Štáb CNN u hranic s Ruskem
V ruském městě Kursk, proslaveném ve vojenské historii bitvou svedenou za druhé světové války, se nyní snaží trochu si oddychnout Rusové, kteří prchají před postupujícími ukrajinskými jednotkami, píše agentura AFP v reportáži ze správního střediska Kurské oblasti.
Nina Goliňajevová hovoří přiškrceným hlasem a má potíže dokončit věty. Uprchla z města Sudža, které dobyli Ukrajinci. Město se nachází asi deset kilometrů severně od rusko-ukrajinské hranice.
ČTĚTE TAKÉ: Cítím euforii i obrovskou nejistotu. Štáb CNN mluvil s ukrajinskými vojáky, kteří vpadli do Ruska
„Hrozně jsem se bála. Granáty přilétaly ze všech stran a nad domem přelétaly vrtulníky a stíhačky,“ vypráví tato žena s ryšavými vlasy. „Večer jsem viděla (ruské) vojáky pochodovat ulicí. Říkali mi, že bych se měla ‚rychle evakuovat, jinak vás zabijí’,“ říká.
Ukrajinci v Rusku dál postupují. Působivý úspěch může skončit kapitulací Kyjeva, varuje expert
Ukrajinské síly v ruské Kurské oblasti stále postupují, za čtvrtek o další až 1,5 kilometru. Na poradě vrchního velení s prezidentem Volodymyrem Zelenským to uvedl hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj. Rusové ale naopak postoupili k Pokrovsku na východě Ukrajiny, informují některá média. A právě před situací na Donbase mnozí experti varují. Například podle německého odborníka na mezinárodní politiku Carla Masaly může ukrajinský vpád do Ruska paradoxně skončit i kapitulací Kyjeva.
Stejně jako ona dorazily do dočasné ubytovny pro uprchlíky desítky dalších lidí nejrůznějšího stáří, kteří opustili své domovy v pohraničí.
Všude hřměla palba, nebe bylo rudé
Po měsících ustupování na východní frontě před dotírajícími ruskými silami přenesla Ukrajina boj na útočníkovu půdu, když 6. srpna zahájila bezprecedentně rozsáhlý útok v Kurské oblasti. Kyjev tvrdí, že se zmocnil desítek obcí, což vedlo k evakuaci desítek tisíc Rusů, kteří zamířili především do Kurska. Samo město bylo dosud ušetřeno bojů, ale čas od času je napadnou drony při bombardování.
„Odjížděli jsme a okolo hořela auta, všude byly trosky dronů a střepiny granátů,“ líčí Nina Goliňajevová. „Odjížděli jsme vyděšení, protože všude hřměla palba. Nebe bylo rudé,“ dodala.
Uprchlíci, kteří přišli o všechno, dostávají ve středisku základní potřeby a právní rady. Nevědí, kdy se budou moci vrátit domů. Děti, které si hrají na podlaze, ani nevnímají, že z televize zní siréna.
„Zůstaňte doma, pokud je to možné. Schovejte se do místností bez oken, s pevnými zdmi. Nepřibližujte se k oknům,“ nabádá hlas z televize.
Jsem svi*ě, pane Foltýne? ptala se Konečná. Zdechovský neváhal s ostrou odpovědí
Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná sklízí za svůj nedávný příspěvek na sociálních sítích posměch. Kritizuje v něm vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, přičemž samotný post začíná otázkou „jsem svi*ě, pane Foltýne?“ Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský na tento příspěvek zareagoval slovy, že odpověď už asi zná.
Uprchlické středisko je také vybaveno protileteckým krytem, ale ten je uzamčený visacím zámkem. „Klíče má na starosti správce,“ praví nápis.
Nevíme, co dělat, líčí Rusové
U vjezdu do města obří znamení připomíná slavnou minulost: srp, kladivo a rudé hvězdy a nápis „město vojenské slávy“. Za druhé světové války se tu odehrála největší tanková bitva v dějinách, která 23. srpna 1943 vyústila v sovětské vítězství nad nacistickými vojsky.
Ale někdejší sláva ustoupila nynějšímu zoufalství.
V bílých stanech ruského Červeného kříže se tlačí uprchlíci, aby dostali nějaké oblečení. Vzdáleně to připomíná obyčejný trh, s kabáty, košilemi a džínami na stojanech. Avšak tady se nic nezkouší, ale rovnou bere.
„Nevíme, co dělat. Pláčem dnem i nocí, už celé dny,“ svěřuje se sedmdesátiletá penzistka Zinajda Tarasjuková, která také musela opustit svůj domov. „Nevím, co budeme dělat. Přišli jsme o všechno,“ říká.
ANALÝZA: Vpád do Ruska je obrovský hazard. Ukrajina vsadila své území i vyjednávací pozici
Ukrajinský přeshraniční útok je jeden velký risk a sázky jsou mimořádně vysoké. Tak čte současnou situaci list The New York Times, podle kterého Ukrajinci využívají při hraničním průlomu také jednotky, které stáhli z východní fronty, kde mohou chybět.
Někteří uprchlíci, než dorazili do Kurska, viděli výjevy zmaru a zkázy. „Když jsme chtěli odjet, naše rozbité tanky hořely. Jeli jsme opačným směrem a vše bylo zničené. Měla jsem problém se odtud dostat, než se to povedlo,“ říká padesátnice Inna Pereverzevová.
Před stanem dobrovolníci z Červeného kříže poskytují zdravotní pomoc, jedna žena si tu nechává změřit tlak. V kanceláři v sousedství dobrovolníci třídí humanitární pomoc: pokrývky, rostlinný olej, toaletní papír.
Třiapadesátiletá Ljubov Bonarevová s temnými kruhy pod očima čeká spolu s ostatními evakuovanými. „Už nám nic nezbylo. Stihli jsme akorát nastoupit do auta a odjet. Doufáme jen, že se budeme moci vrátit domů, říká.
