Irská žokejka Rachael Blackmoreová přepsala v sobotu dějiny, když jako první žena v historii vyhrála nejprestižnější překážkový závod na světě Velkou národní, která se jezdí od roku 1839 v britském Liverpoolu. Napodobila Marii Immaculatu Brandisovou, jedinou ženskou vítězku nejvyhlášenějšího kontinentálního dostihu Velké pardubické z roku 1937.
Blackmoreová způsobila překvapení a senzaci nejen svou výhrou, ale také stylem, jakým se k němu propracovala. Do předposlední překážky se jedenatřicetiletá žokejka v sedle osmiletého hnědáka Minella Times držela v poli mezi ostatními konkurenty. Jakmile se však jeho kopyta dotkla země po posledním skoku, kůň se skvělými genetickými předpoklady po rodičích vyrazil do cíle tak rychle, že mu nikdo nestačil. Získal náskok úctyhodný šesti a půl délek.
Před sto lety se narodil spisovatel Dick Francis. Muž, který spojil dostihy a detektivku
Od narození ikony, která propojila dostihový svět a detektivku, v sobotu 31. října uplynulo sto let. Dick Francis, jenž od malička tíhl k profesi žokeje, za téměř 90 let vystřídal hned několik pracovních rolí. Od pilota britského Královského letectva, přes vysněného žokeje, až po legendárního spisovatele a sportovního novináře.
„Co znamená vítězství Blackmoreové pro jezdecký sport, se nedá vyjádřit koňskými délkami náskoku v cíli,“ napsal anglický nedělník Sunday Times. Jejich triumf navždy prolomil rozdíl mezi muži a ženami, mezi žokeji a žokejkami. Od soboty 10. dubna 2021 se už nebude řešit, jestli vyhrála ona, nebo on. Ona žokejka, nebo on žokej.
Napomohla tomu i sama vítězka Rachael Blackmoreová, když ještě ze sedla Minella Times hlásila: „V tento šťastný moment se necítím ani jako žena, ani jako muž. A vlastně ani ne jako člověk.“
Blackmoreová, dcera učitelky a farmáře vyrůstající na irském venkově, jezdí už dlouho skvěle. Před měsícem se stala nejlepší žokejkou na slavném Cheltenhamském festivalu, kde byla také první ženou, která vyhrála Champion Hurdle.
Průkopnice je vzorem i pro muže
„Byla ‚průkopnicí‘ tohoto sportu,“ poznamenala po sobotním klání severoirská žokejská legenda Tony McCoy pro deník The Telegraph a vzápětí doplnil: „Nyní už lze odstranit koncovku ženského rodu. V jezdeckém sportu totiž již od soboty víme, že muži a ženy mohou závodit o stejné prize money (finanční výhry, pozn. red.).“
To však ale neplatí pro všechny sporty.
Vítěz Velké pardubické Hegnus je trochu porcelánový. Ale hodně chce, říká trenér Holčák
Obří satisfakce. Jinak asi nejde z pohledu trenéra Radka Holčáka pojmenovat nedávné vítězství 12letého hnědáka Hegnuse na nejslavnějším tuzemském dostihu Velké pardubické. Sám Holčák zažíval poslední dobou těžkosti v rodině. „Bojovali jsme opravdu na všech frontách, ale jsme tvrdí, semkli jsme se, jak to umíme, a to nám pomohlo,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. „Porcelánového“ Hegnuse přetvořil za krátký čas v hrdinu. A poprvé za 30 let tak měla prestižní akce v Pardubicích krále z českého chovu.
Žena se na startu Velké národní, která je společně s tenisovým Wimbledonem a veslařským závodem univerzit Cambridge vs. Oxford na Temži považována za britské sportovní dědictví, objevila poprvé v roce 1977. Charlotte Brewová však před 44 roky svého koně do cíle nedovedla, to se podařilo až o pět let později Geraldině Reesové. První ženskou medailistkou Velké národní se stala v roce 2012 Katie Walshová. Už tehdy způsobila podle médií rozruch v převážně mužském sportu.
O to více nyní Walshová ocenila vítězství kolegyně: „Je inspirací rovnoprávnosti, nejen pro ženy, ale také pro muže. Její vítězství je obdivuhodné.“
Svou svěřenkyni Blackmoreovou pochválil i její trenér Henry de Bromdead. „Rachael je tvrdá v přípravě i v závodě, je prostě brilantní,“ složil poklonu kouč, který trénuje i druhého koně v pořadí sobotní Velké národní Balko Des Flos.
Velká národní proti Velké pardubické
Britové mají Velkou národní v Liverpoolu, Češi Velkou pardubickou, jejíž premiéra se uskutečnila o 35 let později v roce 1874. Zatímco v Anglii se na první ženskou účastnici čekalo 138 let, v Pardubicích jen 53.
Konec smrťáků na obávané překážce? Bájný Taxis čekají změny, příkop bude mělčí
Je hlavním důvodem, proč tolik lidí Velkou pardubickou miluje i nenávidí. Snad nejtěžší překážka evropských dostihů Velký Taxisův příkop, která stála život desítky koní (naposledy loni v říjnu Sottoventa), dozná velkých změn. Za zabezpečením obávaného skoku stojí expertní skupina složená například z legendárního žokeje a trenéra Josefa Váni nebo veterinářů. Není to poprvé, co Taxis čekají novoty. Radikální úpravou prošel už v roce 1994.
V roce 1927 nastoupila do klání považovaného za nejtěžší překážkový dostih na kontinentu s vyhlášeným Taxisovým příkopem tehdy dvaatřicetiletá Marie Immaculata Brandisová z tyrolské šlechtické rodiny. O deset let později přivedla klisnu Normu senzačně a dosud jako jediná žena do cíle Velké pardubické na prvním místě. Brandisová startovala v Pardubicích celkem devětkrát.
V roce 1965 na ni navázala druhá žena ve Velké Eva Palyzová, manželka vítěze tohoto závodu z roku 1953 Ferdinanda Palyzy. Uvedla se druhým místem, které zopakovala ještě o šest let později.
Velkou pardubickou jelo celkem osm žen, v roce 1977, půl roku při svém debutu na Velké národní v Liverpoolu také Charlotte Brewová, jediná dáma, která kdy absolvovala oba nejtěžší a nejvyhlášenější překážkové závody v Evropě. Třetí a zatím posledním medailistkou z Pardubic je Lucie Baluchová, v roce 1997 skončila třetí. V loňském 130. ročníku Velké pardubické se představila jako poslední žena Veronika Škvařilová-Řezáčová. Na koni All Scater, kterého trénuje její matka Jana Řezáčová, však po překonání Taxisu skončila na Irské lavici.
Na Velké národní v Liverpoolu dosud startovalo 24 jezdkyň. První z nich vyhrála až po 182 letech. Při Velké pardubické už po 63.
