Josef Stojka z rodu olašských králů chce tento týden podat trestní oznámení na neznámého pachatele. A to z pozice člena Rady vlády pro národnostní menšiny, v níž hájí práva Romů. „Případ z Teplic na mě působí jako veřejná poprava. Snažím se ale uklidnit emoce v celé romské komunitě a budu trvat na řádném vyšetření kauzy. Ale také na případném odvolání policejního prezidenta i ministra vnitra,“ říká Stojka CNN Prima NEWS.
Drsný zásah teplických policistů vůči šestačtyřicetiletému Stanislavu Tomášovi, který měl krátce po zadržení zemřít v sanitce, vyvolává značné emoce v celé asi 300tisícové romské menšině v České republice. Josef Stojka (55) z Ostravy patří mezi přední olašské vajdy a Romy zastupuje i v Radě vlády pro národnostní menšiny. „Tenhle případ je za hranicemi únosnosti. Policie zásah jednoznačně nezvládla a na romskou komunitu teď celý případ působí jako veřejná poprava,“ říká Stojka.
Podávám trestní oznámení
Romové se dohadují, zda Stanislav Tomáš po tvrdém zakleknutí krku zemřel ještě na chodníku, anebo skutečně až v sanitce, jak tvrdí policie. A rozhodně nevěří tomu, že prvotní příčinou smrti byly drogy.
„Radil jsem se s nejlepšími právníky a do konce týdne podám trestí oznámení na neznámého pachatele,“ říká olašský vajda. Ten cítí i velký tlak komunity, která po něm žádá, aby zásah policistů tvrdě odsoudil.
„Nechci vyvolávat zbytečné emoce. Jsem pro pietní shromáždění, kterými uctíme oběť, ale nemyslím si, že Romové už mají vyjít demonstrovat do ulic. Počkal bych na závěry vyšetřování a případné odstoupení policejního prezidenta a ministra vnitra Jana Hamáčka,“ plánuje Josef Stojka. Vládu a minstra vnitra přitom v nedávném rozhovoru pro CNN Prima NEWS chválil za přístup k boji s koronavirem.
Narkoman je nemocný člověk
Josef Stojka je mezi Romy znám jako zásadní odpůrce drog, neboť hlavně tvrdá narkotika včetně heroinu a pervitinu zničila život mnoha mladý lidem, a to i z královského rodu Olachů: „Že někdo bere drogy, to neznamená, že to není člověk, že ho někdo může zabít na ulici. Naopak jsou to nemocní lidé, kterým musíme pomáhat. A drogy přece neberou jen Romové, to je nemoc celé společnosti.“
Stojka vypráví o příbuzných, kteří sice drogám podlehli, ale mnozí další s nimi svedli úspěšný boj. „Znám spoustu vyléčených, kteří teď vedou krásný život. Pomáhá nám v tom i víra v Ježíše.“
Za vyloženě nechutný považuje Stojka postup policie i ministra vnitra, když se snažil vyvolat dojem, že člověk závislý na drogách je jakýmsi vředem společnosti. „Přitom je to člověk jako každý jiný, jen se prostě musí léčit,“ znova zdůrazňuje olašský vajda.
Tragicky zesnulý Stanislav Tomáš navíc podle Stojky řádně pracoval, drogy bral nepravidelně a se závislostí bojoval. „Jeden z právníků mě ale upozorňoval, že s mým trestním oznámením to nebude jednoduché. A že policie na severu Čech případy spojené s Romy a narkomany vyšetřuje všelijak.“
Tomáš sloužil i v armádě
Sojkovi se ozývají i příbuzní oběti. „Na Facebook jsem si pověsil příspěvek, který upozorňuje, že Tomáš působil u výsadkářů Armády České republiky a chtěl být řádným člověkem. Sdílel jsem i jeho fotku v uniformě,“ říká Josef Stojka.
V příspěvku příbuzného oběti se uvádí: „Tomáš, mojí maminky bratranec, jako mladý byl vojákem u paragánů. Potom jeho cesta asi nebyla růžová, ale teď, co jsem ho naposledy viděl, vím, že pracoval v Albertu v Teplicích. Nezasloužil si takto zemřít po tvrdém zásahu police ČR. Policisté by měli být za tohle řádně potrestáni!“