S lupénkou se 66letý Václav potýká od svých 23 let. Přestože ho tato autoimunitní nemoc nikdy neohrožovala na životě, dokázala mu velmi znepříjemnit život. Lupénka neboli psoriáza je nemoc, která je nejen viditelná na pohled a pacienti často trpí po psychické stránce, ale také je bolestivá a omezující. Naštěstí už existuje biologická léčba, díky které se po mnoha letech cítí lépe.
Lupénka je nevyléčitelné onemocnění, které způsobuje chronický zánět kůže. Václav začal pozorovat první projevy, když mu bylo 23 let. V té době tomu nevěnoval velkou pozornost.
„Z ničeho nic se mi začaly objevovat flíčky na loktech a kolenou. Později mi praktický lékař řekl, že mám lupénku,“ vypráví svůj příběh pan Václav. V té době mnoho možností, jak tuto nemoc léčit, nebylo. Lékaři mu předepisovali různé masti, které však příliš nepomáhaly.
Psoriáza se postupně rozšiřovala. „Když jsem byl v 80. letech na vojně, lupénka se mi výrazně zhoršila a musel jsem být několik týdnů v nemocnici,“ pokračuje Václav. Léčba v nemocnici vždy na nějaký čas pomohla, ale netrvalo to dlouho. Nemoc se pravidelně hlásila a pobyty v nemocnici tak musel Václav absolvovat pravidelně každý rok.
„Vždycky mě hospitalizovali na čtyři až pět týdnů. Mazání speciálními mastmi a UV světlo mi pomáhalo, ale bohužel ne na dlouho,“ popisuje své trable s nemocí Václav, který je dnes už v důchodu.
Projevy lupénky byly jako na houpačce. Chvilky zlepšení střídalo zhoršení nemoci, kdy jsem musel trávit týdny v nemocnici.
Průběh onemocnění se podle něho podobal sinusoidě. V létě se projevy lupénky díky slunečnímu svity zmírnily, v zimě však udeřila v plné síle. Ložiska se rozšiřovala na stále větší plochu těla a způsobovala silné svědění a bolest.
„Měl jsem ale štěstí, že nemoc nikdy nezasáhla obličej a hlavu. I když přesto jsem v létě trpěl, když jsem musel nosit krátké oblečení nebo plavky. Lidé na vás koukají divně, hlavně pak na plovárně. Jenže většina z nich možná netuší, že lupénka není infekční,“ vysvětluje Václav.
Lupénku dlouhodobě léčil podle předepsané léčby, která nebyla příliš příjemná ani úspěšná. Ložiska mazal například dehtovou mastí, která je známá svým specifickým zápachem i černou barvou. Asi před šesti lety se nemoc dostala do stavu, kdy byla pro pana Václava doslova nesnesitelná. Ložiska se rozšířila na velkou část těla, Václav se tak neubránil častému škrábání, mnohdy až do krve, a kromě svědění ho trápily i velké bolesti.
„To mě donutilo objednat se na kliniku. Už se to nedalo vydržet,“ pokračuje Václav, který se tak dostal do péče současného primáře Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Spyridona Gkalpakiotise.
Moderní léčba konečně zabrala. Po mnoha letech cítím velkou úlevu, kdy lupénka téměř zmizela.
Po důkladném vyšetření lékař nejprve nasadil tabletovou léčbu, kterou však pan Václav špatně snášel. Lékaři tak přistoupili k léčbě s pomocí biosimilárního přípravku (biosimiláry jsou varianty originálních biologických léků, kterým vypršela patentová ochrana, pozn. red.).
Tuto léčbu podstupuje pan Václav doposud a konečně se po letech cítí mnohem lépe. „Jednou za dva týdny si píchám injekci. Musím říct, že po mnoha letech se můj stav stabilizoval, ložiska téměř zmizela a s nimi i nepříjemné svědění a bolesti,“ uzavírá Václav.
U lupénky hraje roli genetika
Je lupénka dědičná, kolik lidí nás s touto nemocí žije a jaké jsou možnosti moderní léčby? Na tyto otázky odpověděl CNN Prima NEWS primář Spyridon Gkalpakiotis.
V čem se lupénka liší od běžného ekzému?
Lupénka a ekzém jsou dvě úplně odlišné nemoci. Chovají se jinak a také jejich projevy jsou odlišné. Lupénka vytváří červená ložiska pokrytá silnými šupinami, které se objevují nejčastěji na kštici, loktech, kolenou a v křížové krajině. Je to chronické zánětlivé onemocnění, které je však neinfekční. To je potřeba zdůraznit. Naproti tomu ložiska u atopického ekzému vypadají jinak – jsou méně vystouplé a také šupinky jsou jiné.
Je pravda, že ekzém se častěji vyskytuje u alergiků?
Ano, je to pravda. Ekzém je často spojený s alergiemi, čímž se také liší od lupénky, která s alergiemi nemá nic společného. Ekzém více svědí, jeho ložiska bývají často sekundárně infikovaná zlatým stafylokokem, a proto mohou mokvat. Projevy lupénky nejsou nikdy infikované.
Je lupénka dědičná?
Nejedná se o dědičnou chorobu, ale o geneticky podmíněnou. Uvádí se, že pokud jeden z rodičů trpí psoriázou, šance vzniku onemocnění u dětí je 10 procent, ale pokud se nemoc vyskytuje u obou rodičů, riziko se zvyšuje až na 50 procent.
V jakém věku se obvykle psoriáza objevuje?
Psoriáza se může objevit v jakémkoliv věku, ale nejčastěji se objevuje mezi 20. až 30. rokem, tzv. I. typ, nebo mezi 50 až 60 lety, tzv. II. nebo pozdní typ. Provokační faktory mohou být infekce, velmi často streptokoková angína nebo infekce horních dýchacích cest, stres, nasazení nových léků a podle některých autorů i kouření. Dětská psoriáza je naštěstí méně častá s prevalencí kolem 0,7 procenta.
Kolik lidí v Česku žije s lupénkou?
Jasná epidemiologická data z Česka nemáme. Ale ve střední Evropě psoriázou trpí přibližně dvě až tři procenta populace. Z toho lze předpokládat, že u nás s ní žije asi 250 tisíc lidí.
Jaké jsou možnosti léčby?
Vzhledem k chronickému průběhu onemocnění je naším hlavním cílem dlouhodobá kontrola choroby, v ideálním případě dosažení úplného vymizení psoriatických ložisek. Možnosti léčby jsou lokální, nebo celkové, často ve vzájemné kombinaci. Mezi klasické systémové terapie se řadí fototerapie (UVB, PUVA) a tabletová léčba. Nejnovější skupinu celkově podávaných léčiv tvoří tzv. biologika a malé molekuly.
Je biologická a biosimilární léčba vhodná pro každého pacienta s lupénkou?
Tyto látky cíleně interferují na molekulární úrovni s patogenetickými pochody vzniku psoriázy. Biologická terapie a cílená terapie malými molekulami je určena pouze pro středně závažné až závažné ložiskové formy psoriázy s postižením více než 10 procent povrchu těla, u kterých nebyla jiná celková terapie dostatečně účinná. Případně je tato terapie kontraindikována nebo ji pacient netoleruje.
Co by měli lidé s lupénkou dodržovat, čemu se vyhýbat?
V současné době již víme, že lupénka není omezena pouze na kožní povrch, ale je rovněž spojena s řadou komorbidit, jakými jsou psoriatická artritida (přibližně 25 procent), Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, Bechtěrevova choroba, nealkoholická jaterní steatóza, psychiatrická onemocnění a zejména složky tzv. metabolického syndromu, tedy diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze nebo dyslipidémie. To může snížit délku života psoriatika o 3,5 až 10 let ve srovnání se zdravou populací. Proto by pacienti s lupénkou měli žít zdravěji, protože mají vysoké riziko výše uvedených chorob. Důležité je také omezit alkohol, který může projevy choroby zhoršit.
