Zemřela Kamila Moučková
Ve věku 92 let zemřela někdejší televizní a rozhlasová hlasatelka Kamila Moučková. Uvedla to úterý na svém webu Česká televize. Moučková byla tváří protiokupačního vysílání v srpnu 1968, kdy statečně informovala až do vypnutí vysílačů o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, přestože na ni mířily samopaly sovětských vojáků.
Život jako na houpačce, se strmými vrcholy i pády, prožila legendární hlasatelka Pražského jara Kamila Moučková. Působila v rozhlase a 13 let byla první dámou televizních zpráv, než ji za normalizace vyhodili. Později myla podlahy, obsluhovala v divadelním klubu a živila se jako prodavačka. Jedna z prvních signatářek Charty 77 se na obrazovky směla vrátit po listopadu 1989.
Ze studia ji vyvedli se samopalem v zádech
V dobách začátků v Československé televizi v roce 1956 se Moučková stala první televizní „zprávařkou“ v Evropě. Do té doby tento post zastávali jen muži. Do televize přišla z rozhlasu, kde hlásila už od roku 1952. Televize ji jako nové médium zajímala a nová technika jí problémy nedělala, televizní vysílání bylo tehdy teprve v plenkách.
O 12 let později při okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy Moučková informovala o aktuální situaci až do vypnutí vysílačů a ze studia ji vyvedli až pod pohrůžkou samopalu sovětského vojáka v zádech.
„Ty první roky jsme byli všichni děsně namíchnutí, dožraní, byla jsem opupínkovaná vzteky,“ komentovala to později. „Říkala jsem si, co si to dovolují, ti šmejdi, překročit hranice jiného výsostného státu, to je něco tak strašného,“ dodala.
Z obrazovky musela zmizet, ale lidé na její hlas a odvahu nezapomněli. Ona zatím dvě dekády myla podlahy, vařila kávu v divadelním klubu, lepila pytlíky, prodávala a také jako jedna z prvních podepsala Chartu 77.
„Jsem silná osobnost, která unese spoustu věcí. Taky jsem si toho na sebe v životě dost nakládala. Myslím, že mým životním krédem je být spravedlivá. Když se nad tím víc zamyslím, tak je to jednoduché – nelhat a nekrást,“ řekla ČTK Moučková v roce 2013.
Říkali jí lvice
Listopad 1989 ji přivedl zpátky ke zpravodajství a na čas také k politice. Jako radní čtyři roky oddávala na pražské Staroměstské radnici a na rozhlasových vlnách působila řadu let jako zprávařka v pražské Svobodné Evropě. Televizní diváci ji mohli vidět i při moderování pořadu pro seniory Barvy života.
V roce 2013 dostala cenu Arnošta Lustiga za udržení a rozvoj hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. V témže roce dostala od prezidenta Miloše Zemana i státní vyznamenání, a to medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury.
Svůj životní příběh zpracovala Moučková v knize Říkali jí lvice. Takto ji nazýval mužský kolektiv za jejích počátků v televizi. S druhým dílem vzpomínek s názvem Nejsem žádná lvice jí pomohla spisovatelka Petra Braunová.
Život ve velkých křivkách
Ve vzpomínkových knihách popsala i své dětství v Jihlavě. Narodila se 8. dubna 1928, její otec Vilém Nový byl novinář a politik, maminka byla v koncentračním táboře. Kamila už na základní škole ochotničila a po studiu na reálném gymnáziu v Jihlavě nastoupila do oblastního divadla. S otcem, zapáleným komunistickým funkcionářem, měla rozporuplný vztah.
Ze dvou manželství, nejdříve s hercem Milošem Willigem a posléze s Josefem Moučkou, měla tři děti. S jejich výchovou jí později pomáhal další životní partner, herec Jiří Zahajský, který u Moučkové bydlel po svém příchodu do Vinohradského divadla. „S Jirkou jsme se milovali jako dva blázni, po jeho odchodu jsem málem umřela,“ vzpomínala Moučková na bolestnou životní kapitolu.
„Celý můj život byl ve velkých křivkách. Šla jsem buď hodně nahoru, nebo dolů a tvrdě přistála. Ale jsem vděčná, že to tak bylo, nejhorší ze všeho je nuda,“ prohlásila Moučková, pro kterou byla nejdůležitější hodnotou vnitřní svoboda.
