Zemřela bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, bylo jí 84 let. Informovala o tom agentura AP s odvoláním na její rodinu. Pražské rodačce se stala osudnou rakovina. První žena na postu ministra zahraničí USA Madeleine Albrightová proslula jako tvrdá zastánkyně amerických zájmů. Politička, již pojilo přátelství s Václavem Havlem, se také zasadila o vstup ČR, Polska a Maďarska do NATO. Kontroverzní, nicméně významnou úlohu sehrála v řešení kosovské otázky a ve válce o Kosovo.
Zemřela na rakovinu, uvedla její rodina a dodala, že v té době byla „obklopena rodinou a přáteli“. „Ztratili jsme milující matku, babičku, sestru, tetu a přítelkyni,“ stejně jako „neúnavnou bojovnici za demokracii a lidská práva,“ uvádí se v prohlášení.
Její smrt byla také potvrzena v e-mailu zaměstnancům Albright Stonebridge Group, globální strategické firmy, kterou založila právě Albrightová, informuje americký web CNN.
Below is a statement from the family of @Madeleine: pic.twitter.com/C7Xt0EN5c9
— Madeleine Albright (@madeleine) March 23, 2022
Madeleine Albrightová, svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě, se narodila 15. května 1937 v Praze jako Marie Jana Körbelová. Byla prvním ze tří dětí české židovské rodiny diplomata Josefa Korbela (německou přehlásku rodina vypustila po válce).
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava emigrovali Korbelovi do Británie. Madlenka, jak jí doma říkali, byla vychována jako katolička a o svém židovském původu údajně až do roku 1996 nevěděla. Tehdy novináři odhalili, že se její židovští prarodiče a desítky dalších příbuzných stali oběťmi holokaustu. Rodiče Albrightové konvertovali v průběhu druhé světové války.
Pod vedením Brzezinského a Clintona
Po válce rodina bydlela krátce v Praze, než otec Albrightové začal pracovat na velvyslanectví v Bělehradě. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl ale jako nepřítel státu odsouzen k smrti a rodina požádala o politický azyl v USA.
Madeleine, jak začala psát své jméno na škole ve Švýcarsku, vystudovala v USA politologii, veřejné právo a státovědu (v roce 1976 získala doktorát) a specializovala se na východní Evropu a vztahy mezi Východem a Západem.
Přestávky ve studiu Albrightové zapříčinily mateřské povinnosti. V roce 1959 si vzala novináře ze zámožné rodiny Josepha Albrighta a narodily se jim dcera Katherine a dvojčata Anne a Alice. Pozdější kariérní vzestup však manželství nevydrželo a svazek po 23 letech skončil rozvodem. „Velmi mě to tehdy mrzelo,“ přiznala později politička.
V polovině 70. let 20. století se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany. V roce 1978 přijala nabídku svého profesora z Columbijské univerzity a významného amerického stratéga, politologa a poradce několika prezidentů USA Zbigniewa Brzezinského.
Později pomáhala americkým demokratům s prezidentskými kampaněmi. Třetí z nich byla úspěšná a Bill Clinton si ji v roce 1992 vybral jako zástupkyni USA při OSN – jako první ženu a prvního nerodilého Američana. Tam zasedala v Radě bezpečnosti v době, kdy OSN nedokázala bezprostředně zasáhnout proti genocidě, která probíhala ve Rwandě.
První žena v úřadu ministerstva zahraničí USA
V lednu 1997 jí po obhájení svého mandátu prezident Bill Clinton nabídl, aby se stala první ženou v čele amerického ministerstva zahraničí. Sama za největší úspěch ve funkci považuje řešení kosovského problému. Za to však byla i kritizována a některými obviněna, že vyprovokovala zbytečnou válku, jejíž součástí bylo i bombardování Srbska a Kosova (1999), a to kvůli špatnému vedení mírové konference v Rambouillet.
Kritiku také přinesly pozdější informace, že si její firma Albright Group vydělala na odprodeji vlastnického podílu kosovského operátora, kterého zprivatizovala po skončení války o Kosovo, až 20 milionů eur (485 milionů korun).
Albrightová rovněž podporovala rozšíření NATO na východ a uvolnění amerických vztahů s Vietnamem a Severní Koreou. Jako svoji prohru pociťuje fakt, že se jí nepodařilo dokončit řešení izraelsko-palestinského problému.
Clintonova vláda byla podle ní již blízko, ale administrativa jeho nástupce George Bushe začala poté razit strategii ABC (All But Clinton – Vše, jen ne Clinton). Albrightová byla tvrdou kritičkou války v Iráku, která podle ní byla „horší než Vietnam“.
Politiku nahradila přednáškami a kariérou spisovatelky
Po odchodu z funkce šéfky americké diplomacie (1997 až 2001) byla Albrightová nadále aktivní, přednášela, podnikala (její jméno je spjato například s firmou Albright Stonebridge Group), psala knihy a nadále se zajímala o politiku. Ostře se vymezovala například proti bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a kritizovala země za odmítání migrace.
S bývalým českým prezidentem Václavem Havlem v roce 2007. Zdroj: AP
S bývalým českým prezidentem Václavem Havlem v roce 2007. Zdroj: AP
„Sama jsem samozřejmě vděčný uprchlík, ale šokuje mě – a to je skutečně jediné slovo, které se tady hodí – chování vlád zemí střední a východní Evropy. Tedy zemí, které se v minulosti samy několikrát musely spolehnout na velkorysost ostatních států při přijímání běženců. A teď samy naprosto svévolně odmítají jiné běžence přijmout,“ uvedla v roce 2018 v rozhovoru pro Český rozhlas.
Politička pravidelně navštěvovala rodnou Českou republiku. Hned po sametové revoluci v roce 1989 byla poradkyní Václava Havla. V roce 1997 převzala z jeho rukou nejvyšší české státní vyznamenání – Řád bílého lva. V roce 2012 jí bývalý prezident Barack Obama udělil nejvyšší civilní vyznamenání USA – Medaili svobody. V roce 2013 obdržela Thayerovu cenu (2013), kterou uděluje vojenská akademie West Point.
Byla také známou sběratelkou nejrůznějších broží, kterými ráda vyjadřovala svou náladu a záměry. Její „špendlíková diplomacie“ se stala vyhlášenou. O brožích vydala i knihu s názvem Tajná řeč broží s podtitulem Příběhy z mé šperkovnice. Je autorkou i dalších knih: Autobiografie Madeleine (2003), Mocní a všemohoucí (2006), Doporučení budoucímu prezidentovi (2008), Pražská zima (2012), Fašismus: Varování (2018) a Peklo a jiné destinace (2020).
