Věnce piv v rukách servírky uvnitř hospody, takový obrázek tuzemští pivaři neviděli od loňského 17. prosince. A do ostravského výčepu Venuše proto vyrazili už v šest ráno. „Jdu na jedno. Na správku, jak se říká,“ přiznává 46letý Dušan Smatana. Někdo je vždycky první, v půl sedmé už ale ve Venuši sedí skoro dvacet pivařů, v sedm bylo téměř plno.
V hornické a hutnické Ostravě to býval letitý zvyk. Po noční směně se chodil prach z uhlí a oceli splachovat do hospod. A výčepy otevřené od šesti ráno jsou oblíbené podnes, i když jich zůstalo poskrovnu. „Je to fajn, že konečně mohu dovnitř do hospody. Zahrádky nemám rád, teď je tam navíc strašná zima. I v létě radši sedím uvnitř,“ přemítá Dušan Smatana v šest hodin ráno a pět minut před pivnicí Venuše v Ostravě-Hrabůvce.
Výčepní Monika právě otvírá hospodu, ale už ve dveřích oznamuje špatnou zprávu. „Pivo neteče, něco se asi stalo s tlakem. Včera jsme všechno kontrolovali, pivo teklo, tak nevím, co se najednou stalo. Šéf je tu za deset minut a snad to spustí,“ líčí výčepní. Ve Venuši čepují tankové pivo, složité zařízení neumí žena sama opravit.
6:15 Začíná se velkým rumem
„Nevadí, hlavně že jsem v teple,“ směje se Dušan Smatana, první ze štamgastů. A objednává si lahváč. Jako jediný. Ve čtvrt na sedm už totiž ve výčepu čeká na čepované pivo deset hostů, ale chmelovinu ve flašce všichni odmítají. „Lahváčů jsem si za posledního půlroku užil až moc,“ říká 47letý Daniel Chobot. „To raději začneme rumem,“ dodá. A objednává dva velké frťany, pro sebe a kamaráda. „Já zatím čepuju jen vodu,“ směje se výčepní Monika, která pod pípu strká kyblík, do něhož kape čůrek čisté vody.
Daniel Chobot je v sídlištní pivnici Venuše v Hrabůvce jako doma. „Táta sem chodil asi 35 let, já už tady piju pivo dobrých 25 roků,“ vypráví. Vlastně sem chodí mnohem déle, protože už od konce sedmdesátých let sem často doprovázel tátu. „Tehdy byla hospoda třikrát větší a pivo se havířům rozváželo na vozících, jakou měli ráno žízeň.“
6:25 A zase se točí!
Těsně před půl sedmou sedí ve Venuši už skoro dvacet štamgastů. Majitel podniku chvíli něco seřizuje u pivních tanků, načež může radostně prohlásit, podobně jako Galileo Galilei: „A přece se točí!“ Výčepní Monika rázem roztočí asi patnáct kousků a rychle je roznáší po lokále. „To je paráda,“ radují se Dušan Smatana i Daniel Chobot. A s nimi další dvacítka ostravských pivařů.
6:45 Přežili jsme covid
Když se pípa roztočí, konečně je čas i na kus řeči. Výčepní Monika i štamgast si covid prožili na vlastní kůži a nebylo to nic příjemného. Naštěstí nemuseli do špitálu a pandemii přežili i jejich nejbližší. Když se loni 17. prosince pivnice kvůli vládním nařízením zavírala, covid si v České republice v té době vybral daň 10 346 obětí. Dnes jich je o 20 tisíc více, přesně 30 104.
Majitel Martin Galajda proto souhlasí s tím, že vláda z bezpečnostních důvodů hospody uzavřela. „Nějak jsme to přežili. Především díky vstřícnosti majitele nemovitosti a skvělému personálu, který s námi celou tu krizi vydržel,“ říká majitel a usměje se na paní Moniku, která už po výčepu roznáší další věnce piv. A tak to bude až do dnešní půlnoci.
