného našli, navíc Kott v minulosti pracoval. Začali se o něj tedy detailněji zajímat. Ukázalo se, že tři dny před vraždou se v okolí firemního komplexu objevila dvojice podezřelých mužů v policejním uniformách, kteří měli provádět kontrolu služebních pistolí. Svědci si obličeje těchto domnělých policistů zapamatovali. „V tu chvíli se začala rýsovat podoba pachatelů, takže vyšetřovatelé věděli, že jsou na správné cestě. Popis totiž odpovídal Kottovi,“ vysvětluje Müller.

Policisté se proto vydali za Kottem, aby se ho poptali na několik otázek. Nakonec se dozvěděli zcela šokující informace. „Všechno jsem jim řekl. Jak se to stalo s vrátným, o stopařkách, o kterých jsem nevěděl, jestli ještě žijí, i o taxikáři. Prostě všechno,“ říká k celému případu doživotně odsouzený Josef Kott, který vystoupil v pořadu Bez lítosti.

Policisté se tenkrát z jeho vyprávění postupně dozvídali o hrůzných 26 hodinách běsnění, na jehož konci zůstali čtyři mrtví lidé a jeden vážně postřelený muž, který přežil pouze zázrakem. Případ dodnes vyvolává otázky i kvůli tomu, že se pozdější verze obviněných zásadně lišily. Na maniakální výpravu se tehdy vydali čerstvě propuštění trestanci, kteří se seznámili ve věznici a plánovali tam spolu velké věci.

Z ochranky prezidenta Husáka za mříže

Josef Kott vyrostl v rodině plzeňského vědce. V dětství však raději trávil čas u prarodičů v malé vesnici Skupá na Rakovnicku. Podle jeho vlastního vyjádření měl kladný vztah ke zvířatům, a jelikož na něj a jeho sourozence neměli rodiče moc času, veškerou svou lásku věnoval psům. Po maturitě nastoupil na Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti a později se přidal k pohraniční stráži v západních Čechách.

Z lesů na hranicích se vydal do Prahy, kde se stal členem ochranky československého prezidenta Gustáva Husáka. Zájem o práci mu však dlouho nevydržel, podle jeho slov panoval v hlavním městě kariérismus. Proto se vrátil znovu mezi pohraničníky. V té době se oženil a narodil se mu syn. Rodinné štěstí však narušil první pobyt za mřížemi, kam byl Kott poslán za krádež trezoru. „Velitel praporu rozkrádal majetek, tak jsme mu chtěli udělat průser. Věděli jsme, že má tajné materiály v trezoru, proto jsme je chtěli ukrást. Jako nejsilnější jsem to sebral já, a když se na všechno přišlo, neuvedl jsem ty, kteří v tom byli se mnou, a odnesl to sám. Dostal jsem celkem 34 měsíců,“ vybavuje si, jak poprvé putoval do vězení. Spolu s tím byl propuštěn i z armády.

Po návratu na svobodu se oženil podruhé a změnil zaměstnání. „Měl jsem ale manželku, které když jsem dal dva tisíce, v té době nemalé peníze, tak ona za týden neměla nic. Byl to neustálý kolotoč shánění peněz. Po narození dcery jsem se snažil rodinu uživit, až mě to svezlo k trestné činnosti,“ hájí se. V roce 1988 zamířil Kott za vykradení samoobsluhy opět za mříže, verdikt zněl pět let.

Svůj trest si odpykával ve věznici Minkovice, kde se v nevětraných prostorech a s nedostatečným bezpečnostním vybavením pracovalo na výrobě skla. Vězni se při tom často popálili či jinak zranili. V jednom z nejtvrdších nápravných zařízení došlo k osudnému setkání s recidivistou Michaelem Kutílkem. „Dřív to fungovalo tak, že když byli lidi z jednoho města, drželi pohromadě. Takové malé gangy. Já byl Plzeňák, on taky, takže jsme se dali dohromady,“ přemítá Kott nad tím, jak vznikla nechvalně proslulá dvojice české kriminalistiky.

Téměř ročního syna využil jako rukojmí

Michael Kutílek pocházel ze známé rodiny, jeho otec byl divadelník. Ze školy vyšel pouze se základním vzděláním. Jeho násilnou povahu poznala i jedna z žen, se kterou Kutílek nějaký čas žil. „Jednou se začal s mámou hodně hádat. Byl jsem přítomen i situaci, kdy ji začal napadat jak fyzicky, tak psychicky,“ vzpomíná Kutílkův nevlastní syn Daniel Nachtmann. „Přišla se zavázanou nohou, že prý jí pes u kamarádky pokousal stehno. Po letech se mi přiznala, že ji tehdy Michael píchnul do nohy. Jindy se objevila se zavázanou hlavou od ucha až ke krku, prý že měli nehodu. I tentokrát se přiznala, že ji Michael zavezl za město, přivázal ke stromu a pořezal břitvou po tváři.“ Jeho agresivita vůči ženě se zvyšovala, vyhrožoval jí i vraždou.

„Měl za sebou asi dvacet trestů, většinou se jednalo o majetkovou trestnou činnost. Několikrát byl zatčený kvůli výtržnostem, ublížení na zdraví, ale i útoku na veřejného činitele,“ shrnuje kriminalista Müller. Při jednom ze zatýkání dokonce použil drastickým způsobem ani ne ročního nevlastního syna jako rukojmí.

„Otevřel okno, vzal malého Rudlu za nožičku a vystrčil ho z okna. Řekl, že jestli ho chtějí zatknout, pustí ho, že to bude na ně. To mi skutečně utkvělo v paměti,“ vzpomíná na hrůzné chvíle Nachtmann. Když o pár dní později přišli znovu, vzal Kutílek nůž na roubování a přeřízl si šlachu na noze. Podle svědectví nevlastního potomka beze slova a bez emocí.

Po nepovedené loupeži bytu se opět setkali

Dva odsouzení, kteří spolu kvůli přežití drželi ve vězení, měli dostatek času plánovat, co po propuštění udělají. „Měl jsem šílené nápady. Věděl jsem, jak to funguje u ochranky prezidenta, takže jsem byl rozhodnutý, že až se někde objeví na tribuně, že je postřílím. Takhle jsem uvažoval, jak jsem ten režim nenáviděl,“ nechal se slyšet Kott v pořadu Bez lítosti. „Byli jsme přesvědčený to udělat. V Kutílkovi to násilí skutečně bylo, já nechtěl ublížit někomu okolo,“ tvrdí o svém vražedném parťákovi.

Sametová revoluce však jejich plány změnila. Prostory nápravného zařízení opustil v lednu nejprve Kutílek, o dva měsíce později Kott, který se vrátil na usedlost svých prarodičů ve vísce Skupá, kde se staral o dceru. Podle svých slov „opravoval, co se dalo“, a když za ním přišel bratr a navedl ho k vykradení bytu, „aby se neudřel“, nebránil se. Akce se ovšem nepovedla, takže Kott musel zmizet z okolí Plzně – útočiště našel právě u Kutílka. Ten měl v době jeho pobytu údajně znásilnit svou přítelkyni, jež se právě vrátila z potratu. „Chtěl ji vyhodit z pátého patra, což taky udělal. Ona se ale zachytila na šňůrách na prádlo, pomohl jsem jí dostat se zpátky. První zážitek s Kutílkem,“ vypráví.

I přes tuto zkušenost Kott s trestaným recidivistou setrval. Zosnovali spolu přepadení nýřanské firmy, při němž přišel o život vrátný. Sám Kott na tuto akci vzpomíná jako na shodu okolností. „Původně jsme chtěli udělat trezor. Přišli jsme v uniformách, on vytáhl zbraň a dal nám ji ke kontrole. My o ní vůbec nevěděli. Když jsme odjeli, Kutílek o té pistoli začal přemýšlet, že by se dala využít,“ říká. Tato událost měla odstartovat jejich bezpříkladně krutou a brutální výpravu.

„Mlátil do volantu a křičel: 3:0!“

Pozdější verze pachatelů, které sdělili během rekonstrukcí, se od sebe – alespoň co se týče zavražděných – výrazně liší. Vyšetřovatelé tak měli k dispozici dvě varianty toho, k čemu během 26hodinového běsnění došlo. V případě první vraždy vrátného Kott při rekonstrukci činu uvedl, že pouze stál venku, když náhle uslyšel střelbu. Vzápětí uviděl, jak od brány vybíhá jeho komplic. „Doběhl ke mně a říká mi, co tu stojím jako solný sloup, jestli jsem to neslyšel, abych koukal odtud vypadnout,“ sdělil tehdy. Kutílek však uvedl pravý opak – podle něj zcela chladnokrevně střílel mladší Kott.

„To byl pro mě zlomový moment, v autě jsem se s ním chytil. V tu chvíli nejspíš dostal pocit, že bych ho mohl udat. Byl to pro mě šok, tak jsem do sebe kopnul půl lahve vodky a jeli jsme dál,“ brání se ve své zpovědi v pořadu Bez lítosti. Kriminalista Müller přibližuje další okolnosti jejich cesty: „Když projížděli Plzní, stopli je v nočních hodinách dvě ženy, které měly být údajně na útěku z domova.“

„Já se s ním kvůli nim hned pohádal, říkal jsem mu: ‚V Nýřanech dojde k takové věci, a ty tady nakládáš další svědky,‘“ zazní z úst Kotta, který rozhodně nesouhlasí s možností, že by automobil tehdy řídil. Při policejní rekonstrukci uvedl, že agresivní vůči dívkám měl být právě jeho komplic, který jim vyhrožoval i zabitím. Jednu měl podle Kottových slov odvést do lesa, kde ji chtěl uvázat. „Dodneška si vyčítám, že jsem nevylezl z auta a nešel se podívat, kam s těmi holkami šel. Byl jsem opilý a všude byla tma jak v pytli,“ vysvětluje dále. Po chvíli se měl Kutílek z lesa vrátit a mlátit do volantu s výkřiky „3:0!“. Jeho výpověď se pochopitelně lišila. Vše svedl na mladšího parťáka z věznice, který měl zasadit rány nožem jako první a navádět ho, aby bodal zběsileji.

V zabíjení pokračovali dál

Po zavraždění stopařek odvezl Kutílek Kotta do domu v obci Skupá. K tomu, aby připravili o život tři lidi, jim stačilo pouhých šest hodin. „Celý den jsem byl doma, z událostí jsem se probíral. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl to pro mě šok. V Minkovicích jsme si pomáhali, takže jsem ho nechtěl jít prásknout. Vzal jsem dceru a chtěl jsem jet na místo, kde měl nechat stopařky. Cestou se ale pozvracela, takže jsme se vrátili. Chtěl jsem ji dát spát, když v tom vidím přes okno, že za mnou přijel Kutílek, ač jsem mu říkal, ať nejezdí,“ vzpomíná doživotně odsouzený. Starší komplic mu řekl, že zajedou ještě do Prahy.

Cestou do auta však mezi muži došlo k hádce, při níž měl starší vrah vyhrožovat druhému, že pokud s ním neodjede, zaútočí na jeho rodinu. To potvrzuje i synovec mladšího z vražedného dua, Pavel Kott, který celou hádku pozoroval z půdy. „Byli ode mě asi deset nebo patnáct metrů, došlo mezi nimi ke konfrontaci. Pamatuju si, jak Kutílek vyhrožoval, že mu zabije dceru, pokud nebude dělat to, co chce,“ uvádí.

Bývalí trestanci tedy vyrazili směrem do hlavního města. Hodlali provést loupežné přepadení u zámožné ženy. K tomu však nedošlo, a proto začali improvizovat. V ulicích Prahy si objednali taxík. Následující minuty se v pozdějších výpovědích opět liší. Kott tvrdil, že řidiče zastřelil bez projevu emocí Kutílek. Ten pro změnu při rekonstrukci uvedl, že taxikáře chtěli pouze okrást, ale mladší komplic začal bez varování střílet. Lup byl v řádu tisíců korun. Poté se vydali zpět do Plzně.

Dvojice zastavila na jednom z odpočívadel po cestě a Kutílek v policejní uniformě vyrazil k řidiči kamionu britské národnosti. Když s ním navázal kontakt, střelil ho do hlavy. „Na svou obhajobu uváděl, že ho nehodlal usmrtit, že mu chtěl pouze prostřelit tvář. Šlo ale pouze o účelovou výpověď,“ vybavuje si kriminalista Müller. Expertiza prokázala, že pistole, která byla k tomuto činu použita, byla stejná, jakou byli zabiti vrátný v Nýřanech i taxikář v hlavním městě.

Muž postřelení přežil a následně byl jiným řidičem kamionu odvezen do nemocnice. Tam byl vyslechnut, při rekognici útočníka poznal právě Kutílka (k pozdějšímu soudnímu jednání s obviněnou dvojicí se však nedostavil). Věci poté dostaly rychlý spád. Oba recidivisté byli zadrženi a celý případ se začal vyšetřovat.

Svou vinu Kott dodnes popírá

Kott od samého začátku svou trestnou činnost na rozdíl od Kutílka popíral. Říkal a dodnes říká, že vraždil pouze jeho starší komplic, který ho navíc k spoluúčasti na posledních dvou vraždách donutil pod pohrůžkou, že ublíží jeho dceři. „Nejvíc si vyčítám, že umřely ty holky. Když o tom všem vyprávím, vypadá to, že se z toho chci vyvinit. Sehrál v tom roli alkohol. Nevzal jsem ale zbraň, abych ji někomu přiložil k hlavě a zmáčknul kohoutek. Byl jsem mladší, blbější a lituju toho. Omluva na to ale nestačí,“ tvrdí ve své zpovědi v pořadu Bez lítosti.

Nesouhlasí s obviněním vyšetřovatelů, že se aktivně podílel na vraždách. Podle něj k tomu došli bez jakéhokoliv důkazu. „Všichni mě vnímají jako pachatele a cokoliv řeknu, berou jako lež. Naservírovali mi to tehdy tak, jak jim to Kutílek řekl,“ myslí si. Soudní znalci však u usmrcení dvou stopařek konstatovali, že pokud by se činu dopustil jeden pachatel, musel by během toho nejméně třikrát změnit polohu, takže vrazi pravděpodobně museli být dva.

V den, kdy sérioví vrazi popravili svou první oběť v Nýřanech, byl v Československu zrušen trest smrti. Oba muži byli shledáni vinnými a v roce 1995 je soud odsoudil za čtyři vraždy a jeden pokus o zabití k doživotnímu trestu. V roce 2017 Michael Kutílek zemřel. Před svou smrtí uvedl, že vraždil pouze on sám. Tomuto přiznání ale soud neuvěřil.

Josef Kott si odpykává svůj trest již 32 let, nyní je umístěn ve věznici v Horním Slavkově. O své nevině je stále přesvědčen. Všechny jeho žádosti o obnovu procesu byly soudem dosud zamítnuty, naposledy minulý rok. Za své propuštění se chystá bojovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.