Tálibán kontroluje check-point u americké ambasády v Kábulu. Zdroj: AP
Z bezpečí svých domovů sledovali vojáci, kteří v Afghánistánu sloužili, postup Tálibánu. Pohled na zemi, pro kterou s přáteli krváceli, hodnotí jediným slovem. Srdcervoucí. Takové pocity má i britský veterán Jack Cumming, který do Afghánistánu zamířil po teroristickém útoku na USA z 11. září 2001. Zažil tam peklo, sledoval své přátele umírat a sám přišel o nohy. Podle něj zbytečně.
Stačilo pár dní a Tálibán si podmanil celou zemi. Postup ozbrojenců sledoval z domova i jeden z britských válečných veteránů. „Cítil jsem několik emocí, ale hlavně hněv, zradu a smutek,“ napsal Cumming.
Was it worth it, probably not. Did I lose my legs for nothing, looks like it. Did my mates die in vain. Yep. On my 11th Bangaversary it’s a very somber one. Many emotions going through my head, anger, betrayal sadness to name a few…. pic.twitter.com/xNkjZ9qqe6
— Jack Cummings (@Jack_Top4997) August 14, 2021
V Afghánistánu sloužil a zažil utrpení. „Stálo to za to? Pravděpodobně ne. Vypadá to, že jsem o nohy přišel nadarmo. Zemřeli moji přátelé zbytečně? Ano,“ konstatoval. Zpráva o postupu Tálibánu navíc přišla v den 11. výročí od tragické nehody.
Mám stěstí, jsem naživu
Snaží se však myslet pozitivně. „Jediné, co mohu dělat, je být pozitivní, jsem naživu. To štěstí 454 britských vojáků nemělo, domů se nevrátili,“ podotkl veterán s odkazem na zemřelé kolegy. V Afghánistánu byl mimo jiné zraněn nespočet dalších vojáků, kteří podobně jako Cumming například přišli o končetiny. Válka se na nich podepsala i psychicky.
K obsazení země Tálibánem došlo poté, co se začaly spojenecké armády ze země stahovat. Desítky tisíc lidí začaly při postupu hnutí utíkat ze svých domovů, snaží se prchnout ze země. V pondělí proto kolabovala letiště – vyděšení lidé se pokoušeli za každou cenu dostat do letadel, která by je odvezla do bezpečí.
Někteří při této snaze zemřeli. Svět obletěly záběry, na kterých je vidět několik lidí, kteří se snažili dostat pryč na trupech či jiných částech letadel. Dříve či později ze strojů spadli.
Podle expertů se země pod vládou Tálibánu promění k horšímu. Země by se mohla vrátit zpět do roku 1996, kdy se vlády nad Afghánistánem poprvé zmocnili ozbrojenci s černo-bílou vlajkou. Strach mají především ženy, které si za dvacet let vydobyly určitá práva. Ta Tálibán neuznává a dají se předpokládat i tvrdé tresty.
Stahování vojáků ze země odsuzuje i bývalý kapitán britské armády Tobias Ellwood, píše web Mirror. Podle něj byl chaotický, přirovnal ho k odchodu USA z Vietnamu v roce 1976. „Jestli tohle není Saigon 2.0, tak nevím, co to je. Takhle jsme si odchod z Afghánistánu představovali?“ ptal se řečnicky.
