Kdo může za raketový útok v Polsku?
Stačilo málo a svět se mohl překlenout nad prahem třetí světové války. Takto mnozí referují o ukrajinské raketě z protiletadlového systému S-300, která v úterý nedopatřením dopadla na polské území a usmrtila dva lidi. Starší, ale stále relativně účinná zbraň ještě z dob sovětské éry oficiálně využívá necelá dvacítka zemí, Ruska nevyjímaje. Část svých zásob S-300 věnovala Ukrajině slovenská vláda. Systém zvládne likvidovat jak rakety s plochou dráhou letu, tak letadla či vrtulníky.
Vývoj S-300 zahájili Sověti v roce 1967, přičemž první funkční verze se zařadila do armádního arzenálu až o 12 let později. Velmi záhy následovaly další varianty tohoto protiletadlového systému, které mohly nosit modernější rakety nebo se chlubit násobně větším dosahem. I přes své stáří jde o poměrně účinnou protiletadlovou zbraň, která chrání nebe nad hlavou i ve ztížených podmínkách, jako je nepříznivé a mlhavé počasí. S nainstalovaným GPS modulem umí zaměřit také pozemní cíle.
Systém slouží primárně k obraně strategických cílů před údery vedenými letadly, vrtulníky, střelami s plochou dráhou letu a balistickými raketami s krátkým dosahem. Celou sestavu S-300 tvoří velitelské vozidlo, přehledový a naváděcí radiolokátor a protiletadlové raketové komplety, které mohou být od velitelského stanoviště vzdáleny až přibližně 80 kilometrů.
Zatímco prapůvodní verze S-300 dokázala zasáhnout cíle do 75 kilometrů, nejmodernější varianty systému zvládnou zaměřit cíle vzdálené až 400 kilometrů a ve výšce do 27 kilometrů. Výrobcem je v současnosti ruská státní zbrojařská společnost Almaz-Antej, která je od roku 2014 na sankčním seznamu EU.
Systém S-300 má ve výzbroji téměř 20 zemí. Mezi nimi jsou některé bývalé sovětské republiky (například Bělorusko nebo Kazachstán), Čína, Indie, Egypt nebo Venezuela. Systém používaly Arménie a Ázerbájdžán v roce 2020 v druhé válce o Náhorní Karabach, což bylo první použití systému ve válečném konfliktu.
Rusko systém poskytlo také Sýrii. Moskva dodávkou moderních protiraketových střel do Sýrie reagovala na sestřelení ruského výzvědného letounu, který si v září 2018 syrské vládní síly spletly s izraelskou stíhačkou a sestřelily ho. O život přišlo všech 15 osob na palubě. Po incidentu dalo Rusko najevo, že viní výhradně Izrael, jehož stíhačky podnikající nálet v Sýrii se prý kryly za ruským strojem. Izrael ruskou verzi událostí popřel.
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Profimedia.cz
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: profimedia.cz
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Profimedia.cz
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: profimedia.cz
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Protivzdušný systém S-300 Zdroj: Getty Images
Československo dostalo ze Sovětského svazu v roce 1990 jednu baterii protivzdušného systému S-300, po rozdělení Československa komplet putoval na Slovensko, kde je zařazen u slovenské 1. protiletadlové brigády v Nitře.
Po ruské invazi na Ukrajinu část slovenských S-300 putovala za ukrajinskými obránci. Ti protiletadlovou zbraň s radostí přijali – sami jsou totiž se systémem dobře seznámení. Kyjevu se každý funkční komplet hodí, od začátku války totiž přišel o desítky vlastních S-300.
Systém mají ve výzbroji i další státy NATO. Řecko má své S-300 umístěny na Krétě, pořídilo si je v 90. letech. Proti nim protestovala severní část ostrova, kterou ovládá Tureckem uznávaná autonomní vláda. V rámci dohody, která vedla ke snížení napětí, Kypr předal ruské zbraně Aténám. Bulharsko má systém umístěný na základně nedaleko metropole Sofie.
